Mayutan – 160 cm, 41 kg, růžovoučký chlupatý android, kolem kterého se točí podstata desky. Vrátil(a) se, aby našla svého mazlíčka, jež byl ztracen při některé z vesmírných zastávek. Na zemi se jí zalíbilo, v obchodě R40 se potkala s dalšími muzikanty, kytaristou Fredym a bubenicí Candy. Potkává i další lidí, zažívá příběhy a o nich jsou písničky. Pokud je tento dětsky infantilní, málem ušišlaný, skoro přiblblý POP tvořen jako recese a parodie, je to v pořádku. V opačném případě je se zeměkoulí amen. Prvoplánový celek je však výtečně promyšlený, protknutý digitálem současnosti, kompjuterizován budoucností, infikován kosmírem. Kdybych chtěl růžovou zvířátkovou zpěvanku/říkanku k někomu připodobnit, nejblíže je po ruce nejmenší možné dítě, které je schopno naučit se mluvit. Nekomplikovaný elektro duc duc rytmus, doprovodná, roztodivně barvená kytara, spousta elektronických efektů, které nejčastěji poletují zleva doprava a zpět, toť podstata. K dosažení maximálního účinku a oblbnutí davu je potřeba zmáknout vše. Stejně jako u muziky, ani u digipakového obalu není nic ponecháno náhodě. Doprovodné fotografie jsou kašírované, přesto působí civilizovaně s trochou turistického pelu (aby ne, vždyť je tu návštěvníkem). Barvy, texty, vizuály, nic nechybí. Tak potom se mi divte, že mě lapili a svítím jako žárovička na síťce u bubenice. Uvidíme, kdy mě omrzí.

RadeK.K.