ASMODEUS – Oko Horovo (CD-2017, Magick Disk Musick)

U kapely ASMODEUS jsme byli zvyklí na delší časové rozestupy mezi jednotlivými alby, ovšem úspěch kolekce „Past na Davida Kleinera“ klatovské vytrvalce natolik vyhecoval, že ani ne po třech letech tu máme nástupce s ještě podivuhodnějším názvem („Oko Horovo“). Cesta vedoucí z českého zločineckého podsvětí se na novince stočila až do dalekého Egypta, kde bičem vládne nemilosrdný usurpátor. A protože se palčivá story odehrává v Africe, začlenil vrchní textař (Jan Petričko) do příběhu řadu mytologických elementů, čímž kompletu dodal tolik potřebnou tvář.

Stejně jako na předchozím albu, tak i na novince se ASMODEUS prezentují jako formace, jež nezapírá svou letitou příslušnost k thrash metalu, ale o nějaké „staré škole“ se v tomto případě nedá hovořit ani v nejmenším. Klatovští zkrátka touží posluchače zaujmout, a proto ke každé skladbě přistupují jako k neopakovatelnému artefaktu. V jejich případě však není třeba extravagantních přemetů či jiných avantgardních prvků. ASMODEUS vítězí hlavně díky důrazu na kvalitu kompozice jako takové. Na „Oko Horovo“ zkrátka nenajdete špatnou skladbu, není zde prostor na „laciné uvolnění“, není zde prostor na track, jenž by jen tak doplňoval „full time“. I z toho důvodu by si každá ze skladeb zasloužila speciální recenzi, byť některé drobné niance v podstatě nelze dost dobře vyjádřit slovem. A nebo by to třeba i šlo, ale nepřijde mi příliš vhodné, abych Vás okrádal o překvapení před samotným poslechem.

V této souvislosti jen uvedu, že mi aktuální nahrávka přijde o něco atmosferičtější než předchůdce. Skladby „Parazit“ či „Kniha mrtvých“ jsou víceméně podmanivě rockové a vzácně demonstrují ono rozsáhle hudební teritorium, ve kterém se ASMODEUS s lehkostí pohybují. Do agresivního soukolí pak jednoznačně patří symbolická položka „666 očích Satanových“, kombinující něhu s ostře metalovými stopami. V samém ústředí září úžasný refrén, při jehož poslechu mi všude po těle naskakuje husí kůže! Tímto se oslím můstkem dostávám k tradičně pestré paletě vokálů, spolehlivé přidané hodnotě, kopírující instrumentální rafinovanost a cit. Tuto součinnost nejlépe vystihují skladby „Midas“ (další neuvěřitelná hitovka) a „V ruinách města Ur“ (pravděpodobně nejrazantnější článek kolekce). Radost z poslechu navíc podtrhuje opravdu skvělý zvuk. Ale ruku na srdce, toto je věc, na kterou jsme si u ASMODEUS zvykli tak nějak automaticky.

Asmodeus_2017

Těžko říci, jestli svým nástupcem ASMODEUS překonali „andělského“ „Davida Kleinera“ (asi o to ani nejde), ale kvalitativně se mu rozhodně přiblížili (těžko ovšem porovnávat). „Oko Horovo“ jsou sice jasní a zřetelní ASMODEUS, ale po stránce feelingu byla přece jen otevřena trochu jiná kapitola jejich naducané muzikální bichle. Skoro mě napadá, že se i tato kolekce jednoduše nemůže nelíbit posluchačům preferujícím kytarovou muziku a kompoziční pestrost. Možná to bude vypadat až nemístně, ale musím konstatovat, že pánové ve středním věku zažívají s největší pravděpodobností vrchol svého tvůrčího období. A protože do důchodu mají sakra daleko, existuje tisíc důvodů, proč se těšit na další nahrávku (y). Nástupce by měl spatřit světlo světa v roce 2020 a ponese název „D.N.O.“.

ALL

http://bandzone.cz/asmodeus

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *