Dobří matadoři se vracejí, co může být lepšího! Kytarista a zpěvák Miloš Bešta stále drží na pomyslném stožáru vlajku skupiny ASMODEUS, s níž doslova „doplul“ k celkově deváté studiové metě. Pro všechny fanoušky je to určitě skvělá zpráva, neboť kapela s přibývajícími vráskami výkonnostně nikterak nepovoluje, ba co víc, stále nabízí alba vypiplaná po všech stránkách. O tom aktuálním, které nese název „Pobřeží královny Marie“, jsem si virtuálně popovídal právě s Milošem…
Miloši, album „Pobřeží královny Marie“ vyšlo po šesti letech. Mohl bys ve zkratce shrnout tento časový úsek? Co je u tebe nového a co všechno jsi za tu dobu stačil prožít? Kdy jste začali na nové desce pracovat?
Shrnutí je velmi jednoduché. Po dokončení „Oka Horova“ jsem se začal naplno věnovat rockové opeře „Kladivo na pýchu“. Složit 90 minut čisté muziky přece jenom chvíli trvá. Hned po natočení hudebních základů jsme začali s výstavbou scény a posléze se samotným nácvikem živého představení. No a stihli jsme čtyři úvodní akce a za týden přišel covid, který kulturu komplet přibrzdil. A tak jsme se soustředili v následujících třech letních sezónách především na venkovní akce a zrealizovali 21 vystoupení na hradech a zámcích nebo v lesních divadlech. Bylo to báječný. Jinak jsem v nehudebním životě dostavěl chatu v Mikulově na Moravě a věnuju se zahrádkářsky pěstování vinné révy a vyrábím pro sebe a své nejbližší po domácku víno. Na Moravu jezdím každý měsíc, jinak to ani nejde.
Už jsi zmínil rockovou operu „Kladivo na pýchu“, které jsi věnoval hodně času. Jak zásadně tě tento projekt obohatil a posunul coby hudebníka? Řekl bys, že ses po nějaké době umělecky našel zase v něčem trochu jiném?
Já tvrdím, že hudba jako taková je vysoce emoční záležitost. To je to, co dělá hudbu hudbou. A rocková opera, opereta, muzikál, filmová hudba nebo jakákoliv jiná hudebně – dramatická forma je přeci něco tak úžasného a lákavého, že bylo vždycky mým snem zkusit se realizovat i na tomto poli. Je to skládání hudby na obraz, na děj, na okamžiky, které se před očima diváků rozehrávají. To je ohromná výzva – vyjádřit emoce a napětí hudební složkou. A všechno, co jsem v rockové opeře nasál, se samozřejmě jistým způsobem promítá i do Asmodea. A dnes už je jasné, že „Kladivo na pýchu“ nebude v tomto ranku posledním počinem.
Zdá se mi, že v současné době už pro tebe není ASMODEUS prioritou, ovšem i tak ses vrhl na další desku. Stále u tebe dochází k takovým těm „metalovým zábleskům“, které tě nutí dál pokračovat? Kde neustále bereš motivaci spojenou se skládáním hudby? Stává se ti často, že vyhazuješ nápady jen kvůli tomu, že jsou až příliš podobné tomu, co jsi už kdysi dávno vytvořil? Je pro tebe psaní hudby o to náročnější?
Tady si dovolím spojit do sebe tvé dvě otázky, protože jsou to spojené nádoby. Když si sednu ke kytaře a rozhodnu se do nového alba jít, zpravidla si řeknu: „Proboha, vždyť nevím co hrát, vůbec nemám páru, jak bude výsledný tvar vypadat.“ Přiznám se, že po nějaké době zjistím, že neumím vůbec hrát na kytaru, že vše, co jsem alespoň trochu uměl je pryč, a že všechny nápady, které jsem chtěl fanouškům sdělit, už jsem někdy před tím zahrál, takže vlastně nemám, co bych dál tvořil. Pak se to ale všechno nějakým způsobem zlomí a s postupujícím časem jsou jednotlivé písně lepší a lepší. To se stane až tehdy, když mozek řádně rozpohybuješ. Ideální je stanovit si termín nahrávání ve studiu a všechno jde pod tlakem snáze. Někdy se mi ale do onoho zahájení fakt nechce, nicméně člověk má nějakou svou vnitřní disciplínu, a jestli to s hudbou myslí fakt vážně, donutí se a ten čas si udělá. Ruku v ruce s tím jdou i finance, které jsou nedílnou součástí projektu. Zdá se mi, že se toho od našich začátků mnoho z hlediska pokrytí celého projektu nezměnilo. Pořád musíš mít připraveno něco kolem 150 tisíc, když chceš k CDéčku udělat i nějaká trička apod. O vinylu ani nemluvím. Ale na to jsme vždycky nějak připravení. Prioritní je motivace a čas. A motivaci ze sebe musím dostat, přeci nebudu sedět do důchodu se založenýma rukama a krmit holuby.
Vypadá to, že sestava kapely je už nějakou dobu ustálená. Je pro tebe nyní určitá jistota, že ASMODEUS může v klidu tvořit a pozvolna dál růst? Kdyby nastaly nějaké problémy personálního rázu, měl bys je dál sílu řešit? Přece jen, kvalitní hudebníci asi jen tak na stromě nerostou…
Kdyby mi kluci sdělili, že už dál nechtějí pokračovat, zřejmě bych kapelu ukončil. Už bych neměl sílu ji od začátku budovat znovu. Nově to dělám s celým týmem rockové opery a musím říct, že když jsem trošinku přičichl tímto způsobem k divadlu, baví mě budovat jméno opery od píky. Tam mi to dává jakýsi větší smysl a můj osobní rozvoj do budoucna. Jsem rád, že máme v kapele skvělou partu a že děláme muziku primárně pro radost a ne z nějakého donucení.
Uvítal bys, kdyby byl v kapele další člověk, který by ji měl jako prioritu? Anebo ti už vyhovuje taková ta hra typu „Král svolává své vojsko“ – to znamená, když máš základy připravené, jde se na to?
Je to přesně, jak uvádíš. Král svolává své vojsko. Je to model, kterým se nějak zásadně v rámci kapely časově neomezujeme. To mi vyhovuje pro mé další aktivity. Připravím základy pro celou desku a jdeme na to.
Pamatuji si, jak jsi říkal, že album „Oko horovo“ vzniklo poměrně rychle. Jak tomu ovšem bylo v případě novinky? Vrátil ses k modelu „přemýšlení nad každou druhou notou“? ????
Ze začátku jsem chtěl tvořit možná komplikovanější kompozice, ale pak jsem si uvědomil, že nejpřirozenější cesta bude „nad ničím moc nedumat a nasolit to tam z první“. Zpravidla je první nápad ten nejsilnější, a čím víc se v něm rocháš, tím ho další modulací kazíš. Na „Pobřeží“ jsem složil 12 skladeb, přičemž dvě zůstaly mimo právě pro svou komplikovanost. Polovina skladeb vznikla zimu nazpět a druhá polovina těsně před nahráváním. Takže celkový proces trval cca rok a půl.
Ústředním tématem alba se stala voda v různých formách a variacích. Kde se tento nápad zrodil? Opět jste seděli s dvorním textařem Janem Petričkem a vše vyvstalo v rámci jakéhosi brainstormingu? Jsi ve vybírání témat hodně „přísný“?
S Honzou jsme měli tenhle nápad připravený už od „Oka Horova“. Byl to vlastně takový úsměvný motiv, kdy jsem chtěl popisovat potápěče, který se v batyskafu noří do hlubin oceánu a popisuje vše, co kolem sebe vidí a jaké myšlenky s ním cloumají. No vzhledem k tomu, že ve dvaceti metrech už vlastně nic nevidíš, je to celkem blbost. Tak jsme změnili model na film o rodině, která chybou neopraveného auta havaruje z útesu. To by bylo drama jako prase, nicméně by to zavánělo po „Kleinerovi“ a opeře zase příběhem a často se opakovat není zrovna moudré. Nakonec jsme témata o mořeplavcích, objevitelích, zaniklých civilizacích i neprobádaných zákoutí hlubin oceánů pojali jednotlivě a zdá se, že to byla správná volba. S Honzou si vše vždy prodiskutujeme před zahájením a podumáme, zda jsme se zvoleným tématem správně.
Z alba cítím otisk „nebezpečí“, ale také dobrodružství. Každopádně jste se ale vyvarovali „metalovým bubákům“, jednoduše žádné horory. Byl i toto svým způsobem záměr?
Měli jsme na tabuli napsáno asi dvanáct nápadů k jednotlivým písním a ty potom Honza rozvinul do širší podoby tak, jak to cítil v ten daný okamžik. To nechávám plně na něm. Honza vždycky použije takové to správné slovo, hlavně aby to nebylo „pitomý“. Ale musím říci, že na této desce se opravdu potrápil do sytosti.
Některé výpravné melodie jsou v součinnosti s metalovostí opravdovou lahůdkou. Řekl bych, že v tomto ohledu se „Pobřeží královny Marie“ odlišuje od všech předchozí desek. Zřetelný ASMODEUS, ovšem v trochu jiných odstínech a barvách. Souhlasíš?
To máš asi pravdu. Dříve neměl „Asmáč“ melodické refrény v pravém slova smyslu. Nebo alespoň ne v takové míře jako na této desce. Ale jak jsem řekl už v jedné předchozí odpovědi, odmítl jsem tentokrát jakkoliv přemýšlet nad tím, zda to, co složím je správné, nebo ne. Ať se s tím každý posluchač porovná po svém. Prostě ber, nebo nech bejt. Člověk si samozřejmě hlídá tóniny, tempa, riffy, melodie, aby se v rámci alba neopakoval, ale jinak to plynulo bez korekcí.
Dokonce tu a tam slyším určité vlivy filmových melodií atd. Je to něco, co tě částečně také při skládání ovlivnilo? Jaký pěkný film jsi kupříkladu naposledy viděl?
Tak o mně je známo, že jsem filmový fanoušek, a fanoušek filmových melodií dvojnásob. Mám rád ty rozkvetlé silné kusy, kde slzy dívkám i mužům kanou. ???? Kdy s tebou cloumají emoce a rozechvěješ se uvnitř. A taky to rád používám, pokud to jenom trochu jde a pokud se mi podaří za sebe seřadit ty správné tóny. To je pro mě ten pravý hudební orgasmus. V kině jsem se letos do pěkného filmu netrefil, ale seriálově se mi líbilo slovenské Priznanie. Pokračování seriálu Hnízdo.
Některá slovní spojení, a to i v kombinaci s hudbou, jsou hodně těžká. Řekl bys, že jste dali dohromady posluchačsky nejnáročnější materiál?
To si úplně nemyslím, protože Honza je úžasně sečtělý člověk a každé naše společné dílo je opatřeno zajímavými slovy a slovními spojeními. Já si také musím nechat od něj leccos vysvětlit, protože on je opravdu dál. Ale pokud to tak na tebe působí, pak na tom něco bude.
Dá se nějak stručně popsat, čeho jste chtěli na nové desce dosáhnout? Zkus vypíchnout nějakou zajímavost, jež stojí za povšimnutí?
Původně jsme avizovali, že se bude celá deska jmenovat úderně D.N.O.. Znělo to fakt metalově. Ale to by ji pak předurčovalo opravdu k tvrdě nekompromisnímu thrashi. Bez slitování. Když jsem pak narazil na „Zemi za severním větrem“ a s ní spojené „Pobřeží královny Marie“ nebo „Zemi královny Marie“, je tam najednou tolik poetiky, že tě to vlastně celé posune jinam a krásně nasměruje i hudebně. Dostaneš najednou takový ten správný impulz, ve kterém se snoubí vše. A to mě bavilo.
Miloši, zajímalo by mě, jestli blíže zkoumáš postřehy příznivců skupiny ASMODEUS? Byl bys ochoten jaksi upustit stávající „základní formu“ a zkusit něco ve stylu „Příjezdu krále…“? Jak moc jiná by právě tato nahrávka byla, kdyby vznikla dnes?
„Příjezd krále“ už znovu ne. Jednou jsem si s tou myšlenkou pohrával, sedl ke kytaře a zjistil, že všechny ty středověko-historické motivy se neustále opakují a není možné stvořit něco výjimečně jiného nebo lepšího. „Příjezd krále“ se myslím hodně povedl a přišel ve správný čas, kdy klasický thrash a další metalové odnože skomíraly. Vlastně jsem tím naznačil, že v modelu „Prosincová noc“ nebo „Den zúčtování“ nelze pokračovat, protože vše již bylo zahráno a řečeno jak u nás, tak především ve světě. A byla to pravda. Od roku 1995 následujících deset let se metal přetvářel a dá se říct, že v té podobě v jaké jsme ho znali, v podstatě uvadal, a dostal se na vedlejší kolej. Zase ale vznikly kapely, které hudební svět výrazným způsobem oživily. Bez nich by vše budoucí bylo prázdné a neposouvalo se. Jinak postřehy, nálady i názory našich fanoušků i dalších metalových příznivců sleduji, ale na druhou stranu si vždy udělám, co se v prvé řadě líbí mně a na co mám svůj ukotvený názor a za čím si stojím. Vlastně je pro mě důležité sledovat celou hudební scénu a inspirovat se nemetalovou muzikou. Dá se říct, že v tvrdé muzice už v podstatě posluchačsky skoro vůbec nejedu. Až na výjimky.
ASMODEUS naživo zas tak často nehraje. Mění se v tomto ohledu něco, když máte novou nahrávku? Kolik byste toho chtěli stihnout? Jaké podmínky musí být splněny, abyste dojeli tam či onam? Podle jakého klíče sestavujete koncertní playlist?
My si rádi zahrajeme všude, kde nás naši příznivci chtějí mít. Tak to u nás chodí a zpravidla si nás zvou spřízněné kapely na nějaký menší festík, kde si moc rádi za předem dohodnutých podmínek zahrajeme. Vypadá to, že letos budeme vystupovat pětkrát. Dva koncerty už máme za sebou a čeká nás ještě: 6. 10. Křest CD v Klatovech – 35 let kapely, 21. 10. Brandýs nad Labem a 4. 11. Plzeň – klub Bílý medvěd. Příští rok je zatím domluven 9. 3. Humpolec. V play listu se pak promítají +/- všechna období, ale vzhledem k časovému prostoru na festivalech cca 45 -50 min, se tam samozřejmě vše nemůže vejít.
Nevím, jestli se tě můžu zeptat na plány… No, spíše to obratně stočím na sny. ????ASMODEUS toho mají hodně za sebou, ovšem existuje ještě něco, co by sis chtěl v rámci této kapely splnit?
Plány jsou celkem jasné. Od listopadu plus celý příští rok budu skládat novou rockovou operu z období kolem roku 1890 situovanou do Paříže a „Asmáč“ při tom oprašovat na jednotlivé koncerty, které přijdou. A zda se propracujeme k nové, kulaté 10-té desce, se teprve uvidí. Ale kdo ví, člověk si přeci musí nechat nějaká překvapení pro sebe i pro fanoušky. ????
Miloši, měj se skvěle! Doufám, že se brzy uvidíme….????
Díky za rozhovor a pěkné otázky.
ALL