Před několika dny jsem vám prostřednictvím recenze představil nenápadný projekt A PREGNANT LIGHT, jehož strůjcem je americký hudebník Damian Master. Ten, přestože vyrostl na hardcoru a punku, se prostřednictvím svého projektu vydává do světa blackmetalového, alespoň tedy po stránce vyznění posledního alba „Broken Play“. Damian tvrdí, že black metal v žádném případě nehraje, ale zároveň je jím fascinován. Ať je to ovšem jak chce, hlavní protagonista je bezesporu velmi zajímavou personou a osobně jsem velmi rád, že Vám A PREGNANT LIGHT mohu představit v tomto poměrně rozsáhlém rozhovoru.
Damiane, jaká jsou podle tebe ta nejdůležitější fakta, která bys měl o svém projektu prozradit?
Přiznám se, že v poslední době docela často bojuji s pamětí. Je to hodně zvláštní. Nevím, jestli je to částečně tím, že stárnu… Přitom mi je teprve 30 let. Myslím si, že jedna moje část má co dočinění s tím, že v současné době mám tendenci žít jako nikdy před tím. Jenže ve chvílích, kdy se moje mysl začne vznášet v oblacích, začínám být mnohem nostalgičtější směrem k minulosti. Nadějnou budoucnost naopak nevidím. Nesnáším budoucnost. Každý nový technologický skok mi přijde náročný a nudný zároveň. Nesnáším elektrická okna a zámky. Mám rád staré pickupy. Líbí se mi nové kapely a nová hudba, která posouvá věci kupředu, ale kapely, které mě baví, musí mít nějakou úroveň, nějaký background, ze kterého mohou čerpat. Případně by v jejich tvorbě měla být přítomna úcta k minulosti. Umělecká tvorba je velmi posvátná. Myslím si, že člověk by měl dělat hlavně to, co cítí nebo je nějakým způsobem správné. Na ničem jiném nezáleží. Nejsem stařec, který by trestal mladé za to, že neznají historii daného oboru, přestože právě na historii jsem hodně zaměřený člověk. Později jsem zjistil, že poslouchám spoustu starých švédských HC/punkovek, jako jsou ANTICIMEX, SHITLICKERS, CRUDE SS, TOTALITAR, MOB 47. Takové věci mám rád. Díky nedávným reedicím jsem např. zakoupil nahrávky BRAINBOMBS, které jsem po mnoho let opravdu chtěl. Jejich nahrávky se prakticky nedaly nikde sehnat. Toužil jsem po nich roky. Jediné, co jsem měl, tak to byla kolekce LP singlů, kterou jsem našel před mnoha lety v jednom obchodě v Chicagu. Jsem chlap, který hudbu kupuje. Nestahuji ani nestreamuji věci, které nevlastním. Je mi jedno, že mnozí to mají jinak. Nezneklidňuje mě to. A k těm nejzásadnějším událostem… Snažil jsem si vzpomenout na nějaké podrobnosti, ale je pro mě těžké přemýšlet o tom, co je pro mě tím zásadním. Je toho opravdu hodně.
Album „Broken Play“ mě velmi mile překvapilo. Co můžeš prozradit o tomto hudebním materiálu a jeho postupném vzniku?
Předně jsem rád, že tě album příjemně překvapilo. Nikdy nevíš, jak kdo bude reagovat. V letech 2011–2014 jsem byl součástí velmi intenzivního pracovního procesu a pohyboval jsem se rychlým tempem (psaní a nahrávání). V mém osobním životě se tehdy stala spousta událostí – potýkal jsem se se ztrátou milovaných lidí, přemýšlel jsem o smrti, nemluvě o dalších věcech, které mají s tím vším přímou souvislost. Všechen tento zmar mě dovedl do smyčky – spousta bolesti, ztráty, bída, deprese a hluboký hněv. Většinu materiálu na „Broken Play“ jsem napsal za pár nocí. Vím, že to zní šíleně, ale je to absolutně pravda. Takhle pracuji. Když jsem něčím inspirován, chovám se jako stroj. Dokud mi nedojdou nápady, tvořím. Za pár nocí jsem tedy v podstatě napsal všechny písně. Vlastně jsem ještě upravil nějaké kytary, to bylo všechno. Pochopitelně, že můj osobní život byl v troskách, trvalo v podstatě rok, než jsem se vrátil k původnímu způsobu práce. Věděl jsem, že to bude pro mé druhé album, ale i pak jsem tvořil a vydal další věci také pro DEEP LAVENDER DREAMS COMP, DEVOTION UNLACED a LUCKY ALL MY LIFE. Pracoval jsem také pro jiné kapely, což mi sebralo spoustu času. Zpětně z toho příliš nadšený nejsem. Myslím, že to byla chyba. Trvalo mi velmi dlouho, než jsem vyladil a upravil jemné detaily, dokonce utekl celý rok od okamžiku, kdy byly nahrány bubny. K úpravám jsem se tedy dostal až po roce. Na nic z toho nejsem úplně hrdý. Naopak jsem docela rád za vokály. Musím se přiznat, že se mi libí, kam jsem se v tomto ohledu posunul. S těmi jednotlivými písněmi jsem žil dostatečně dlouho a možná i proto jsem měl jasnou představu o tom, co moje hudba potřebuje. Výsledkem jsou nyní doposud nejpovedenější vokály, které jsem kdy udělal. Myslím si, že mají sílu. V podstatě jsem ani nebyl nucen nějakých větších úprav.
Jak bys charakterizoval zvuk a hudbu na albu „Broken Play“? Jak se tato nahrávka liší od předchozích počinů?
Je pro mě vždy těžké odpovědět, když se mě někdo na podobnou otázku zeptá, protože A PREGNANT LIGHT je jen destilací toho, co poslouchám od svých pěti let. A PREGNANT LIGHT je jako vždy postaven na kytaře se spoustou melodií a vrstev. Melodie ovšem nejsou provedeny v tradičním metalovém stylu, i když u této nahrávky je toho víc než kdy jindy. V paměti mám hráče, jako je např. Johnny Marr, nebo další neprávem podceňované post-punkové kytaristy, u kterých obdivuji způsob vytváření kytarového zvuku. Nehrají nikterak složité akordy, alespoň tedy ne obvykle. Jak jsem už říkal, trochu jsem si na albu zaexperimentoval. Na druhou stranu se v mnoha ohledech jedná o „tradiční“ album. Na jeho vznik měl v mnoha ohledech vliv thrash metal. Nechal jsem se inspirovat německými velikány – SODOM, DESTRUCTION a zvlášť vypíchnout musím také KREATOR. Jinak jsem vždycky měl rád hustotu riffů ABSU a svým způsobem jsem tak trochu vycházel i z nich. Nahrávám svá studiová alba (doposud jsem s A PREGNANT LIGHT udělal pouze dvě) čistější, silnější, více dynamická. Chci, aby se lišila od mých demonahrávek a EP, které jsou rovněž k dispozici. Kdybych se je nesnažil odlišit, neviděl bych v tom žádný smysl. Nicméně mám rád také ty „špinavé věci“. Uvidíme, co bude dál. Myslím, že se od všeho budu muset trochu vzdálit. Je to čím dál tím těžší, když chceš třeba žádat posluchače, aby spolu s tebou zabředli do temné produkce. Lidé zkrátka přestanou chtít vykopávat nánosy bláta, aby našli zlatou vločku. Skoro každá skupina, kterou jsem kdy miloval, začala produkovat „lo-fi“ a paradoxně to začalo znít lépe. Když kapely udělají hudbu přístupnější, nemusí to znamenat ztrátu ducha. Třeba kapela URFAUST jsou toho dokonalým příkladem.
Alba PREGNANT LIGHT jsou patrně velmi osobní. Jaký příběh v sobě ukrývá právě „Broken Play“?
Ano, je tomu přesně tak. Veškerá tvorba A PREGNANT LIGHT je velmi osobní. Neexistuje žádný fantasy prvek, neexistují zde smyšlené příběhy nebo něco podobného. Jedná se pouze o osobní reflexi mého osobního života. To znamená, že věci skutečně vychází od duchovní a osobní podstaty, nejčastěji směřují k lásce a srdečním záležitostem. Kromě strachu je láska tou nejhlubší emocí. Myslím, že lidé mohou psát milostné písně, alespoň já – a nemusí se jednat o nic hezkého nebo šťastného. Milovat někoho nebo něco… je velmi brutální. Nechci zde dlouze vyprávět svůj životní příběh, protože si nemyslím, že by bylo dobré, kdyby se lidé při poslechu soustředili na věci, které bych zde prozradil. Chci, aby posluchači brali umění, které jsem vytvořil a zpracoval hudbu a texty, aniž bych jim řekl: „To je to, co to znamená a odkud to pochází.“ Když dám posluchačům prostor pro vlastní interpretaci, jsou o to víc schopni aplikovat na svůj život to, co na nahrávce slyší. Hudba se pro ně stane hned výrazně osobitější. Pokud tedy čtou pečlivě texty a čtou je bez ohledu na příběh, nějaký příběh si začnou myslet, něco uvidí či uslyší. Pokud tomu tak je, pak je to ten správný příběh.
Pojďme se nyní zastavit u tvých hudebních inspirací, u toho, čím jsi např. fascinován. Prozraď nám něco o svých hudebních začátcích? Zajímá mě především tvůj vztah k black metalu. Jak se to všechno seběhlo? Dáváš v tomto hudebním ranku přece jen přednost evropským kapelám?
Vyrostl jsem na punkové a hardcore scéně. Tam jsou moje kořeny. Metal mě však chytil rovněž brzy. Byl jsem tedy jakýmsi tajným metalistou mezi mými punk a hardcore přáteli. Jako dítě jsem byl v neustálém pohybu, takže není divu, že jsem v hudbě nalezl patřičný klid. Později jsem se na ni zaměřil a začal hrát na kytaru. Vždycky jsem měl sen dělat hudbu, ale je zvláštní, jak se někdy splní sny zcela jinak než si člověk myslel, že by se to mohlo stát. Sleduji black metal od roku 1998. V té době jsem se „změnil na CRADLE OF FILTH“. Je to legrační, protože nyní tuhle kapelu metalisté vnímají spíše jako „kus novinového aktu“. Ale tehdy, pokud jste se skutečně chtěli podílet na metalu, jednalo se o velmi děsivou a intenzivní kapelu. Zjistil jsem, že dost lidí, kteří se dnes zabývají black metalem, se k němu dostali až poté, co o něm začala psát americká media, případně když kolem roku 2000 vylétly první místní kapely. Do té doby byli nejvýraznější úplně jiní lidé. Určovali, co je pravda, co je skutečné, co je dobré, nebo co není dobré, na střední škole poslouchali MY CHEMICAL ROMANCE. Ne že by na tom bylo něco špatného, ale je to spíše doklad o tom, jak se lidé mění a cítí potřebu přijmout novou osobní identitu. Myslím, že black metal je v tomto ohledu hodně zajímavou záležitostí. Samozřejmě jsem mnohem více příznivcem BATHORY, CELTIC FROST, MERCYFUL FATE a podobně. Nejsem příliš velkým fandou druhé vlny norského black metalu. Nic proti tomu, ale mám více v oblibě metalově zaměřený zvuk. Nemusím tam mít tolik atmosféry a chladu. Myslím si, že někteří lidé black metal přijali, tedy hlavně tu druhou vlnu, protože přinesl velmi specifické věci. V podstatě jako tehdy punk. Jediné, co se teď děje, je to, že všichni zainteresovaní žijí ve stínu této obrovské exploze. Člověk pod tíhou toho nového začíná přemýšlet trochu jinak. Není divu, že vše kolem působí v podstatě nesmyslně a nudně. Je fajn se těšit z toho, co člověk považuje za dobré a správné. Je zkrátka skvělé pohybovat se tímhle směrem. A pak další specifikum… Je tady třeba mnoho kapel, které hrají grunge, ale nijak se s tímto žánrem neztotožňují. Black metal? Zkrátka musíte stát pod jeho vlajkou. Je to tak v pořádku. Fakt miluji black metal, ale považuji svou hudbu za black metal? Ne. Inspirace? Absolutně! Jestli dávám přednost kapelám z Evropy… Hmmm, víš, podíval jsem se na svou sbírku nahrávek, což je pár LP, CD a kazet… a má odpověď zní… ANO! Myslím, že opravdu dávám přednost evropským kapelám.
Spolupracuješ s jinými black metalovými umělci? Jak příkladně vypadá metalová scéna v Michiganu? Existuje mezi skupinami hodně interakce a podpory?
V blackmetalovém světě se vůbec nepohybuji. Vůbec netuším, jaká je tu scéna. Jsem opravdu izolovaný. Nejblíže mám asi ke klukům z kapely DISCARNATUS, kteří fungují tady poblíž. Mým nejlepším kamarádem je Tim, který jednak dělá hudbu sám a v podstatě také se mnou. To je opravdu to pravé! Zkrátka velmi uzavřený kruh.
Obdivuješ black metal, máš rád tu klasickou blackmetalovou image, ale sám sebe prezentuješ zcela odlišným způsobem. Tvá cesta je zkrátka úplně jiná. Co tedy soudíš o té klasické „pure image“?
Naprosto miluju ryzí blackmetalovou image! Fakt moc! Jsem tím posedlý! K této estetice uchovávám lásku a rovněž úctu! Respekt k těmto principům je z mé strany hodně silný. Ale teď ta důležitá věc… já prostě takový nejsem, jsem odjinud. Určitě se v jistém ohledu k black metalu blížím, ale zároveň jsem naštvaný, když mě někdo do téhle škatulky cpe za každou cenu. Ono je to zkrátka tak, jak jsi ty sám řekl. Jsem jinde – vizuálně, společensky i esteticky. Když se podíváš zpět na mé starší nahrávky, zjistíš, že jsem nikdy neměl nic, co by bylo vizuálně v souladu s čistým black metalem. Zvukově určitě ano, ale nikdy ne vizuálně. Přišlo by mi to nepoctivé. Myslím, že by to nevypadalo dobře ani zajímavě. Chovám zkrátka úctu k původní atmosféře, se kterou navíc nemám nic moc společného. Lidé jsou vždy v šoku z toho, když vidí mé nahrávky. Nebo se alespoň ptají, jaký mám na black metal názor. Jenže já jsem v tomto ohledu docela „stará škola“, zkrátka člověk, který respektuje tradice. Jenže v případě kreativního úsilí, jež je opřeno o A PREGNANT LIGHT, musím přirozeně následovat své srdce a vlastní vizi. A z toho důvodu dělám jen to, co pokládám za správné. Nedávno mi někdo napsal, že obal mého alba vypadá jako CD od Nicka Cava. Z toho důvodu dotyčná desku odložila, přestože měla už nějaká doporučení. Nakonec se však k albu přece jen dostala, poslechla si ho a skoro ji to odfouklo! Prý si nahrávku skvěle užila! Tenhle příběh se mi moc líbí. Je to legrační, v extrémním žánru s extrémními obrázky… Nejextrémnější věci, kterou můžete udělat, je dát svou hezkou tvář na obal. To je super!
Máš spoustu dalších hudebních aktivit. Jaké to jsou? Kdybys měl nyní začít tvořit zcela odlišný hudební projekt ve zcela jiném žánru, jaký by to mohl eventuálně být?
Především hraji na kytaru v tvrdé kapele PRISON SUICIDE. Hrajeme i koncerty, takže je to opravdu příjemné. Kluci v kapele jsou moji nejlepší přátelé. Jinak hraji také v kapele AKSUMITE. Doufám, že letos uděláme další nahrávku. Jedná se o takový přímější blacking metal punk! Zvuk je hodně syrový, mám to moc rád. Pak také pracuji na spoustě noise – ambient věcech, a to pod vlastním jménem nebo hlavičkou projektu PURPLE LIGHT. Vše se točí kolem mého labelu Colloquial Sound Recordings. Byl bych moc rád, kdyby se lidé podívali, jaké kapely vydávám. Na skladě toho mám opravdu hodně! A kdybych mohl být v jiné kapele, která by hrála něco zcela jiného? Nevím… Myslím, že by bylo skvělé být v kapele jako THE BAD SEEDS nebo tak něco. Kapele bych poskytl nějaké textury, neboť hodně experimentuje. To ale není odpověď na tvou otázku. Ta zní, jaký žánr bych si přál vyzkoušet. A odpověď… není. Nemyslím si totiž, že něco podobného v sobě mám. Jsem pouhý metalový a punkový chlápek. Rád bych si třeba s jiným umělcem zahrál něco v odlišném stylu, to by mohlo být příjemné, převzít úlohu a udělat něco odlišného. Zároveň si myslím, že třeba hraní v moderní country kapele by bylo trochu na hlavu. Nevím proč. Možná z toho důvodu, že je to prostě tak odlišné. Jsem skutečně tím, kým jsem. Jsem hráč na elektrickou kytaru se zkresleným zvukem, punker, metalista a hardcorista. A všechny moje kapely takové budou.
Jakou hudbu v současné době posloucháš?
Hodně se to mění, ale můžu ti říct, co jsem poslouchal tento týden. THE LAST SELF DEFENSE FAMILY, LP SUN KILL MOON, AMERICAN MUSIC CLUB, Josh T. Pearson a několik projektů od Kevina Martina. Většinou THE BUG. Dále také King Midas Sound a jeho sólové skladby, které vydal tento rok. A samozřejmě, jako obvykle… IRON MAIDEN a DISCHARGE.
Damiane, co třeba provádíš ve volném čase? Máš rád kupříkladu cestování? Víš něco o České republice?
Volného času moc nemám. Život se skládá z mnoha okolností, takže se samozřejmě stane, že mám hodiny nebo dny volné a mohu dělat to, co mě zrovna napadne. Ale není to až tak často. Na druhou stranu se ale cítím rád v tom, co dělám. Rád bych pokračoval od projektu k projektu. Jsem rád, když mě něco takhle intenzivně zaměstnává, přestože mám rád i určitý odstup. Nyní ale přecházím z dlouhá pauzy a dělám spoustu hudby, jak sis ostatně asi všiml. Katalog nahrávek se mi docela rozšiřuje. Hudbu tvořím opravdu moc rád. Cestování ale naopak v lásce nemám, jestli tedy mohu být takhle upřímný. Vím, že teď mohu vypadat jako čurák, ale není to tak, že bych proti cestování něco měl. Prostě nemusím ani prázdniny. Cestováním je pro mě hudba nebo sledování pořadů… Je to prostě tak a já jsem s tím v pohodě. Jsem spokojený. Žil jsem všude, v podstatě po celé Americe. Řeknu ti, je to všude stejné. Uznávám, že jsou některá místa zajímavá, ale nevím. Nejsem ten nejvhodnější cestovatel, který by vyhledával dobrodružství. Teď to může vypadat, že jsem jen hloupý Američan… ale ujišťuji tě, že nejsem. 🙂 Co se týče věcí, které vím o České republice… Jsem vášnivý čtenář a pozorovatel historie, takže o této oblasti určitý přehled mám. Vím, čím si vaše země musela projít. Lidé v České republice vypadají jako skvělí lidé. A samozřejmě je odtud výborná kapela MASTER´S HAMMER! Zároveň jednou z mých nejoblíbenějších moderních kapel jsou CULT OF FIRE z Prahy. Také jsem už pil několik vašich skvělých piv! Pokud se k vám někdy dostanu, doufám, že mi z Česka ukážeš to nejlepší!
Moc ti děkuji za čas, který jsi věnoval tomuto rozhovoru. A nakonec něco málo slov pro naše čtenáře…
Děkuji mnohokrát za tvoje dotazy. Opravdu si vážím toho, že jsi mě kontaktoval. Chtěl bych poděkovat tvým čtenářům za to, že se dostali až sem (snad ano!), případně za poslech A PREGNANT LIGHT a všech dalších kapel, které patří pod Colloquial Sound Recordings. Určitě bych chtěl dodat toto: následujte svou vlastní múzu, užívejte života tak, jak jen můžete! Žijte ho! Pokud máte alespoň sebemenší tvůrčí impuls, následujte ho! I za předpokladu, že to všechno děláte pouze pro sebe. V temném světě je to ta nejpřínosnější věc, nad kterou má smysl přemýšlet. Pokud byste chtěli vyzkoušet něco z mé nabídky, napište mi. Jinak určitě chystám novou porci hudby pro většinu svých projektů, ale ještě to bude chtít nějaký čas. Uvidíme. Sledovat mě můžete i na Twitteru a Instagramu (@ DAMIANMASTER)
ALL