Pokud znáte jméno Hiroshi Hasegawy a jeho současné aktivity Astro, pak jste doma. Ještě Vám mohu napovědět čtyřmi céčky, kde působil dříve. Tenhle výlet po astrálu je dvojspoluprací s vícero muzikanty. Ve studiu jich bylo s panem Hasegawou (Synth B) pět: Junzo Suzuki (kytara, zpěv), Yamato (el. sitár), Yamauchi (el. houle), Shiro (basa), Fumie (elektronika, rozbité hračky). Koncertní provedení navíc obohatil svým kytarovým hostováním Makoto Kawabata. Mastering provedl James Plotkin, kresby na překrásném obalu jsou od Miyuki Shimuzu, ručně psaný text vyvedl Chris Alpino.

Přečtěte si prosím znovu soupis nástrojů (Synth B, kytara, zpěv, el. sitár, el. houle, basa, elektronika, rozbité hračky) a spojením všech se dostanete na úroveň dlouhých tónů, táhlých zvuků, psychedelických ploch a mantrických nálad. Budete-li mít správné rozpoložení dosáhnete až esotericko-léčitelského klidu, vznášet se na létajícím koberci, kdy začnete vnímat, jak všichni posílají své akustické i elektrické signály do společného mixu a násleně d Vašich uší. Nebojte se, není to oblbování nahrávkami čisté přírody, nebo borce, který usne na klávesách a potom frká bezpohlavní nahrávky jako Baťa cvičky. Stále zůstáváte v kontaktu s lidmi, kteří pro vás tvoří a snaží se udržet náladu. Ta je křehkou stavbou z lehounkých karet, jíž je potřeba hýčkat, nedýchat, neb se může v každém okamžiku zbortit. Ostřílení kozáci však ví jak na to, takže se 42 minutami ve studiu (1) nemají větších problémů a před koncem si dovolí intenzivnější polohu, aniž by přetrhli náladotvornou nit.

O upřímnosti projektu dostanete důkaz rovněž v následujícím tracku (2). Koncertní záznam je bezproblémové pokračování všeho, co jste slyšeli ze studia. Pár věcí je trošillinku jinak, ale nepopisuji Vám tu kapelu, která do mrtva přehrává svoje hity (v horším případě pecky ostatních kapel), nýbrž s nadšením ovládá nástroje, tvoří, improvizuje a jednotliví členové spolu „hovoří“. Krátce za polovinou kompozice opět dojde na zesílení tématu. Živá koláž je dlouhá „pouhopouhých“ 35 minut a nebýt mezery mezi oběma, měli bychom disk naplněn skoro po okraj nepřetržitým proudem skvělých, vyvážených nálad. Takhle si můžete v polovině odskočit pro šálek zeleného čaje. Třeba i na to bylo myšleno, kdo ví?

RadeK.K.