Vskutku pozoruhodné hudební dobrodružství přichystali undergroundovým posluchačům ruští ALLEY. Tahle společnost mladých nadšenců vznikla zhruba před osmi lety v sibiřském městě Krasnoyarsk, kde dost možná lišky dávají dobrou noc, ovšem bez účasti těchto pravdě erudovaných hudebníků, kteří se rozhodli, že s citronu post-metalové moderny, vyždímají poslední zbytky šťávy, a když už poté nebude zbytí, ohnou přes koleno i nějakou tu nemetalovou děvku a po chvilce flirtování ji nařežou zadnici.
Prosím, nekrutě nyní hlavami nad mým abstraktním slohem, vězte, že produkce ALLEY je hned třikrát taková! A čím že mě tihle sibiřští loupežníci vlastně dostali na lopatky? Prakticky úplně vším, byť tedy musím přiznat, že v komfortnějších studiích by asi kapela dosáhla ještě vybroušenějšího zvuku. Ale to je jen takové smítko na jinak precizním díle, jehož největší silou je nepředvídatelnost věcí příštích. Když už ovšem album posloucháte poněkolikáté, začnou se vám některé sekvence zdát vysloveně chytlavé a samotný poslech už nebude tolik náročný. Deska však rozhodně není určena k mytí nádobí, ale spíše večernímu rozjímání. Dlouhatánské kompozice totiž nabízejí nespočet interesantních intermezz, jenž de fakto plní funkci spojovatele mezi stěžejními úseky té či oné skladby.
Vtip je však v tom, že každá ze skladeb je žánrově úplně jinde, přičemž jediným určujícím znakem je skrytý deathmetalový odkaz. Jeho síla je nejvíce cítit v úvodní patnáctiminutovce „Lighthouse“. Naopak následující „Weather Report“ zapouští kořeny až na dřeň moderního post-metalu s nezaměnitelnou grunge atmosférou, jejímž hybatelem je hlavně čistý vokál. Growling pak přichází na steč až ve druhé polovině a odnáší muzikální valivost za brány doom metalové skepse, aby finálním part kompozice obstaral rozpustilý jazzrockový jaming.
Po tomhle velmi náročném „nákladu“, kdy si uši ani mozek neodpočinou, působí úvod titulní kompozice jako zázračná spása. Po nějakých čtyřech minutách se ovšem odpočinkový part začíná pomalu vytrácet a následně je vystřídán modelem, který na posledních nahrávkách představují finští GHOST BRIGADE, byť ALLEY jsou zvukově přece jen jadrnější, což posléze předvádějí i v temném opusu „Skulls And Bones“, exkurzem po stezkách neboštíka Layne Staleyho. Tohle je vskutku koktejl k nezaplacení a to tu ještě na umrtveného posluchače číhá další třináctiminutové skládanka „Washed Away“.
Bestiální a zničující! „Amphibious“ je zkrátka deska na celé prázdniny a její náročnost ještě navíc umocňuje takřka semdesátiminutová časová stopáž. Někdy opravdu stačí pustit si dva kousky a jít si lehnout. ALLEY odvedli parádní práci, které k dokonalosti chybí pouze o něco vznesenější atmosféra.
ALL