ANHEAD Pokud máte rádi prachsprosté hudební úlety, rozhodně si tento rozhovor nenechte ujít. Pražská formace ANHEAD v nedávné době vyprodukovala ujetý materiál „Pop Orthodox“ a už když jsem psal recenzi, tak jsem na tomto místě slíbil, že dojde také na rozhovor. Ono totiž nějakým způsobem popsat současnou tvorbu ANHEAD je velice složité. Někdo si prostě CD zařadí do své sbírky, někdo ho použije jako tácek pod pivo. Já osobně se však řadím do té první skupiny. Na mé otázky odpovídali téměř všichni členové kapely, přičemž tedy doufám, že čtenářova zvídavost bude do sytosti ukojena.
Zdravím! Hned na úvod by mě zajímalo, kdo byl hlavním iniciátorem stylové proměny ANHEAD? Vaše předchozí CD už zaznamenalo jakési znaky „šílenosti“, ovšem materiál na „Pop Orthodox“, to je tedy síla :-). Pokuste se našim čtenářům alespoň v náznacích popsat, co že to nyní vaše kapela produkuje…
Vladimír: Zdar. Co se týče té stylové proměny, tak iniciátorem nebyl nikdo a byli jsme to všichni. Ono se to při poslechu dvou posledních demáčů „E=mc3“ a „Pop Orthodox“ snadno tak chápe, jako náhlá stylová proměna, ale nebylo tomu tak. Bylo to hodně postupné, jako lidé, muzikanti i posluchači se přece neustále vyvíjíme a život jde dál :-). Nová sestava se ustalovala vlastně od podzimu 2001 až do jara 2004, což je dost dlouhá doba, no a začali jsme postupně hrát to, co nás napadne a kašlat na škatulky. Z té staré „doomové“ sestavy z období „Phases“ jsme v kapele pouze dva, já a bubeník Boban a nemyslím si, že doom je v současnosti náš preferovaný žánr v tom, co posloucháme. U ostatních členů je to podobné, čímž ovšem neříkám, že něco zádoomčivého nám ve sluchátkách občas nezazní, ANATHEMA je ANATHEMA, že? Ale ti už také doom moc nehrají :-). Všichni v kapele máme dosti široký záběr toho, co posloucháme, od popu až po death metal. Já osobně v discmanu střídám BEATLES, SLAYER, U2, PANTERU, ANATHEMU, WALTARI, Nohavicu, DEATH, RED HOT…, RAMMSTEIN, P.O.D., TATA BOJS, THE POLICE, Mansona, TŘI SESTRY, KORN, THE GATHERING, WOHNOUT, METALLICU, DIVOKÉHO BILLA… a dál to neumím :-)… Pokud mám mluvit sám za sebe, doom neposlouchám už hodně dlouho, protože si myslím, že se ten styl vyčerpal už někdy v letech 97-98 a v této době jsem v něm přestal nacházet to, co dříve. Vezmi si třeba MY DYING BRIDE, natočili kdysi geniální album „34.788%“, orthodoxní fans je za to pohřbili a oni se pak vrátili k tomu, co hráli x-let před tím. Tudy cesta nevede, to není vývoj, ale vaření z vody, pro mně jsou tímto mrtví. A taky si nemyslím, že hrát to, co hrálo 150 kapel přede mnou a pouze to třeba okořenit neotřelým nástrojem, třeba vozembouchem nebo lesním rohem, je něco strašně originálního :-)… Když to vezmu z druhé strany, opravdu nevím, proč bychom doom měli hrát, my jsme totiž jinak dost veselí pánové :-). Pokud bychom měli nějak nazvat to, co produkujeme, tak ti, kterým se to nelíbí, to můžou nazvat třeba sračkou 🙂 a ostatní nechť to nazývají ANHEAD.
Tak trochu mi přijde, že si děláte legraci z těch ryzích ortodoxních metalistů, kteří nevidí, neslyší a hrnou si ty svoje „stejné“ dvacet let… Trefil jsem se?
Vladimír: Trefil ses skoro do černého. Budu teď mluvit jen za sebe, ale nemám rád takovou tu omezenost typu: „Vše, co není metal, je sračka a póza.“ Jestli ono to není s tou sračkovitostí a pozérstvím občas naopak :-). Mluvím o tom, protože v tomto ohledu jsem se několikrát setkal s dost těžkou lidskou blbostí a netolerancí, jinak proti gustu žádný dišputát a ať si každý poslouchá, co se mu líbí. Hudba je jenom dobrá a špatná. Nemám problém si po SLAYERech pustit na uklidněnou třeba U2.
Martin: Jo.
Petr: Něch žije blegmetál :-)!
CD zdobí opravdu kýčovitý obal, což byl určitě záměr. Tak trochu mi úvodní fotka připomíná originální obal od OLYMPIC – „Pták Rosomák“ :-).
Matěj: Obal je skvělý. Je od našeho kámoše Maťa Mišíka (http://www.matomatic.com), který vymyslel tento model ala South Park. Jeden šílený ženich ANHEAD a nevěsta v podobě opičího kluka Sherley. Růžovo-fialová barva nechává odkaz na popiny ala DEPECHE MODE a další. Je fakt, že jsem po první verzi měl trochu problém ho přijmout, ale nakonec jsem ho pochopil a je opravdu geniální. Jinak fotky se šimpanzem Sherleym nejsou fotomontáží. Opravdu jsme s ním strávili několik nezapomenutelných minut. Sherley přijel v autě se svým majitelem v řádné hip-hoperské mikině a my ho navlékli do voňavých šatiček a závoje. Asi radost neměl, což nám dal jasně najevo šíleným pokřikem. Kluci z kapely na mě volali: „Ty se fotíš první, když sis to vymyslel!“ A tak jsem si navlečený do kvádra sednul vedle šimpanze. Ten mě chytil kolem krku a ohromnou silou přitáhl k sobě. Nevím, koho to napadlo, ale vzduchem se nesla slova „pusinku“. Šimpanzík nastavil rty a já také… co následovalo je opravdu šílené. Najednou jsem měl šimpanzí jazyk ve své puse… brrrrrr. Kluci dostali záchvat smíchu a volali na mě: „No vidíš, první zoofilní zážitek a ještě k tomu homosexuální. To se každému hned tak nepoštěstí :-).“ Další focení probíhalo docela v klidu, dokud si k Sherleymu nesednul kytarista Vladimír. Sherley jej nejdříve udeřil do nablejskané boty, pak mu naplácal přes pusu a uzavřel to tím, že se mu pokusil z ucha utrhnout náušnici, která ho v té chvíli vzrušila. Po celém focení jen fotografka dodala, že u nás ještě nikdy neviděla takové vyděšené výrazy.
Vladimír: Poté, co opičáka vytáli z auta, se na nás zamračeně podíval a udělal mocné: „UHHH… UHHH“, to abychom jako věděli, kdo je tady pánem. Vyděšené výrazy byly opravdu na místě a zapomeňte na hodná, skoro plyšová šimpanzátka z filmů. Takže až se budete fotit se šimpanzem, sundejte náušnice, brejle, oholte vousy a neleštěte boty :-). Já měl smůlu, že jsem šel na řadu až poslední, opičáka už to moc nebavilo a hlavně se kolem shromáždila hromada blbých čumilů, ti začali fotit a samozřejmě s bleskem, což se opičákovi taky moc nelíbilo. Ti blbci si neuvědomovali, že nefotí plyšové zvířátko, ale pěkně ostrou bestii, která po nich taky mohla vystartovat. Nu, odnesl jsem to já :-). Ovšem Petr nás ostatní svými fotkami s medvídkem stejně překonal, myslel jsem, že smíchy omdlím, když jsem je viděl a do konce dne jsem se už jen smál :-).
Zřejmě „nejdůležitější“ skladbou je „Svatba“, okolo které se točí také již zmíněný obal. Proč je tam ale do svatebního oblečen ještě ten opičák? Vlastně jeho obrázek je prostoupen celým bookletem. Pátral jsem po souvislostech, ale nikde jsem žádné nevydedukoval. Jinak ten svatební koncept se zřejmě asi váže k veselce bubeníka Boba Haleše. Byla to opravdu svatba, jak ji popisujete ve stejnojmenné skladbě?
Matěj: No, celý nápad se zrodil v mé šílené hlavě. Byl jsem akorát po návratu z Anglie a rovnou jsem se dostavil do studia a nahrál s ANHEAD „Pop Orthodox“. Několik dní před studiem jsem v Novém Jičíně napsal text ke „Svatbě“, ve kterém se zpívá: „Ona zahazuje kytici, on bude mít ráno opici.“ Jsem totiž takový cestovatel a měl jsem před sebou čtvrt roku studia na Glasgow University a můj odlet se nezadržitelně blížil. Rychle jsem tedy přemýšlel o band photu (jsem totiž samožer a nesnesl bych pomyšlení, že na fotce nebudu – nakonec jsem musel oželet natáčení videoklipu, to už jsem pilně naslouchal skotské psychologii). Nakonec mě napadlo navázat na text „Svatby“ a zároveň udělat malý odkaz na předchozí demáč „E=mc3“ (na obalu byla žlutá opice řídící raketu). Svatební fotky s opicí… bingo! Nápad byl na světě, ale kde sehnat opici. Obvolal jsem své známé, až mi někdo sehnal Makaka. Celý nadšený jsem volal klukům z kapely, že mám opici. Jenomže jejich odpověď zněla: „My chceme Šimpanze!“ Opět jsem tedy rozdrnčel mobily svých známých, až jsem opravdu přes známého mojí mámy sehnal lidoopa 1,50 metru velkého. Představa, že se s ním vyfotíme jako s malou opičkou byla rázem fuč a my jen doufali, že nás nechá naživu :-). Vladimír: Jo, jo, „Svatba“… pro mě osobně je to favorit, už jen proto, že je to hlavně naše první opravdová písnička s českým textem o něčem. Vše ostatní jsou zatím jen skladby :-). Jinak ta antikoncepce celého alba a Bobanova svatba posléze, to byla spíše náhoda. Prvotním impulsem bylo to, že Petr začal na zkoušce hrát tu svatební fanfáru a my jsme se nějak rychle chytli. Pak už se vše na to jen nabalovalo.
Asi tisíc otázek by mě napadalo k textům. Tak alespoň v krátkosti. „Tlusťoch“ začíná jakýmsi teskným doom rockem a pak taková legrácka z mezinárodní kuchyně. Matěj zde zpívá: „Já vím, Dáni jsou gurmáni, norské stolování chutě mi nahání…“ To jsi, Matěji, takovým fajnšmekrem na severskou kuchyň? Já jsem nějaký čas v Dánsku strávil a některé jejich specialitky byly opravdu unikátní. Ovšem po některých se mi tedy vůbec nestýská (např. pivní puding se šlehačkou, kořením a ovocem + další laskominy :-)…
Matěj: Mám moc rád mezinárodní kuchyň. Ale fakt je, že text vznikal spontánně na koncertech a já jen rozvíjel úvodní myšlenku. Se severskou kuchyní totiž moc zkušeností nemám. Nicméně to, co jsi uvedl, zní zajímavě. Je fakt, že by bylo možná lepší zpívat: „Švédské stolování, chutě mi nahání…“, o tom vím víc. Před rokem jsem se tak přejedl na rautu k cenám Thálie (kde byla spousta švédských stolů), že na to do smrti nezapomenu. Doma jsem jen ležel a skučel a skučel. Ono sníst 12 lososů, kachnu s knedlíkem, nějaké ty předkrmy a 50 zákusků fakt není zdravé :-). Letos jsem na rautu k Tháliím jen ochutnal nějaké předkrmy a sladkosti. Mírnil jsem se! Navíc jsem asi tak před rokem najel na model lunárních půstů, takže se mi docela scvrknul žaludek.
Vladimír: No jen se Matěji přiznej, jak jsi v Akropoli před WALTARI těm nebohým německým předskokanům všechno sežral. A já se zas přiznám, že jsme jim všechno vychlastali. Ještě, že měli WALTARI svoji šatnu :-).
Skladba „Eine kleines…“ je zase německy zpívaná „techno-beatovka“, tak trochu evokující německé ATROCITY. Znáte tuhle kapelu? Jinak mě napadlo, jestli si při téhle skladbě Martin Jandourek tak trochu nevzpomíná na SECTOR X…
Vladimír: Znám je, ale nikdy se mi nelíbili. Mně ta skladba díky těm dudám připomíná spíše TANZWUT, když už máme v tom Německu zůstat. Myslím, že nebude od věci říci, že od počátku má pro nás ta skladba pracovní název „Rammzwut“. „Tanzstein“ se totiž neujal :-)… Tohle byla snad nejrychleji složená skladba, jakou jsme kdy udělali, tedy kromě toho prostředku. Petr přišel s tím dudáckým motivem, já jsem se přidal s tvrdou kytarou, Boban začal hrát tuc tuc a bylo hned jasné, v jakémže jazyku bude text :-).
Martin: Jo.
V tom pitvání materiálu samozřejmě nemůžu zapomenout na skvěle zpracovanou hitovku od WALTARI. Jak moc vás tahle kapela ovlivnila? Dle mého soudu se jedná o jednu z nejoriginálnějších kapel vůbec. Máte secvičené třeba ještě jiné předělávky?
Martin: Ne.
Matěj: Já řadím WALTARI mezi své the best kapely. Mám od nich skoro všechna alba na originál CD, něco i na LP. Mám i spoustu projektů od Kätsyho. Je to opravdu maximálně originální kapela. Proto si moc vážím toho, že nám loni agentura Mafo nabídla, abychom finským mágům dělali předkapelu na jejich jediném pražském vystoupení. Takováto nabídka se samozřejmě neodmítá, a tak jsme jim zahřívali publikum v Paláci Akropolis. Před koncertem jsme se s nimi dohodli, že si zahrajeme i jejich „Far Away“. Takže náš cover slyšeli a dokonce nám i zatleskali :-), což byl moc fajn zážitek. Pak přišly ještě dvě nabídky, z nichž jsem jednu nevyužil a s odstupem času mě to fakt štve. Když totiž na stejném koncertu hráli „Far Away“ WALTARI, pozvali mě, abych si tento song s nimi zazpíval. Odmítl jsem, byla to jejich show a já se tam nechtěl cpát. Teď mě to mrzí, mohlo to být zajímavé. Ta druhá nabídka se týkala toho, že jsme za nimi mohli přijet druhý den na koncert do Berlína. No a já věčný Nomád ráno sednul s basákem Martinem do auta a vyrazil směrem na Berlín, užít si další zážitky s touto skvělou grupou.
Vladimír: WALTARI jsou pro mě skoro jednička, proč se tedy nepřiznat k tomu, že mě osobně ta kapela ovlivnila dost. Líbí se mi na nich jejich naprosto neopakovatelná originalita. Jestli je v něčem „kopírujeme“ (už jsem tento „názor“ zachytil), tak je to právě v té hudební svobodě a v kašlání na škatulky. V hudbě ne, protože jsou jenom jedni, je totiž kopírovat nelze. Jo, jo, česká scéna, toť originalita sama, jenom my jsme ta kopírka WALTARI, ha, ha :-).
Když jsem psal recenzi na CD (jinak doufám, že se vám líbila :-)), tak jediné, co mě trošku mrzí, je poměrné krátká stopáž. Není to tedy samozřejmě zápor, ale je škoda, že cédo opravdu rychle uteče. Měli jste ještě v záloze nějaké kousky? Co třeba předělat vaše staré death-doomovky do dnešní podoby?
Matěj: Krátká stopáž mrzí i mě. Měli jsme rozpracované ještě další dvě skladby, ale většina členů ANHEAD se shodla na tom, že to jsou jen polotovary a že raději natočíme méně. A je fakt, že někdy méně znamená více. Ale ten půl bod za krátkou stopáž v recenzi… to nás fakt mrzí :-). Jinak z doomového období hrajeme teď už jen jednu skladbu a tu jsem trochu prohnal modelem ala Technotronic ze začátku 90.let.
Martin: Nevím.
Vladimír: Ale já to vím. Na jedné straně je pan skladatel líné prase, na straně druhé jsme něco museli natočit už v září, za prvé kvůli Matějovu cestování, za druhé kvůli tomu, abychom mohli co nejdříve posílat nejnovější matroš kvůli letošnímu koncertování. Takže ten půlbod za krátkou stopáž není moc spravedlivý :-)!! S předělávkami těch starých doomovek ses nevědomky trefil, mám v úmyslu jednu až dvě oživit. Ale nově vznikající skladby mají přednost.
Zajímalo by mě, jak v současnosti vypadá koncertní podoba ANHEAD? Daří se vám přenést tu „šílenost“ z drážek CD také do koncertní podoby? Hrajete „živě“ třeba i starší kousky?
Vladimír: Tak to si budeš muset zajít na koncert a zhodnotit nás sám, ale myslím, že koncerty jsou daleko šílenější, než CD. Nedávno jsem třeba hrál Petrovi na klávesy svým čelem. Ale Petrovi se to moc nelíbilo :-). Starší kousky samozřejmě hrajeme.
Martin: Jo.
Rovněž asi nebude od věci, když se zeptám, jak moc účinkování v ANHEAD berete vážně? Přece jen máte téměř všichni ještě další hudební aktivity…
Matěj: Tato otázka se týká asi hlavně mě a Martina s Petrem. Teď budu mluvit za sebe a vlastně zopakuji odpověď, kterou jsem řekl už v TV „Óčko“: „Já prostě preferuji vždy tu kapelu, která něco dělá.“ Teď jsou to aktuálně ANHEAD a NEGATIVE FACE, kterým vyšly nové nahrávky a je třeba je hodně podporovat. V květnu to naopak bude MASTURBACE, která jde po devíti letech do studia nahrát nový materiál. Pak to asi bude LYKATHÉ (ex.LYKATHEA AFLAME), kde se usilovně pracuje na nové desce. A tak to jde stále dokola. Je fakt, že by asi bylo lepší soustředit veškerou energii na jednu partičku, která by pak „vzkvétala“… no, ale mě by to po čase taky mohlo přestat bavit. Takhle mám spoustu projektů a kapel, kde každá hraje jiný hudební styl. Nenudím se, je to pestré a jede to.
Martin: Jo.
Vladimír: Jak už jsem řekl, jsem líné prase, ale beru ANHEAD smrtelně vážně :-)!
Vrátil bych se ještě k samotnému stylovému odklonu. Určitě se těšíte na ohlasy, které si budete moci na „Pop Orthodox“ přečíst. Rozhodně ale musíte být připraveni nato, že někteří fanoušci, případně recenzenti, vaší novou produkci nepochopí. Nebojíte se, že po vás „pure metalisté“ budou házet půllitry?
Matěj: No, my se bojíme jen vlka, ale to už je stará a vytěsněná historie. Je fakt, že když jsme hráli na grind corové párty v Blansku, tak fans odešli ze sálu. Přesto sál zůstal plný. Upoutali jsme pozornost vystupujících hudebníků i lidí z přilehlé hospody :-). Teď nedávno jsme po dlouhé době opět hráli na metalové akci a to jako hosté na křtu DEBUSTROLu. Diváci opět nechápavě koukali. Někdo tančil, někdo se smál a jiní jen zarputile sledovali, co že se to z beden valí ven. Je fakt, že po dohrání skladby zatleskal tak jeden člověk a to metalista nebyl :-). Přesto máme metaláky rádi a k metalu se často vracíme. Sami jsme na něm vyrostli. Teď jsme takoví popově-metaloví ogaři. Na naše pražské koncerty už tolik metaláků nechodí (což je škoda), ale na druhou stranu na předposledním koncertě bylo 200 lidí a na posledním 280. Takže doufám, že nám ta stylová změna neuškodila :-). A navíc půllitr házet po klaunovi… no fuj.
Martin: Ne.
Vladimír: No jestli nám někde ten půllitr hrozil, bylo to na tom křtu DEBUSTROLu. Tam jsme opravdu asi neměli co pohledávat a když už, tak spíše na konci před podnapilým publikem :-). Jinak ve studiu často zaznívala věta: „Tak z tohohle se metly asi poserou…“ Takže to ber i jako doplnění mé odpovědi ke druhé otázce :-).
Co můžeme od ANHEAD čekat v budoucnosti? Rýsují se třeba další nové skladby? Probíhají mezi vámi úvahy o dalším stylovém či hudebním směřování?
Vladimír: Nové skladby vznikají, v tuto chvíli máme rozdělané čtyři a bude to zase něco jiného, nechte se překvapit. Jenom prozradím, že tři z nich jsou melancholické a pomalé. Ale doom to není :-)! O stylovém směřování se hádáme furt, protože punkové křídlo kapely se nemůže shodnout s metalovým na tom, že „Svatba“ a „Ein Kessel Buntes“ jsou ač jednoduché, dobré. Že jo :-)?
Jak moc sledujete světovou a tuzemskou hudební scénu? Jaká nahrávka, případně koncert vás v poslední době zaujal?
Matěj: Já jsem takový sledovátor. Díky tomu, že píšu do Fobie a Rockshocku, tak mám neustále doma spoustu CD k recenzi a aby toho nebylo málo, tak mě zásobuje basák Martin nejrůznějšími MP3. Teď třeba ulítnul na polské scéně a zaplnil mi harddisk polskými zpěvačkami. Co mě zaujalo v poslední době? Tak z našich kapel mě moc baví SAD HARMONY (už se nemůžu dočkat nového CD). Hmm… (nové album „Oběd“ je fakt úlet). LUS3 (teď dodělali EP, kde bude i hitovka „I swear“), SELFBRUSH (projekt Maťa Mišíka a jeho kámoše – je na pomezí folku a grunge) a spousta dalších. Venku je to hlavně nové album Marka Lanegana (ale miluji i jeho předchozí tvorbu), Q.O.T.S.A. (20.6. budou hrát v Roxy a moc se o tom neví – to bude mazec), AYREON (a všechny projekty Lucassena), Damian Wilson (to je fakt skvělej zpěvák) atd.. Je toho hafo…
Vladimír: Mně v poslední době zaujali WALTARI :-). Z českých kapel jsem nedávno objevil WOHNOUT. Jo a nová MASTURBACE, to je taky lahůdka :-)!
Jezdíte v létě, jakožto fanoušci, na nějaké hudební festivaly? Co ANHEAD a nějaký ten letní festiválek?
Vladimír: Hraní máme opravdu hodně, ale třeba na Open Hellu nehrajem, protože se „Pop Orthodox“ organizátorům vůbec nelíbilo, a že prý od nás čekali něco jiného, asi nějaký ten doom :-). Zato nás tam pořád mejlama zvou jako diváky, naivkové :-). Zaujal mne jeden menší festival s názvem „Žízeň“. Doufejme jen, že se jeho názvem budeme inspirovat až po vystoupení :-). Jinak sledujte naše stránkyhttp://www.anhead.com, hrajeme všude možně, postupně to doplňujeme a to se rýsujou dokonce i dva opravdu velké fesťáky, což ale nechci zakřiknout, takže neřeknu které.
Děkuji za fajn odpovědi! Nyní máte možnost sdělit nějaké informace, na které jsem se v mých otázkách nezeptal…
Matěj: Viděl jsem ducha. Prý to mám z půstů nebo z celibátu. No, nevím. Opravdu jsem viděl ducha a blázen nejsem :-). Pokud jste někdo někdy viděli nebo zažili něco, co si nedokážete racionálně vysvětlit a nemáte diagnózu schizofrenie nebo jiné psychózy, tak mi svůj příběh prosím napište na mailmatej@muzikoterapie.cz. PS: Prosím jen pravdivé. Dík!
Vladimír: Matěji, nesmíš prdět u otevřeného ohně, pak duchy neuvidíš! A když nebudeš prdět nahlas, tak je ani neuslyšíš :-)!
ANHEAD Shouwstars:
Matěj Lipský – zpěv
Vladimír Stibůrek – kytary
Robert Haleš – bicí
Petr Maliňák – klávesy, moog
Martin Jandourek – basa
SEBESTŘEDNÁ
(textová ukázka)
Hej bližní vybízíš
Já pronikám skrz Tvůj štít
já – točím se ve snu kolem své osy
já – usínám v tichu budí mě kdosi
já – z popelu prachu stvořené bytí
já – geneze strachu, ospalé žití
You feel
like me
You want
see Him
He is my friend
já – klaním se v leže skleněným svícím
já – procházím žalem tupým a snícím
já – do ticha citu potají vkročím
já – rozžehnu plamen, světlo mým očím
já – plazím se po zdi do korun stromů
já – odpovím křiku, šepotu hromů
já – rozbitý křišťál ve větru zlomím
já – ztracená přání s životem spojím
Usted havla Espanol?
ALL