Juana Escobara mnozí znají jako přední personu čím dál úspěšnějších MAR DE GRISES. Juan je však chlapík nadmíru pracovitý, aktivně se podílí i na dalších projektech a zrovna na jeden z nich se nyní společně podíváme. Jmenuje se ASTORVOLTAIRES a pod jeho visačkou uzřelo světlo světa debutové CD s názvem „Katan Nagantü“. Nebylo proto od věci uspořádat rozhovor na trase Česko-Chile. Juan je skutečně hodně sympatický chlapík…
Ahoj Juane! Jak se ti momentálně daří? Poskytuješ v současné době hodně rozhovorů?
Ahoj Aleši! Teď příliš ne, tohle je ve skutečnosti ten úplně první!
Je pro tebe fascinující poskytovat rozhovory pro média z úplně druhé strany zeměkoule? Předpokládal jsi někdy, že o tvou hudbu bude třeba v Evropě takový zájem?
No je to opravdu velmi zvláštní. Lidé z Chile z velké většiny mou hudbu neznají a neznají ani mé jméno. Ovšem v Evropě je tomu rozhodně jinak a určitě bych si dovolil tvrdit, že ASTORVOLTAIRES jsou mnohem oblíbenější u vás, než tady v Chile.
Velice mě překvapilo, že máš kromě kapely MAR DE GRISES ještě další projekt vysokých hudebních kvalit! Kde bereš onen potřebný čas? Zbývá ti ještě na nějaké jiné k aktivity?
Díky chlape! Ano, jsem skutečně hodně zaneprázdněný muž. Pracuju, studuju, dělám hudbu a ještě se snažím nezanedbávat svůj osobní život. Jinak v současné době pracuji jako učitel hudby a zároveň se snažím dokončit svůj studijní titul. Kromě MAR DE GRISES a ASTORVOLTAIRES pak mám ještě další hudební projekty a v některých dalších se objevuju jen tak napůl úvazku. Jedná se o tyto záležitosti: BAUDA, BITCH BOYS, DEFECTOSCURA, FOSACOMYN, DELONELYMAN, NIBDEM. No a pak mám samozřejmě kamarády, se kterými zaskočím rád na pivo, poslechnout si nějakou dobrou hudbu.
V nedávné době vyšla první deska tvého projektu ASTORVOLTAIRES, která je skutečně hodně povedená (alespoň tedy mě se moc líbí). Kde hledat příčiny a kořeny jeho vzniku?
Jsem muzikant v podstatě od samého dětství. Celých třiadvacet let. V podstatě celé dětství jsem byl obklopen různými hudebními nástroji a také samotnou hudbou. Když pak člověk od patnácti let začne skládat svou vlastní hudbu, je přirozené, že je hladový po seberealizaci, je zkrátka hodně motivovaný. Je tedy úplně přirozené, že jsem se vydal i touto cestou.
Má album „Katan Nagantü“ nějaký ucelený koncept? Některé skladby jsou skutečně hodně smutné a depresivní…Bylo tvým cílem přenést tyto nálady také na posluchače?
Ano, deska má svůj vlastní koncept! Zabývá se zrozením života, růstem a následně umíráním. Je to taková metafora, která tak trochu reprezentuje můj život. Není to nic složitého na pochopení. Obecně však nikdy dopředu neplánuju, opírám se vždy o své prožitky, což se posléze projeví v hudbě i textech. Špatná nálada, smutek a všechno okolo, to je zkrátka součást života. Všechny skladby na „Katan Nagantü“ patří k součásti mého života, celkově jde v podstatě o mojí autobiografii. Někdy mě však dokáže překvapit, když ostatní lidé objeví v mých písních svůj vlastní význam.
Nahrál jsi na album všechny nástroje anebo jsi využil pomoci některých svých kolegů?
„Katan Nagntü“ jsem nahrál skutečně celé sám. Mám však připravený nějaký nový materiál pro další album a pracuji na něm s opravdu dobrými hudebníky.
V ATORVOLTAIRES využíváš španělské lyriky, což je skutečně hodně pikantní – alespoň pro mě jako Středoevropana). Nicméně ve tvé hudbě zní Španělština skutečně svěže a osobitě, jedná se o tvůj mateřský jazyk? Vidíš, já měl pocit, že se v Chile hovoří spíše portugalsky…
Španělština je můj mateřský jazyk, stejně tomu je i u většiny jihoamerických národů. Pouze Brazilci hovoří portugalsky. Jinak je možné, že některý další materiál bude v angličtině. Možnosti jsou v tomto ohledu různé.
I když tvým textům pochopitelně nerozumím, připadají mi jako zhudebněné básně! Máš obecně rád poezii?
Ano, samozřejmě! Poezii mám skutečně hodně rád. Chile má velmi slavnou básnickou minulost, pro zdejší poezii je příznačná především pocitovost. Ti umělci měli skutečné nadání. Zapátrejte po nich!
Co je tvou největší inspirací? Čerpáš výhradně ze svých životních zážitků, využíváš i další prostředky jako např. literaturu, filmy…atd.
Většina mé inspirace pochází z životních zkušeností za přispění různých metafor. Víš, někdy prostě vezmu tužku a píšu a jde to samo. Prostě píšu, aniž bych u toho přestal přemýšlet. Právě teď však píšu nový materiál o životě ve starověkém Salpetru.
Máš rád kapely, které do své tvorby zakomponovávají prvky typické pro zemi, ze které pocházejí? Přiznávám se, že třeba pro mě je velice vzrušující poslouchat tvou hudbu, ve které jsou zřetelně cítit vlivy jihoamerické kultury…
Mám rád různé žánry a nemusí se výhradně jednat jen o metal či rock. Má rád třeba hudbu B. Bartóka, jenž do své hudby začleňuje folkovou hudbu. Dalším příkladem jsou TENHI z Finska, využívající rovněž svého mateřské jazyka pro potřeby poezie. Opravdu unikátní! Jinak můj přímý vliv na propojení hudby a zdejší kultury spočívá asi nejvíc ve způsobu života. Snažím se proto smíchat kouzlo alba s tzv. „Mapudungun“, což je mateřský jazyk domorodých lidí z Chile.
Budeš s ASTORVOLTAIRES hrát i živá vystoupení?
Na úplném začátku nebyly koncerty mojí prioritou z mnoha různých důvodů. V současné době se však situace změnila, dávám dohromady sestavu pro živé hraní, ale všechno jde skutečně hodně pomalu…
Desku vydal ruský label Endless Winter, což je pro mě osobně docela překvapení. Proč ses rozhodl právě pro něj?
No, něco k tomu povědět určitě mohu. V jednoduchosti jsem hledal vhodný label pro své sólové aktivity a posléze jsem narazil na Genneho, majitele firmy Endless Winter. Poznal jsem ho jako velice seriózního člověka, který je dost v pohodě. Společně jsme se pak dohodli na vzájemné spolupráci, která by se však neměla týkat pouze ASTORVOLTAIRES.
Jak bohatá je metalová hudební scéna v Chile? Je po obdobné hudbě u vás poptávka ze strany mladých posluchačů? Přiznávám se, že já osobně mám Chile spojeno především s fotbalem…
Tahle otázka je velmi zajímavá, ale není úplně jednoduché na ni odpovědět. Většina lidí z Chile však nejčastěji vyrostla na thrash metalu osmdesátých let, ovšem v současné době je už všechno jinak. Většina kapel rozličných žánrů vydává desky samostatně, nebo pod vlastním labelem. Ostatní pak vydávají u lokálních vydavatelství. Kapel je tu teď skutečně hodně a já se domnívám, že na tenhle počet není naše kultura vůbec připravena.
V nedávné době jsi navštívil Českou republiku s tvou kapelou MAR DE GRISIS, a to po boku SÓLSTAFIR a SWALLOW THE SUN. Jak se ti tady líbilo, a jak bys samotné vystoupení zhodnotil?
WOW!!! Byla to neuvěřitelná show, opravdu jsem si to vychutnával (především ten delikatesní zvuk, který jsme tam měli!). Jinak lidé od vás byli velmi milí, nemluvě o krásných ženách:). Jinak náš playlist byl proto toto turné zaměřen na všechna naše dosavadní alba, a tak jsme nehráli pouze z toho nového. Ne všichni posluchači nás znali, a tak jsme se rozhodli, že jim v podstatě ukážeme, kterak se naše hudba postupně vyvíjela. Celkově to byla taková jedna velká duha zvuků a emocí.
Jaké máš s ASTORVOLTAIRES další plány? Máš už představu, jak by mohlo vypadat tvé další album?
Určitě nahrát nové album, které by mělo být hodové do konce tohoto roku. Když to půjde, udělat pár koncertů. Jinak stále píšu nové, tak uvidíme, co z toho nakonec bude…
Skvělé! Měj se moc krásně, nechť ti všechno skvěle vychází! Posílám srdečný pozdrav do Chile!
Aleši, velice ti děkuji! Zdravím z Chile!
ALL