Projekt ASTARIUM, za kterým stojí multiinstrumentalista SiN, se na stránkách Rumzinu neobjevuje zdaleka poprvé. Již v několika předchozích článcích jsem se o aktivitách mistra z dalekého Novosibirsku obšírněji rozepsal, ovšem asi nebude od věci, když několik průvodních slov ztratím i nyní, neboť hlavní protagonista s nahrávkami nešetří a ve svém jménu je produkuje s obdivuhodnou pravidelností už od roku 2006. V souvislosti s tím se mu podařilo rozdělit tvorbu ASTARIUM na projekty čistě ambientní a ty ostatní, víceméně blackmetalové. Projekt „Epoch of Tyrants“ pak spadá spíše do té druhé kategorie, přestože tematicky příliš nekoresponduje s tím, čím se SiN doposud zabýval.
Nevím, možná je to náhoda, nicméně v poslední době mám skutečně velké štěstí (či smůlu) na projekty, jejichž koncepty se často dotýkají konkrétních válečných konfliktů, nebo přímo těch nejzběsilejších válených bitev. Jak vidno, k obdobnému „kulatému kruhu“ byl přizván i Mr. SiN, jenž zpracoval jakousi skromnou vzpomínku na vpád nacistických vojsk na území Sovětského svazu, přičemž jednotlivé skladby přiživil nějakou tou konkrétní historkou (alespoň tak si to vysvětluji). Do blackmetalového prostředí následně zasadil nejeden válečný sampl, ale také si vypomohl několika prazvláštně znějícími motivy, jenž v podstatě identifikují hudební příslušnost k SiNově otčině. S ohledem na zpracování je všechno poměrně OK, avšak po stránce produkce a zvuku se opětovně jedná o dílo spíše průměrné. S tímto hendikepem však bojuje SiN už docela dlouho, a přestože jeho skladatelské nápady jsou někdy opravdu pozoruhodné, tak není schopen ze skromných podmínek vytěžit víc.
Co nahrávku tedy konkrétně sráží? Jednoznačně „tupý“ zvuk kytar a opravdu neštěstí v podobě bicího automatu. Nicméně pokud jste schopni si penzum těchto nedostatků odmyslet, pak nebudete mít problém se do hudby ASTARIUM vpravit. SiN jednoduše skládat umí, jeho cit pro komponování je všudypřítomný. Další plusko bych ruskému umělci přihodil za schopnost pracovat s atmosférou, jako je tomu např. v rozvleklejších skladbách („Of Valour And Sword“ či „In Twilight of the Gods“). Právě zde se ASTARIUM poněkud překvapivě zaobírají látkou laděnou více do doom metalu, nemluvě o závěrečné ambientí tečce „Heroic Saga“. Právě v těchto kompozicích, kterým výhradně vládnou klávesy, není vůbec slyšet onen výše popsaný hendikep. I díky tomu mě druhá polovina nahrávky baví mnohem víc, zvláště pak samotná tečka je skutečným pohlazením duše.
Jak už jste si výše přečetli, na „Epoch of Tyrants“ lze nahlížet skutečně z mnoha různých pohledů. SiN je po stránce skládání skutečně schopen obdivuhodných věcí, v příkrém minimalismu se cítí jako ryba ve vodě, z ničeho je ve své podstatě schopen vypěstovat kaktus. Stinnou stránkou jsou ovšem všechny ty objektivní bariéry, jež sice mohu v rámci recenze tolerovat, ale ve výsledku nám to stejně není nic platné, neboť se počítá finální produkt. No, zkuste, uvidíte… Můj závěr k „Epoch of Tyrants“ je tak hodně podobný tomu, jaký jsem poskytl u alba „Nekrocosmo: Nocturnal Kali Yuga“. Jedeme dál a brzy Vám zde představím další SiNův příspěvek…
ALL