Název kapely/projektu vypadá divně, ale předpokládám, že se jedná o obyčejné Pí. Účastníky jsou tři pašáci. Junji Ono (samply hlasu), Cazu (fraktální kytara) a Tak (djm800 a kytary). Disk obalu je pěkný. Ne sand, že byste se z něj posadili na zadek, ale ostudu nedělá. Barevná fotka předvádí poklidnou krajinku s mohutnými stromy a malou chajdou, nad čímž se výhružně převaluje fialově ionizující obloha. Velmi zvláštní.Soupiska skladeb je zvláštně pojatá. Celkem je na disku 26 souborů. Prvních dvaadvacet je sice ohraničeno časy od půlminuty do minut dvou, ale při souvislém přehrávání plynou nepřetržitě jako jeden. Celá tato sekce je označena jako „text1“. Zvukově nabízí k vyslechnutí kytarové houkání, improvizování a experimentální hru s koulejícím se flangerováním, pisklavým vazbením, psychedelickým akordováním a drásáním jinak obligátních nástrojů. Podklad v rozličných elektronických podobách vše plní, podporuje, občasně narušuje. Hodně drsný náladotvorný experiment.

Track 23 není takto na obalu označen. Původně jem myslel, že bude obsahovat jen ticho, neboť tato část je „blank“ (tedy prázná, čistá), ale zvuk je obsažen. Začíná ptáčky, pokračuje kroky, velmi vzdálená auta, vše je mícháno s šumem nahrávky a mírně, spoře efektováno aby se v závěru přelila do další sekce.

Tou je třísouborová „text2“. Sdružuje v sobě tři skladby, v podstatě ty nejdelší – od necelých tří minut až skoro ke dvanácti. Podstata a duch improvizace zůstává zachován. Kytaristé hledají zvuky, efektují a nechávají plynout, občasné rytmizované figury, krátce hvizdoty a houkání, ovšem v protáhlém proudu je to skoro zanedbatelné (24). Uklidněné vášně, probrnkání se buláním vody, kultivované rozeznívání strun (25). Poslední a zároveň nejdelší část chvilami připomene páně Pavlíčka, ale je to jenom zdání. Vše se odvíjí ve velmi primitivních polohách. Nikdy nedojde na hudbu, umění, virtuozitu. Vše zůstává neurčité, šíleně improvizované. Smysl není potřebný. Nepřemýšlejte o něm.

RadeK.K.

www.myspace.com/p1415926