Chápu, že lepší produkce je (někdy) o penězích, ale (často) hlavně o chtění. Profi potištěný vypalovák, by dělal doje a fungoval i bez krásného, třípanelového digipaku. V hustém lese, kam se jen stěží prodírá světlo žijí bytosti s kozlí hlavou. Temnota je vůkol, všude zmar a chlad!

S posledním vydechnutím, dštít budou síru (1), Mlha putujíc jako smrt znásilňule zemi (2), Mělké vody řeky Styx (3), Ravenous krvavý hřích padlých andělů (4), Oddané hymny (5) a Possedlosst (6) – naprosto výstižné, evokující názvy obsažených skladeb. Mories (zvuky, bicí, hlasy, visualizace) a Erik (zvuky, hlasy) ví co chce, umí toho dosáhnout. Hučící, absolutně rozmatlaný black metal až někam k neurčité vážné hudbě, vzdálený řev (1). Bouřící základ, údery, skučení, naříkání. Katedrálový prostor je vyplněn beze zbytku (2). Převalující se hnus, nářek trýznitele i trpitelů (3). Psychadelické hukoty a rytmizace unáší do transu se přelije do abstraktního black metalu a vyšumí (4). Ženský sbor, činely a plechy, hučící vodopád zvuku (5). Kdo je posedlý kým nebo čím není jednoznačné. Třeba já tímhle soundrackem (6) k finální zkáze.

Z podobných bubákovin si na zadek nesedám, ale tyhle květy zla a následné zatracení v industriálním pekle přijímám. Až si pro mě přijdou, si nechám zahrát ADERALTIG… a pořádně nahlas!

RadeK.K.