Proč se zrovna Rusko stalo Mekkou funeral doom metalu, to by stálo za sociologický rozbor. Pravdou ovšem je, že Solitude Productions se rozhodně nevyhýbají hledání nových jmen, přičemž jedním takovým je i projekt DRYOM (oficiálně Дрём), jež dal dohromady jeden z nadšenců z města Bryansk, někdy v průběhu roku 2012, aby ještě v témže roce vydal debutovou kazetu s jednoduchým názvem „(1)“. Od té doby už ale utekly tři „černé roky“ a bylo tak záhodno praštit znovu do těch nejbolestivějších partií člověčenství a vysypat ze sebe kusy té nejtemnější hudby. Ano, je tomu přesně tak. Hudba je na „na dvojce“ plná bezbřehé úzkosti, opírá se ve větším případě o pohřební klávesovou hru, přičemž kytarové riffy připomínají zatloukání hřebíků do rakve. Zkrátka těžký doomový funeral toho nejhrubšího zrna, nic pro obyčejného posluchače (metalu).
Navíc, co si budeme vyprávět, to co se na tomto disku nachází, to dost možná objevíte i u desítek jiných projektu, eventuálně se můžete dostat do stádia, kdy vám doma postačí pouze jeden obdobný produkt a zbytek jako byste snad ani nepotřebovali. Jasně, tak tomu možná i bude, ovšem bylo by rozhodně nespravedlivé, kdybych z tvorby DRYOM nevypíchl podstatné jinakosti, které dokáží poslech zpříjemnit. Předně fluidum nahrávky, se točí kolem opuštěných míst v přírodě, omšelých ruin, opuštěných baráků…, zkrátka míst, ve kterých se dříve pohybovali lidé, avšak dnes tato teritoria obývá koroze a nefalšovaný závan hniloby (viz. přiložený obrázek ofocený z bookletu – no, bookletu, znáte to, jak to funeral bandy mají s booklety – stačí jednoduchá vsádka a je vymalováno).
Nejtypičtějším znakem tvorby DRYOM ovšem nejsou ani tak „audio-obrazy“, jako spíše nástroje, jež se do rozlehlých ploch podařilo dostat. Předně mám namysli sekvence spojené s harfou, v širším pojetí pak s využitím flétny, která alespoň zdánlivě rozmělňuje truchlivost a sem tam se dají vystopovat i krátké motivy lidové hudby z východních končin. Hned v závětří na posluchače číhá spoustu takřka ambientních úseků, čímž je zřejmé, že všechny čtyři skladby jsou co se týče stopáže dlouhosáhlé, ale to je už v podstatě taková žánrová samozřejmost. Aby toho však bylo ještě více, opírá se DRYOM o brutální hlasový projev, který ale není klasickým growlingem, ale spíše dalším nástrojem v už tak morbidní mozaice. Celou nahrávku pak zaštiťuje dosti věrohodná atmosféra a ucházející zvuk, jež konečný výsledek nijak neznevažuje.
A resumé? DRYOM vytvořil jednoduché, leč naprosto fungující album, které s největší pravděpodobností uspokojí všechny milovníky nejtruchlivější formy metalu. Mezi úplnou špičku tento ruský produkt prozatím nepatří, ale dozajista poslouží jako solidní průvodce po opuštěných vesničkách, ze kterých už dávno zmizeli všichni obyvatelé, avšak zůstala velká spousta haraburdí, která už se pomalu ztrácí pod nánosy trávy. Soundtrack k neexistujícímu filmu? Je to možné! Ještě dodávám, že první stovka kopií vychází ve speciální digipackové verzi, což je taková tradiční libůstka vydavatelství Solitude Productions. „Svět pomalu zaniká, ale srdce undergroundu stále tluče.“
ALL