
Mezi nejlepší dle mého soudu patří již zmíněná „Respekt“ a paradoxně závěrečná „Manipulace“. Zřejmě asi největší nevýhodou podobných kapel je to, že jednotlivé tracky, a dá se říci i alba, si jsou často dosti podobné a nejinak na tom jsou právě X-CORE. Klasický hard core tedy zřejmě už nikam posunout nelze, ovšem může stále slušně a důstojně pobavit. A o tom hudba X-CORE určitě je. Nicméně mnohem osobitější jsou texty, pojednávající především o lidských útrapách, trápeních, ale třeba i pózách. X-CORE stavějí hodně na upřímnosti, která je nakonec cítit z každého jejich slova, což můžete mimo jiné sami posoudit z rozhovoru, kde se Ozy třeba i o textech docela slušně rozhovořil. Druhá polovina CD je určena modern coreovým PITBULL DIESEL, kteří jsou hudebně přece jen barevnější než X-CORE a musím se přiznat, že mým uším jsou v současnosti jaksi bližší. Pokud byli PITBULL DIESEL dříve přirovnáváni k pionýrům KORN, tak dnes se začíná jejich tvář formovat opravdu zajímavým způsobem.
Je vcelku zajímavé, kterak se PITBULL DIESEL vypořádali s kombinací melodiky a energicky natlakované „psí živočišnosti“. Některé skladby jakoby dokonce zaváněly odkazem grunge. Především pomalejší pasáže jsou nečekaně melancholické, ale to je možná jen můj pocit. Každopádně ze všech pěti skladeb dýchá neutuchající energie, a to především prostřednictvím úderných kytarových výjezdů. Největší pochvalu však zaslouží vokalista, který se svým hlasem pracuje vskutku velmi zajímavě a střídání poloh mu nedělá vůbec žádné problémy. Pokud bych měl tedy celý disk shrnout jako celek, tak musím konstatovat, že vysoce předčil mé počáteční představy. Jak X-CORE, tak PITBULL DIESEL jsou kapely, které by vás rozhodně neměly nudit!
ALL