Krásný obal se z vnějšku chlubí ručním modro-tiskem, uvnitř je skryt lisované CD a klasický tiskárenské provedení. Foto-výjevy schodiště a portrét kočičky souzní v uklidňujícím šedo-zeleném tónu. Škoda, že samolepící pěnový terčík dopustí, aby se disk o papír ošoupal.

Stříbrné kolečko je nacpané jedenasedmdesáti minutami koncertu z pražské Archy. Experimentální podívaná je datována dubnem roku 2010 a ARANOS předvedl čtyři kompozice.

Houslemi imitovaná (?) fujara, příčná flétna a občasné údery opatrně uvádí „Flight To The Dungle“ (1). Kdo nebyl na zmíněné akci nemá tuchy jak tomu všemu ve skutečnosti bylo. „Let The Time“ (2) upevňuje svou pozici neméně vláčně. Pár slov v uhrančivé hloubce se skromným klavírem, přejde v mantrické rozeznívání hlasu a pak i houslí. Obojí je roztahováno do nekonečné plochy, jako by si ošahávaly prostor a čas. Tu a tam se objeví minimální houslistické pohyby, ty ale vyslechnete jen za odměnu, pokud neusnete.

Jestli se tak přece jen stane, závěrečné vzdouvání by vás mohlo rozčilovat. Concerto no. „42 For Violin And HD“ (3) při letmé pohledu na displej zaděsí více než půlhodinovou stopáží, ale hned po prvních zvucích, jsou tyto eventuální obavy rozprášeny. Drobné kamínky v podobě silně a vkusně efektovaných samplů jsou házeny na hlavy posluchačů. I při opožděném poslechu z hudební konzervy zní vše zajímavě a netradičně, na koncertě to musel být zážitek ještě větší – vidět jednoho člověka a mít pocit poslechu celého orchestru!! Než se „Beams Of Sunshine“ (4) zahalí do bluesového oparu, zalaškuje si s indickou rytmikou a folklórně-cikánskými houslemi. Písnička je tak po experimentálním menu uvolňující tečkou, jíž posluchači odměnili nadšeným potleskem.

Kdybych už do smrti neuslyšel žádnou nahrávku pana Vaštla, což se doufám nestane, stejně mě nikdo nepřesvědčí, že udělal nějakou špatnou. Natolik mu věřím.

RadeK.K.