Přiznávám se, že jsem byl vždy překvapen z toho, kterak úspěšní ADOR DORATH ve skutečnosti jsou. Stačila jediná nahrávka a už si to pánové ševelili mezi tuzemskou metalovou elitu. Pokud však rozjetá kára drtila cesty necesty, náraz přišel s druhým CD „Symbols“, které nabídlo prakticky neměnnou šablonu debutu a kapela tak (alespoň z mého úhlu pohledu) dostala druhou faleš. Osobně jsem toto album v recenzi příliš nepochválil, ačkoli přísnější kritika dala ADOR DORATH ještě více „na frak“ (až mě jich bylo trochu líto) a vrcholem mizérie pak bylo vystoupení na loňském Brutalu Assault, kde se posluchači kapele spíše vyhýbali, než aby ji věnovali pozornost. Jak by však řekl Ivánek: „když se daří, to není žádný umění, ale když se nedaří a zlomí se to…vyhrávat umí každej blbec“). ADOR DORATH si samozřejmě nemyslí to co já, ovšem nějaká ta sebereflexe z jejich strany určitě existuje. Proto určitě novinkové album „Bestiari“ berou jako další důležitý milník v jejich pozoruhodné kariéře.
Kapela opět dostala šanci u Shindy productions, což je samozřejmě záležitost, která se alespoň na tuzemském metalovém trhu, rozhodně počítá. Pokud někdo tvrdí, že některé kvalitní kapely nemohou najít vydavatele a naopak průměrné mají eventuelně štěstí, je to jedna část pohledu. Osobně si také myslím, že existují lepší kapely „bez příslušenství“, nicméně ADOR DORATH sluší právě ten „boj s větrnými mlýny“. Deskou „Bestiari“ se snažili vyšplhat co možná nejvýše a po opakovaném poslechu musím konstatovat, že se jim to skutečně povedlo. A stačilo k tomu relativně „málo“. Předně novinka má mnohem hutnější a kvalitnější zvuk než jeho předchůdce a v neposlední řadě je jednoduše mnohem „zábavnější“. Jinak to ani v tomto stylově „neohebném“ ranku ani nelze.
Pamatuji se, že na „Symbols“ mi stačili dvě skladby a už jsem měl tendenci přehrávač vypnout. Na novince však posluchače čeká mnohem pestřejší procházka po black-doomovém revíru. Je sice pravda, že nahrávka příliš osobitosti nepobrala, nicméně jednotlivé skladby jsou napěchovány energií a jak se lidově říká: „mají tah na branku“. Hodně tomu napomáhá především black metalová kolomaz, do které prosvítají jako paprsky slunce dívčí nápěvy v podobě sopránu. Další pozitivní skutečností je také fakt, že to kapele opravdu HRAJE. Zvuk kytar doslova připomíná mámení tuctu pomerančů, ze kterého vytéká sladký nektar. Pochvalu zaslouží také mužský blackový skřehot, který je vytažený skutečně s největší možnou citlivostí.
ADOR DORATH tak konečně natočili album, se kterým mě alespoň částečně uspokojili. Dokonce jsem ochoten vyřknout konstatování, že v daném stylové škatulce se ani lepší album vytvořit nedá. Kapela je instrumentálně „vymazlená“ , což je cítit v podstatě z každé skladby. Největší nevýhodou však zůstává „nulová“ osobitost. Nevděk světem vládne a pokud se kapela trochu nevymaní ze zatím vyjetých kolejí, těžko budou moci pomýšlet na nějaký výraznější průšlap k hranici úspěchu. V rámci (umírající ho) stylu však jednoznačně špička. Doufám, že se stále ještě najde posluchač, který si toto album s radostí užije. Já se přiznávám, že album spíše odložím, možná se k němu někdy vrátím, kdo ví… jednoznačně však nejlepší počin v diskografii ADOR DORATH. Vy, kdo patříte k věrným příznivcům, určitě po CD skočte a na mou recenzi se neohlížejte (CD má krásný a originální obal, precizní dílo!).
ALL