ASMODEUS jsou v těchto dnech na roztrhání. Důvod? Jednoduchý! Album „Past na Davida Kleinera“ se těší obrovskému zájmu médií, nemluvě o starých příznivcích, kteří jakoby si znovu vzpomněli na dávnou thrashovou lásku. Kdo by to byl tušil, že dlouholetý lídr Miloš Bešta, zažije se svým životní bandem renesanci takových to rozměrů. Jasně, s METALLICOU klatovští na turné asi už nevyrazí, ale i tak se jejich deska s největší pravděpodobností zapíše do dějin metalového žánru u nás. To už je nyní nad slunce jasné. O úspěchu, pádech, motivaci a samozřejmě i pastičkách na politiky… o tom všem jsem vedl rozhovor pochopitelně s Milošem.

Miloši, když pomineme novinkové album, tak to předchozí vyšlo před drahými lety. Mohl bys popsat, jaká atmosféra ve vašem táboře tehdy panovala? Je to sice už dost dlouho, ale nepamatuji se, že by se desce „Řetěz kritických událostí“ dostalo takové pozornosti, jako je to mu u „Pasti na Davida Kleinera…“
Ahoj Aleši. V roce 2006, kdy předposlední řadovka vyšla, jsme byli jako parta v kapele naprosto v pohodě. CD jsme si vydali sami a snažili se ho propagovat, jak jen to šlo. Od té doby se spoustu věcí změnilo. Tehdy byl např. server bandzone prakticky v počátcích a facebook ještě nefungoval, takže šlo poslat CD všem dostupným zinům a tištěným časákům a to bylo vše. K desce jsme natočili úspěšně dva videoklipy, které odvysílal Madhouse na Óčku a ČT2 a byli jsme kritikou oceněni v recenzích a posléze v anketách, takže z tohoto pohledu myslím, že velmi slušný ohlas. Fanoušci byli spokojení, nemohli jsme si nic víc přát. Ale. Dnes a vlastně už od roku 2010, kdy jsme zastupováni vydavatelstvím Magick Disk Musick, je situace o sto procent lepší. Nemůžeme si spolupráci s tímto labelem vynachválit, protože s jakou intenzitou a zápalem za všechny kapely, co vydává bojuje a jak se o ně vzorně stará, je v dnešní době unikátní. Fakt bezvadný. A to je to, co Asmodeu v minulosti chybělo. Partnera, který bude naladěn na stejnou vlnu a výrazně skupinu podpoří. Dle slov Františka Březiny (šéfa vydavatelství), je v současnosti třeba vyvinout několikanásobné úsilí v porovnání s minulostí, protože šíření hudby v hmotné podobě na CD nebo LP, je dnes více než obtížné. Přesvědčit fanoušky, aby byli ochotni do těchto nosičů investovat a ne jenom volně stahovali. Samozřejmě facebook v podobě profilů vydavatelství i kapely neskutečně pomáhá, protože všem servíruje aktuální zprávy a novinky přímo pod nos.

Na metalových kolbištích se proháníš už řadu let. Kde se v tobě bere neustálá motivace a chuť něco tvořit? Kolikrát už tě napadlo úplně skončit, nic neřešit, v klidu si vychutnávat nové nahrávky a ničím se nestresovat?
Máš pravdu, už je to pěkná porcička let. Tak asi jako každý člověk. Někdy mám více chuti do práce, jindy méně. Ale pokud v tobě muzika tepe, nemůžeš jen tak sedět a nic nedělat. V poslední době se snažím o producentskou práci, pomoc jiným skupinám, které mají zájem. A právě s takovou prací bych chtěl spojit svoji hudební budoucnost. ASMODEUS je jeden velkej kůň, se kterým jsem spojen už 26 let a tlačit tu káru před sebou je někdy hodně složité, nicméně stále motivující. Nechceme dělat kvantitu, ale snažit se o vytvoření zajímavých projektů i do budoucna. Vše záleží na tom, zda nás něco takového napadne. V metalu, i když mívá spoustu podob, je někdy složité vyjádřit vše, co bys chtěl. Primární je ale přinášet emocionální hudbu, která s posluchačem něco provede. To je základ.

Kde se vlastně vzaly úplně prvotní tvůrčí impulsy, které potom vyústily v dlouhé přípravy aktuálního alba? Osobně mám pocit, že celé dílo, jež se vám nakonec moc a moc povedlo, má složitější zápletku a klidně se mohlo stát, že celý váš pokus dopadne těžkým průšvihem. Neměl jsi zpočátku ze všeho spíš nahnáno?
Zkusím to trochu odlehčit. Já jsem velkým milovníkem pohádek. Ostatně, kdo by neměl rád pohádky, že? A už v době, kdy jsme ještě za mlada chodili na Mikuláše převlečení za čerty, mě vadilo, že se jich omladina moc nebojí. Že si z nich dělají šprťouchlata. Takže když nastoupila čtyřčlenná banda 190 cm vysokých čertů do ulic, najednou se i ti nejotrlejší začali bát a utíkali před námi. Prostě pohádkové peklo má svůj velký význam a zlo musí být potrestáno. V pohádce se nikdo nediví, že hříšník skončí uvařený v kotli. Je to přece správně. Tak proč to tak nemůže fungovat i ve skutečnosti? Proč se podobní Kleinerové nebojí? Ale začnou se bát – začnou, až když mají pistoli u hlavy nebo zjistí, že už veškerá legrace skončila a jde jim opravdu o život. Dřív nebo později Krejčíře také někdo zastřelí. Je to jenom otázka času. Nám se myslím – celkem obstojně – podařilo dosáhnout vyváženosti celého příběhu. A to jak po hudební, tak textové stránce. Docílit toho, aby vyznění příběhu nepůsobilo trapně. To bylo ze všeho nejtěžší. Ale strach jsem z toho neměl. Když přetavíš do muziky i textu všechno, co v tobě je, věříš si a dáš si opravdu záležet způsobem, že skutečně promýšlíš každý detail, tedy i ten, který se může zdát na první pohled nepodstatný, nemůžeš podle mne vytvořit vysloveně průšvih. Ano, může se stát, že to či ono úplně neklapne, ale to je jako se vší jiným, co v životě děláš. Ostatně, to by ses nemohl do ničeho nikdy pouštět, kdybys nevěřil, že to zvládneš. Takže platí, buď pokorný, ale neboj se.

Sestava kapely je zcela odlišná od té, která pracovala na CD „Řetěz kritických událostí“. Jak moc těžké pro tebe bylo znovu postavit ASMODEUS na nohy? Čím se ti podařilo nové spoluhráče přesvědčit? Bylo to už třeba pomalu vznikajícím materiálem?
To je vždycky těžké, řekl bych že úplně nejtěžší, rozjet kapelu od začátku, z ničeho. Já kluky snad ani nepřesvědčoval tématem, spíše možností zahrát si trochu jinou muziku, než jakou hrají ve svých domovských kapelách. Určitě je to pro ně zase nová zkušenost, herně i muzikantsky rostou a mohou všechny poznatky dál zúročit právě ve svých skupinách. Já jsem nadšený z toho, jak k tomu přistoupili a moc si toho vážím. Děkuji jim.

Album překypuje obrovskou pestrostí, nicméně aby člověk do nahrávky pronikl, musí poslouchat opravdu pozorně, a třeba i vnímat obsah textů. Domníváš se, že je pro posluchače složité, aby do nahrávky skutečně pronikl?
Asi to bude individuální. Někdo nasedne na správnou vlnu hned napoprvé, druhý to bude trávit delší čas. Někdo si rád počte v rozsáhlém bookletu, jiný fanoušek příběh třeba jen tak prolétne a hudební složka bude pro něj důležitější. Každopádně u Pasti je to více než kdy jindy 1:1 (poměr hudba vs texty) a nesmírně důležitou roli hraje podpůrný scénář. I když je velmi těžké dočíst ho do konce. Nicméně to stojí za to. Takže klasický stahovač – MPtrojkař, bude mít jen poloviční zážitek, pokud nebude třímat onen digipack v ruce.

Přiznávám se, že každým dalším poslechem se mi album líbí čím dál víc, což je určitě lepší, než kdyby tomu bylo naopak. Preferuješ osobně desky, do kterých se musíš nějaký čas dostávat, byť třeba začátky nemusejí být vůbec snadné? Pokus se třeba najít nahrávku, kterou máš opravdu rád, a to i s tím, že se ti zprvu jevila jako nevýrazná?
Jsem spíše typem prvního poslechu. Ale jedna deska mě usadila až postupem času, to je pravda. Byli to KORN s „Issues“. Tam jsem měl ze začátku problém, jako klasický fanoušek metalu na přelomu osmdesátých a devadesátých let, s novým pojetím. Ale těch poslechů zase tolik nemuselo být, protože KORN disponovali a disponují ohromnou kvalitou, takže spíš to bylo ono naladění na jiný způsob předávání energie a emocí, prostřednictvím jejich – pro ně specifických – harmonií.

CD „Past na Davida Kleinera“ je zabaleno do překrásného kabátku a jeho součástí jsou nejen texty, ale i celistvý příběh, který sepsal Jan Petričko. Opravdu si myslím, že fanoušek dostane do rukou skutečné metalové dílo… Ovšem zeptám se takto: Jak ty osobně vnímáš „výměnu posluchačské generace“? Domníváš se, že za několik let „ucelené sbírky skladeb“ zmizí úplně a hudebníci se čistě přizpůsobí poptávce – tj. např. pouhé skladby na YouTube atd.? Máš vůbec pochopení k těmto novým trendům? Je pro tebe stále jakýsi „svátek“, když si jdeš koupit CD své oblíbené kapely?
Vnímám to tak, že se přímo hodí, abych zde připomněl malou ukázku z filmu Demolition Man se S. Stallonem a S. Bullock. Pokud ten film znáš, tak jedna scéna je, kdy jedou v policejním autě a z rádia na Sandru a jejího parťáka hraje asi deset vteřin dlouhá skladba. Něco jako reklamní spot. Oni si jí s chutí zpívají a notují a vysvětlují rozmrazenému Stallonovi, že hudba se v roce, teď plácnu 2070, přetavila do podoby takových krátkých vsuvek. Že písně jako takové nebo dokonce dlouhá alba už dávno neexistují. Vždycky si na to vzpomenu. Snad to tak nebude. Ale rozhodně to v tom filmu není daleko od reality. Já ten problém vidím jinde. Ať už děláš píseň jako singl nebo celou desku, v dnešní době je velmi málo skladeb a potažmo alb, které mají nějakou vnitřní hodnotu, které by na tebe přenesly takovou emoci, ze které se ti postaví chlupy na ruce. Ten mráz, co ti sevře zátylek. Tu duši, ten třetí rozměr, kdy si povíš – „ ty bláho, to je mazec“ – a zhluboka se nadechneš. Muzika v kvantitě, která se na nás valí, prostě tuhle duši ztrácí.

Když se trochu ponoříme do tajů Davida Kleinera, tak mě předně zajímá, jaké pocity tebou cloumaly, když se celý koncept začal pozvolna rodit? Když ti Jan Petričko představil námět, jaké jsi měl z toho všeho dojmy? Začal jsi třeba ještě více sledovat večerní zprávy? 🙂
Já jsem Honzovi přednesl na jedné z našich pravidelných schůzek někdy v roce 2009 námět, svůj pohled a domluvili jsme se, že on vytvoří hlavní skript podle toho jak to bude cítit on. Máme vždycky v tomhle oba jakoby tvůrčí svobodu. To je na tom úžasné, že každý z nás vnáší do celkového vyznění své prvky a ty se pak různě prolínají a vrství a celá spolupráce je pak takovým jedním velkým adrenalinem, kdy vzájemně diskutujeme, škrtáme, opravujeme, rozšiřujeme a snad spějeme ke zdárnému konci. Když jsem četl poprvé celý skript, bylo to jako když Svěrák mladší nechá Svěrákovi staršímu několikrát předělat scénář. Prostě jsme potřebovali vrátit celý příběh z oblasti sci-fi více na zem. Ale to je přesně ta tvůrčí práce, kdy oba hoříme pro ten nejlepší výsledek a snažíme se do toho vložit maximum možného. Určitě jsme nesledovali víc zprávy, protože to ti padá jedna kauza za druhou přímo pod nos. Někdy je to fakt hnus. A tohle je vyjádření našeho postoje. A věřím, že nejen našeho.

Jaký je tvůj názor na naší republiku, zemi kmotrů, bossů a dalších jiných šedých eminencí? ASMODEUS jste zakládali ještě před revolucí, když padla železná opona, určitě jste ve vzduchu cítili možnost konečně hrát bez obtíží, ovšem i dnes potkáš spoustu lidí, kteří tvrdí, že „dřív bylo líp“. Myslíš si, že třeba právě váš příběh je jednou z příčin, proč si to lidé myslí?
Může to být jeden z důvodů. Ale spíš si myslím, že dnešní mladá generace narozená právě okolo roku 1990, už celou věc vidí úplně jinak. Dnes je jim 25 a na samet se dívají asi jako já na 68 nebo 2. světovou válku. Prostě pravěk. Moje generace Husákových dětí si myslím moc váží té příležitosti, že můžeme žít ve svobodném státu s možností cestovat, podnikat, svobodně se vyjadřovat bez strachu z nějakých represí a stíhání. Učit se jazyky, volně se pohybovat. Tyhle kauzy samozřejmě naserou, protože my jsme národem jako stvořeným někoho přelstít, obejít paragrafy a nařízení. A hlavně celkem slušně krademe a korumpujeme od těch nejnižších vrstev počínaje a vládou konče. To se pak nemůžeme divit, že jakmile se dostaneme k moci, hned si nastavíme zákony tak, aby tam vznikly díry pro daňové úniky a vlastní obohacení. Vždyť nějaký ten milion sem nebo tam, to je vlastně jedno, že? Kdo by ho hledal.

Ve skladbě „Oko za oko“ zpíváš: „…s tou krabicí od vína, chtěl jsem se Bohům přiblížit“, což bude zřejmě narážka na kauzu Davida Ratha (která nám jaksi pomalu utichá), je tomu skutečně tak? Musím říct, že tahle skladba je společně s textem opravdu krásná a mrazivá zároveň, na rukou mám vždycky husí kůži, když ji poslouchám. Označil bys ji na albu za nejnaléhavější?
Jo, jo. Je to samozřejmě narážka na jednu z kauz, ale jak říkáme s Honzou – takových průšvihů jsou kolem nás tuny. A nejhorší je, že to všechno začíná na komunální úrovni a čím se jde výš, tak to roste a roste. Něco se zahladí, zakreje, něco vyplave na povrch. Snad bude takových procesů čím dál tím méně. Věřím tomu, že ano. Že se s každým dalším rokem změníme k lepšímu. Že se poučíme a vezmeme si za příklad státy, kde je kriminalita minimální a kde právo plní opravdu svoji funkci. Jinak „Oko za oko“ je opravdu jedním ze čtrnácti střípků celého příběhu, kde jedna skladba navazuje na druhou, takže co se naléhavosti týká, všechny skladby jsou důležité.

Album končí Kleinerovou smrtí a dá se tedy říct, že ho jeho osud nakonec dostihl. Domníváš se, že „na každou svini se vaří voda“ (viz. možná i trochu výrazivo obalu), anebo zkrátka patříš spíše k realistům, kteří často hovoří o tom, že tihle lidé jsou zkrátka nepolapitelní?
Každého jednou dostihne jeho osud. Někoho dříve, jiného později. A ti nepolapitelní jsou obvykle zavražděni někým z jejich nejbližšího okolí. Někým, od koho to nečekají. A většinou je jejich život se stovkami miliónů v kapse jedním velkým vězením. Každopádně by bylo pěkné, kdyby „Boží mlýny“ mlely stejně rychle pro všechny.

Každý hudebník považuje svou aktuální nahrávku za nejlepší a počítám, že ve tvém případě tomu nebude jinak, vždyť tak skvělé ohlasy asi nikdo z vás nečekal. A nebo se pletu? Můžeš kupříkladu prozradit, zdali existuje něco, s čím nejsi až tak úplně spokojen?
Možná bych podobně jako po každé desce, něco málo upravil zvukově, něco zahrál nebo zazpíval lépe, ale to je naprosto přirozené. To bys totiž mohl čistit a cizelovat nahrávku neustále dokola a nikdy by nevyšla. Vytratila by se z ní původní energie, která je strašně důležitá pro celkové vyznění. Nepřemýšlel jsem o tom, zda je „Past“ to nejvíc, co ASMODEUS kdy vytvořil, ale každopádně to je nejvyzrálejší počin.

Fanoušky bude určitě zajímat, kterak to s vašim působením bude v nadcházejících obdobích. Je sice ještě moc brzy, ovšem máš představu, jakým způsobem se bude dál vyvíjet vaše hudební snažení? Jak často budete kupříkladu koncertovat?
Naším cílem je odehrát přibližně jeden koncert v měsíci březnem 2015 počínaje, respektive dvanáct vystoupení do roka. Budeme hrát na všech akcích, kam nás pořadatelé či spřízněné skupiny pozvou a rozhodně nechceme uzavírat kapitolu „Past“ a ASMODEUS třeba po roce. Chceme dál koncertovat a dělat sobě i našim fandům radost. Kolik toho odehrajeme, bude otázka poptávky. Kluci navíc hrají ve svých domovských kapelách, které jsou rovněž koncertně činné, takže to musíme vždy nějak skloubit dohromady.

Jako metalový hudebník jsi součástí scény řadu let, a proto by mě zajímalo, jak bys vývoj metalu u nás charakterizoval. Proč třeba v ČR doposud nevyrostlá žádná kapela, která by byla v kurzu i v zahraničí, jako je tomu kupříkladu u polských souborů? Rozhodujícím kritériem je podle tvého názoru povětšinou hudba, anebo spíš schopnost někam se prorvat, obětovat se atd.
Myslím si, že málokterá kapela je ochotna hudbě obětovat všechno. V určité fázi vývoje se spokojíme s dosaženým standardem a dál nechceme jít. Máme skvělé muzikanty i skvělé nápady, ale jít dál strašně moc bolí a my jsme pohodlný národ.

Existuje ještě nějaký sen, který by sis chtěl s kapelou ASMODEUS splnit?
Existuje, ale je zapovězeno o tom mluvit (smích).

Velice ti děkuju za rozhovor, pokud máš nějaký vzkaz našim čtenářům, určitě ho můžeš přihodit 🙂
Také moc děkuji za podporu tobě a jako pokaždé všem našim fanouškům, kteří spolu s námi stále věří na médium alba a chápou, že bez jejich podpory je takhle rozsáhlý a v budoucnu třeba každý další projet nerealizovatelný. Kromě digipacku chystá vydavatel na křest alba 4. 4. 2015 v Klatovech rovněž vinylovou LP verzi, dále budou k dispozici trika, nášivky a v jednání je oficiální videoklip. Více informací najdete vždy na našich kmenových webových stránkách na adrese www. asmodeus.info , ohledně hudebních nosičů a merchandise pak na www.madmusick.cz , mimochodem webovém obchodu s největší nabídkou aktuálních českých vinylů.

ALL