
„Štvanice“ se nicméně stala skutečností, a jak mnozí fanoušci vědí, toto CD vyšlo jako součást časopisu PAŘÁT a dost možná to byl jediný způsob, kterak tuhle kolekci k lidem dostat. Samostatné album by si zřejmě nikdo nekoupil, ovšem nikoli s ohledem na hudební evoluci, ale z důvodu absolutního nezájmu o „historické artefakty“. Přiznávám, marně si lámu hlavu nad tím co je dobře či špatně, ale k žádnému logickému komentáři jsem stejně nedospěl. Bude tedy rozhodně lepší, když nechám hovořit hudbu samotnou, přičemž sám o sobě mám z celého tohoto kompletu velmi rozporuplné pocity.
Když pominu vcelku zdařilou zvukovou stránku, není nic co by se z tohoto díla za nehet vešlo. Omšelé retto je v některých momentech opravdu ubíjející, nemluvě o dětinsky laděných textech. V devadesátých letech to všechno sice nějak zvláštně fungovalo, nikomu to nevadilo, jenže dnes je zkrátka dnes. Tímto však nechci házet špínu na legendy. Ať je to jak chce, historickou úlohu ASSESORu (pouze s jedním S) už nikdo sebrat nemůže, nicméně je třeba si uvědomit, že každá umělecká činnost má své historické parametry a nejinak tomu je u metalových nahrávek, konkrétně právě u této. Osobně mi však smysl tohoto comebacku víceméně uniká. Každá skupina má bezpochyby právo na svou existence, na své pokračování, ovšem mě osobně trochu mrzí, že si ASSESSOR tímto postupem zadělali na pošpinění svého kultovního statutu. Velká škoda…
ALL