Tenhle článek lze brát tak trochu jako reklamu na čtivo, které si za dobu své existence vybudovalo neotřesitelnou pozici na naší metalové scéně a já jsem moc rád, že jsem mohl být přitom. Jak řekl samotný Pavel PAYO Merkl, je důstojné odejít na vrcholu. A ten přišel s úplně posledním tištěným číslem 20! Na tomto místě se nehodí, abych vypisoval všechny kapely, které přispěly rozhovorem. Přesto ten největší chlebíček nemůžu opomenout. Na obálce (a samozřejmě i uvnitř) najdete slovutnou kultovní kapelu PYOGENESIS. Partičku skvělých muzikantů, kteří ovlivnili nejen spoustu muzikantů, ale rovněž i Pavla! A právě dle této veličiny dostal náš magazín jméno a bylo tedy na čase, kruh uzavřít. Hodně jsme spolu mluvili o tom, že by podobný závěr byl skutečně grandiózní. A vidíte! Povedlo se! Na obálce se usmívají PYOGENESIS! Samotný cover jsem už nějaký ten týden znal a moc sem se těšil, až bude celý časák venku. Rovněž pro mě jsou PYOGENESIS geniální bandou a pokud někomu nevoní jejich současná tvorba, má prostě smůlu…Ale abych se neutopil v nesmyslných úvahách. Čas uzrál a bylo třeba celou tunu časopisů vyzvednout…

Když mi Payo navrhnul, abych ho na cestě pro časáky následoval, ani chvíli jsem neváhal. Měl jsem zrovna „volno“ a navíc nás společně čekal odpolední zápas v hokejbalu a tak místo prospaného dopoledne, to raději společná cesta pro“dvacítku“, na kterou jsem se už beztak těšil. Payo mě ještě den předem vyhecoval, abych vzal na cestu nějaké „bombastické“ nahrávky a že si cestou uděláme poslechovku. K takovým věcem mě nikdo nemusí dvakrát přemlouvat. Doma jsem si nachystal kazety a cca. kolem půl deváté ráno jsem vyrazil směrem na Kralupy. Čas odjezdu jsme si stanovili na devátou hodinu. Má „stodváca“ dostala pěkně na frak! Snažil jsem se být přesný, ale úplně dokonale mi to nevyšlo. Ani Payo však nijak „nepospíchal“. Zapomněl totiž na změnu času a tak když jsem zvolnil, říkal si: “ty jo, to je machr! On přijede o hodinu dřív! Ten už se nemůže dočkat!“ Dokonce ani jeho milá Eliška změnu nezaregistrovala, takže plánovanou vydatnou snídani, museli oba spáči odložit . To už si to však šineme směrem z Kralup a vyprávíme si o atmosféře, která tak trochu připomíná naše oblíbené trampoty po letních festivalech. Rovněž jsem spustil naší poslechovku, kterou jsem cestou překřtil na RADIO PAYO! A byl to mix! CREMATORY, VANESSA GUN, SEPULTURA…prostě naládoval jsem do mocného šéfredaktora všechno možné! Taky jsem ho nechával hádat a musím uznat, že si vedl opravdu moc dobře! Cestou nám svítilo sluníčko, takže pohodička té nejvyšší kvality. Ještě jsem ale dostatečně nevysvětlil, proč a s kým sraz v Jihlavě…tou dobou totiž po republice (a Slovensku) brouzdal jistý Shindy, s plným auťákem časáků a bylo tedy potřeba, aby se „hora dostala k Mohamedům“. Nejpříhodnějším místem se pro tuto transakci stálo právě tohle město, do kterého se vrátila po pěti letech hokejová extraliga. Čekali jsme, že třeba cestou potkáme opilé jihlavské vojáky, ale zaregistrovali jsme pouze jakýsi autobus s nápisem DUKLA TRENČÍN a to ještě na zpáteční cestě. Shindy to je prostě cestovatel. Tu koncert na Slovensku, druhý den zas někde jinde. Prostě nadšenec bez kterých to ( dnes ) prostě nejde. Vysočina nás přivítala mrazem a sněhem! Jo, to nejsou Kralupy, nebo Velvary, kde je zima jen v lednu. Zastavujeme u jednoho z jihlavských motorestů. Chvíli se brouzdáme ve sněhu a poté zaplouváme do opravdu krásně vypadající restaurace a hned si objednáváme čaj a poté jídlo. Je nám prostě zima! Všude hraje hudba a tak narážky na barážovou výhru od nás obou, neberou konce. Možná si toho všiml i samotný vrchní, který po celou dobu, co nás obsluhoval nebyl zrovna moc příjemný (Shindy by mohl vyprávět). A konečně je to tady! Do restaurace vchází rozesmátý Shindy s přítelkyní Janou a ukazují nám předmět naší cesty. Ihned se zabořujeme do obsahu, oči nemůžeme odtrhnout od historické obálky a pomalu zapomínáme jíst. Tohle je fakt fajn den! Přišlo mi to jako idylka. Pokecali jsme, probrali všechno možné a protože se čas krátil, bylo také potřeba celý náklad dostat z Shindyho auta do našeho. A protože tohle poslední číslo obsahuje jako bonus hrací karty (koloroval Mr. Deather!) , nebyla ani jedna z krabic zrovna nejlehčí. Ale co, zvládli jsme to! Na závěr ještě proběhlo dokumentární fotografování! To jsem si neodpustil ani teď! Veronika Valkošáková by ze mě měla radost. Dokonce tvrdí, že mě bez foťáku ještě nepotkala . No, tuhle chvíli bylo potřeba zdokumentovat! Dobré, ne ? A hurá směr domov! Do Paya jsem narouboval další hudební náklad…GAMMA RAY, THE ALMIGHTY, KAIN, RAGE AGAINST THE MACHINE, EBM…atd. Payo na to šlápnul opravdu „šumachrovským“ způsobem a rázem nás vítá stověžatá matička Praha. Zde už zase „mává rukama“ jaro a my jen kroutíme hlavami. Pár desítek kilometrů a co to udělá. V Praze ještě několik kousků předáváme Martinovi z Epidemie rec., který mimochodem do tohoto čísla přispěl reportem, zabývající se jeho putováním po Pakistánu! Tohle počteníčko si rozhodně nenechte ujít! A když už jsme u těch svátečních věcí, tak bych taky neměl opomenout cestu kolem Sazka Arény, která měla zrovna v tento den slavnostní otevření! Všechno je tak symbolické, že se nám z toho skoro točí hlava. A jsme opět v Kralupech! Překousáváme namáhavé nošení plných krabic (přitom docela žasneme, jak tuhle tíhu mohl Shindy narvat do auta sám!) a pomalu se připravujeme na zápas s naším věčným rivalem – AHK! A někdy jsou prostě dny, kdy vám vychází všechno. Ze zápasu jsme měli trochu strach, ovšem ten po prvních minutách zcela vyprchal. Vypráskali jsme je 9:5 (vedli jsme už dokonce 8:1!) a soupeř neměl sebemenší šanci na úspěch. Tohle je „OK- GOOD DAY“! Ani prohra Sparty v hokejovém play off mi dnešní náladu nezkazila!

Nakoukli jste tedy pod pokličku pod kterou se peklo poslední číslo tištěného magazínu PAYO! Už teď je však celá redakce v čele s Payem připravena na boj na vlnách internetu! Od srpna můžete, maniaci brousit na serveru www.payo.cz, na kterém najdete opět naše tradiční příspěvky a samozřejmě ještě mnohem více!

ALL