Alternativní česká hudba neumřela a kapela AKLINE se svojí deskou „Ad lib“ je toho jasným důkazem. Na aktuálním počinu představují devět přenádherně jemných pohlazení, čišící doslova z každé písničky.
Celá deska se od začátku do konce vyznačuje neskutečnou chytlavostí a melodičností, která se vám jistě, stejně jako mně, při opakovaném poslechu zaryje hluboko do hlavy. Po takovéhle hudbě se mým uším (a určitě nejenom jim) skutečně stýskalo. AKLINE ukazují, jak je dobré své nástroje dokonale ovládat 🙂 .
I přes instrumentální um však kapela nepřesahuje do extrémních muzikantských poloh a celkově je jejich produkce podřízená stále přístupnosti a otevřenosti. Čistý ženský zpěv, perfektní příčná flétna a saxofon, skvěle šlapající rytmika a „najazzlá“ kytara… To jsou ústřední atributy celé desky. AKLINE dále ukazují, jak přístupnou formou trochu rozšířit posluchačovi hudební obzory. Všechny skladby totiž dokazují svoji smysluplnost, překypují opravdovostí a dokazují společně sílu hudebního zážitku.
Další plusy? Vydařená studiová práce a produkce od ZKA4T (který si také spolu s Michalem Mihokem ze spřízněných SINUHET na desce zahostoval), totéž se dá říci o textové stránce, která je tvořena českými a anglickými básničkami (všechny jsou součástí obalu) jež obstaraly obě dvě dámské akvizice. Abych se 
ovšem přiznal, já osobně bych se dopříště přimlouval pouze za češtinu. Ale to jen můj skromný názor a zároveň také detail, jenž na komplexním hodnocení nemůže vůbec nic změnit.
Rád se k téhle desce budu vracet a i po delším čase. Jistě bych ve své hudební paměti našel pár kapel, které mi AKLINE připomínají už třeba jen díky nástrojovému obsazení, ale uvádět je zde by bylo naprosto zbytečné. Ať každý další posluchač zapojí svou vlastní představivost. Pokud bude posluchač skutečně poctivě pátrat, určitě nějaké inspirační zdroje AKLINE objeví. Tímto je zařazuji mezi velmi schopné spolky a určitě budu jejich další dráhu pečlivě sledovat. Teď mě však omluvte, jdu se podívat, kdy a kde AKLINE vystupují. Tuhle skvělou partu zkrátka musím vidět naživo! Na „jazzanou“…
Radim
Instrumentálně nabušená nahrávka se silnou dávkou „uměleckosti“. Zhudebněné básně dávají vzpomenout třeba na svojsky pojatý projekt SLUNÍČKO a možná i trochu té Lenky Dusilové by se zde našlo. Nicméně je nezpochybnitelné, že ALKINE svým vyzněním tíhnou spíše do jazzu a pokud by snad posluchač očekával trochu více razantních kytar, bude si muset v tomto případě nechat zajít chuť. ALKINE si však za „výstup z řady“ zaslouží nejen výrazné ocení, ale také uznání. Ono totiž zakomponovat do jazzrockových siluet potřebné „duchovno“…to skutečně není nic jednoduchého. „Ad lib“ je zkrátka vysoce kvalitní kolekce, u které mi v podstatě chybí jen kultivovanější emoční náboj. Ale to je hodně subjektivní dojem… možná proto mě ALKINE (prozatím) „nesetřelili“.
ALL