Tato recenzovaná nahrávka není úplně z nejnovějších, ovšem Endless Winter ji i tak přibalili do paklíku svých aktuálních produktů, takže proč se na ni trochu nepodívat. Zvláště pak, když debutové album „Thanatochromia“ patří stále k tomu poslednímu, co tato ruská „no name“ sestava vymyslela (na sociální síti VK se však objevuje i kontakt kamsi do Nepálu, ale to bych bral spíše jako záměrnou dezinformaci). A když mám na mysli „no name“ sestavu, myslím tím pochopitelně minimalismus, jenž se ukrývá za informacemi, které o ABYSSKVLT můžeme zjistit. Opravdu nic moc kloudného, štěstí, že jednoduchý booklet nabízí alespoň texty…
Co si budeme povídat, tento „nulový“ přístup s ohledem na propagaci, má něco do sebe (hlavně tedy v případech, kdy se jedná o ryzí funeral doom metal). Zároveň ale musím podotknout, že anonymita ABYSSKVLT na mě nepůsobí nikterak hystericky, kapela tu a tam poskytne rozhovor a k dispozici jsou i nějaké fotografie, kde je i částečně „někdo“ vidět. 🙂 Zkrátka trocha toho nadsazeného humoru neuškodí, věřím, že i členové posádky jsou jenom lidské bytosti a tu a tam se rádi zasmějí. V rámci tvorby však na žádný druh smíchu není absolutně prostor, neboť Rusové holdují uhrančivé formě funeralu doomu, který mohu s čistým svědomím označit za excelentní! Kapela ABYSSKVLT se sice může jevit jako společenství nováčků (dle „prázdné“ diskografie logicky), ale podle mého názoru máme co dělat se zkušenějšími harcovníky scény, působících v mnoha jiných projektech. Nevím, dost možná se pletu, avšak nahrávka na mě působí maximálně přesvědčivě – od první do poslední vteřiny. Navíc disponuje neuvěřitelnou atmosférou a neméně impozantním zvukem.
ABYSSKVLT svůj žánr označují jako ritual funeral doom metal a s tím se dá bezpochyby souhlasit. Rozvláčná hudba je postavena na těžkotonážních kytarových riffech, totálních kladivech, jejichž zmírňujícím protipólem jsou pochopitelně rozvláčné klávesové plochy. Nad tím vším ční brutální growl, jehož parametry jistě ocení velká většina příznivců žánru. Decentního prostoru se ovšem dostává i chladnému čistému přednesu a ve vybraných kompozicích se lze dokonce setkat s četnými lidskými nářky. Tahle „hrůza“, byť se zdá být zcela triviální záležitostí, vnáší do hudby ABYSSKVLT další penzum bolestných emocí, a přestože je nahrávka stylově dlouhatánská (víc jak 70 min.), nestalo se mi, abych se v ní utopil. Navíc každá ze čtyř kompozic je svým způsobem odlišná – existuje zde model jakési jediné varianty rozsekané do více pojetí, což mi přijde jako nápad po čertech i démonech promyšlený.
ABYSSKVLT prostřednictví „Thanatochromia“ stvořili hydru, černé zabijácké monstrum, snažící se posluchače stáhnout dolů pod hladinu. Ke své činnosti však kupodivu nepotřebují nikterak originální prostředky. Čarují výhradně s tím, co jim přenechali úspěšní předchůdci, čarují s velkou grácií a lehkostí, čarují ve světě, ve kterém se vyznají. Pánové, všichni mrtví se Vám klaní. Jen tak dál a houšť!
ALL