WHEELFALL – Mainstreamová část metalu je konzervativní. Někteří lidé si myslí, že to, co fungovalo v 80. až 90. letech, může fungovat i teď

Kapelu WHEELFALL jsem na RumZine webu poprvé představil přibližně před šesti lety. Megalomanský opus „„Glasrew Point“ mě tehdy doslova uzemnil a sám pro sebe jsem si říkal, kam až mohou tito francouzští velikáni zajít v následujících letech. Odpověď prostřednictvím „The Atrocity Reports“ pak stálo opravdu za to. Z hudby se pomalu vytratil post-doomový hybrid a v rámci „experimentálna“ se naprosto zřetelně začala objevovat industrialně-hardcoreová zuřivost. Jak sami vidíte, ono přiblížit nezasvěcenému čtenáři takto osobitou hudbu, to je v případě WHEELFALL úkol téměř nadlidský. Každopádně  nedávno vydané album „Spectre Haunting the World“ nabízí v podstatě komplexní promíchání všech zmíněných ingrediencí, alespoň tedy podle slov frontmana Fabiena Furtera, kterého jsem po nějaké době přivítal u rozhovoru. WHEELFALL jsou skupinou představující absolutní špičku post-metalové moderny, to mi zkrátka nikdo nevymluví!

Fabiene, vítejte po čase opět na RumZine webu. Vzhledem k tomu, co se kolem nás děje, mi dovol, abych se tě na úvod zeptal na to, jak se momentálně máš a jak se cítíš? Žijeme v opravdu bizarních časech…
Ahoj! Mnohokrát ti děkuji za to, že nám dáváš prostor. Je mi vždy velkým potěšením. Jo, jak jsi sám řekl, časy jsou bizarní a opravdu náročné. A jak se nyní mám? Upřímně řečeno, hodně se to mění: obecně se ale cítím dobře. Ale stejně jako mnoho lidí jsem skutečně frustrovaný a naštvaný na to, jak je tato krize řešena, jak je alternativní kultura zcela ponechávána napospas (a my ji POTŘEBUJEME), nemluvě o kolosálních vlnách naprosto protichůdných informací. Ale musíme najít cestu, jak s tím něco udělat a jít kupředu!

Vaše hudba byla vždy velmi intenzivní. Jaká témata jste měli v hlavách při psaní nových písní? Zkus nám nyní představit nové album „Spectre Haunting the World“? Co je přesně tou tématickou „hlavou“ kolekce?
„Spectre Haunting the World“ je opět koncepčním albem a vypráví příběh takového tichého a klidného občana, který stojí před uskutečněním atentátu na ředitele Mezinárodního měnového fondu. První skladba „1000 Ways to Kill a Man“ se odehrává dvacet minut před vraždou, přičemž každá další stopa je jednou z klíčových vzpomínek, jež se snaží vysvětlit, jak a proč tento obyčejný člověk skončil jako terorista. Poslední skladba „Amplitude Death“ potom přibližuje současnost, takže hned po akci „1000 Ways to Kill a Man“ se jedná o ukončení příběhu.

Psaní alba bylo z mé strany opravdu klidné. Měl jsem dost času si hodně věcí vyzkoušet. Navíc jsem jako obvykle napsal spoustu písní, udělal z toho první výběr a poslal ho kapele. I když jsem vše napsal a složil, je to pro mě opravdu důležité, protože se domnívám, že na svou práci nemám příliš široký nadhled. O všech skladbách jsme tedy diskutovali, co funguje, co nefunguje, případně co by nebylo nutné. U tohoto alba přesně toto trvalo o trochu víc času. Někdy jsem měsíce nedělal vůbec nic, abych hned poté napsal spoustu hudby a textů. Takže to pro mě považuji možná za nejklidnější, nejpřirozenější a nejspontánnější album, které jsem doposud psal.

Kdy jsi vlastně začal se skládáním nového materiálu? Došlo u tebe k nějakému podstatnému „nakopnutí“, které tě ke skládání podnítilo? 
Ve skutečnosti žádné podstatné „nakopnutí“ nepřišlo. U mě se vždy jedná spíše o neustálý proces: hodně skládám, je to opravdu rutina (smích)! A když cítím, že se někdy objeví něco zajímavého, mám pocit, že je to ok, řeknu si: „Tohle je možná materiál na album“, a tak na tom dál pracuji. Jsem ale jinak velmi dobrý v zahazování písní (smích). Co se týče konceptu alba, byli jsme na jedné afterparty s Nikoem (na album nahrál bicí) a on mi ukázal debatu mezi Aurelienem Barrauem (vědec) a Alainem Damasionem (skvělý spisovatel SF). Mluvili o tom, jak naše společnost vede náš svět ke zhroucení. V jednu chvíli jsem řekl: „Niko, vážně by bylo možné, že ve světě, ve kterém žijeme, se najde někdo zoufalý a plný toho všeho, že nakonec zabije někoho důležitého, a to jen proto, aby to bylo symbolické a aby mohl následně učinit prohlášení?“ A několik týdnů poté, co jsem na to stále myslel, jsem si uvědomil, že vyprávění takové příběhu by mohlo být opravdu zajímavé. Myslím si, že to bylo někdy na podzim 2019.

Byly spojeny s procesem skládání nějaké nové zážitky, které stojí za zmínku?
Všechno bylo absolutně jedinečné. Myslím, že Niko nahrál bicí někdy na konci léta 2019. Od té doby jsme z nějakého důvodu nic nezaznamenali. Zhruba v dubnu/květnu 2020, v době prvního lockdownu ve Francii, jsem během té doby nahrál všechno sám. A protože je na této desce spousta nástrojů a textur, považoval jsem za důležité mixovat album sám. Věděl jsem všechno o jednotlivých skladbách, o tom, jak fungují atd. Ostatní s tím byli naprosto v pohodě a opravdu mě v tomto podporovali. Přiznám se, že celý proces byl neskutečně pracný. Doslova jsem se „oženil“ s industriální stránkou hudby, s tou skutečnou organickou energií. Dovolím si tvrdit, že zrovna bicí působí neuvěřitelně přirozeně. Ve všech ohledech jsem na sebe vyvíjel velký tlak a nyní jsem na výsledek opravdu hrdý! Tento projekt je pro mě téměř intimní.

Myslím si, že každá nová nahrávka WHEELFALL představuje pro mnoho fanoušků velké hudební dobrodružství. Souhlasíš? Jaké jsou největší rozdíly mezi posledními nahrávkami a aktuálním CD „Spectre Haunting the World“?
Myslím si, že máš skutečně pravdu… alespoň tedy v to doufám (smích). Stále si myslím, že existuje silné propojení mezi alby „Glasrew Point“, „The Atrocity Reports“ a „A Spectre is Haunting the World“, přestože se pochopitelně liší. WHEELFALL není projekt, ve kterém bych se chtěl opakovat. Každé album (počínaje „Glasrew Point“) je produktem kontextu, ve kterém žiji, jedná se o něco, co je naprosto pravdivé a opravdové. Všichni se v průběhu let vyvíjíme, a společnost se vyvíjí rovněž. Všichni zároveň posloucháme a objevujeme novou hudbu, a to všechno je pak i součástí hudby, kterou sami skládáme. „Glasrew Point“ bylo velmi narativní album, hudebně (a samozřejmě literárně, protože s ním byl spojen román), se spoustou atmosféry a leitmotivy. Vlastně téměř operní metal/ ambient! U „Atrocity Reports“, které bylo co do tvorby opravdu hodně obtížné, na něm převládla punková stránka: tady byl záměr, aby byla nahrávka hodně brutální. „A Spectre is Haunting the World“ pak nějak spojuje tohle všechno dohromady. Chtěl jsem čtyřicetiminutové album bez absolutně žádné výplně. Vše, co nebylo úplně nutné, bylo upraveno. Zároveň ale album provází vyprávění, které se skládá z různorodých nálad. Dovolím si tvrdit, že se toho na albu odehrává skutečně hodně. Součástí kompletu je rovněž fanzin, kde posluchači najdou 8 maleb od různých umělců, přičemž každá z nich má vazbu na jednu z osmi skladeb. Formát fanzinu byl pro nás honě důležitý, neboť jsme jeho prostřednictvím pokynuli punkovému a industriálnímu hnutí. Tyto atributy jsou totiž součástí DNA WHEELFALL. Všichni umělci měli při tvorbě volnou ruku a snažili se tvořit podle toho, co je zrovna napadlo. Myslím, že se trefili úplně perfektně, protože přesně tohle jsme chtěli! Z výsledku máme velkou radost. Máme štěstí, že jsme s těmito umělci mohli spolupracovat.

Hudba WHEELFALL je hodně nakloněna nekonečnému experimentování. Tenhle skvělý přístup mě u vás baví a líbí se mi. Nicméně spousta fanoušků a kapel dává stále přednost old school metalovým žánrům. Proč myslíš, že tomu tak je? Domníváš se, že přesně tohle představuje konec evoluce metalové hudby? A nebo se jedná pouze o lacinou rezignaci?
Děkuji! Ano, všichni vidíme, že mainstreamová část metalu je žánrem velmi konzervativním. Myslím si, že jde o žánr, který stárne, a někteří lidé si myslí, že to, co fungovalo v 80. až 90. letech, může fungovat i teď. Je to ale irelevantní. V těch „zlatých dnech“ byl metal reakcí na to, co dotyčné obklopovalo. Metal musel být extrémní, musel šokovat, musel být zábavný a deviantní. Ovšem to, co šokovalo svět před třiceti lety, nemůže být stejné jako nyní, to je zřejmé. V undergroundu se vždy děje spousta věcí, takže možná i ta velká jména budou muset jednou začít riskovat a přinést na velká pódia trochu té čerstvé krve! Nicméně rok 2020 byl podle mého soudu vynikajícím rokem pro extrémní metal. Myslím si, že v budoucnu se dočkáme ještě mnoha věcí.

A jakou hudbu v současné době preferuješ ty sám?
Poslouchám hodně hudby, ale hlavně ambientní a současnou hudbu spolu s extrémním death metalem, grind corem a punk-hard corem. Také něco s nádechem populární hudby. Samozřejmě ale nemůžu mít týden bez poslechu alba od SWANS, například (smích). Ale tak všichni máme nějakou tu posedlost!

O Covidu – 19 jsme už hovořili v úvodu. K tomu by mě ale ještě zajímalo, co si o tom všem opravdu myslíš? Jaká je kupříkladu situace u vás ve Francii?
Ha, velké téma… Upřímně řečeno, myslím si, že současné časy jsou opravdu šílené. Zdá se, že nikdo neví, co má dělat a jak na to. U nás ve Francii mám pocit, že se vláda pohybuje ze strany na stranu. Vůbec nevíme, kam jdeme! Osobně mi velmi vadí, v jakém stavu se nyní nachází alternativní kultura: pomalu umírá a zdá se, že nikoho to moc nezajímá… Alternativní kultura je však nesmírně důležitá, neboť přináší tolik potřebnou různorodost, nemluvě o způsobech uvažování. Dopomáhá k tomu, aby člověk zkusil přece jen přijít třeba i trochu s něčím jiným, zkoušel dělat život lepší. Jasně, ani já žádné řešení nemám, ale zároveň si myslím, že bychom měli být opatrní. Již nyní existuje „atmosféra bez budoucnosti“, která se opravdu liší od „budoucnosti“ 70. let… Nyní se ovšem nacházíme v jedinečných a důležitých časech naší historie. Co se v nejbližší době stane, to velmi zásadně ovlivní naši budoucnost.

S WHEELFALL jste byli intenzivně zaneprázdněni několik let v kuse. Jak bys zhodnotil onen soustavný vývoj? Jaké nové výzvy před vámi nyní stojí?
Nekonečnou výzvou je být stále nadšený a upřímný ve vztahu ke každému albu, které připravuji. Mám velké štěstí, že mám v kapele několik výjimečných hudebníků a umělců, kteří jsou také mými nejlepšími přáteli. I když se sestava někdy měnila, vždycky byl mezi námi zdravý vztah. Každý z nás kapele vždycky něco přinesl. Jednoduše si to přeji takhle udržet a posouvat hranice naší konfrontační zóny.

Dostali jste někdy nabídku na hraní v České republice?
Prozatím jsme u vás bohužel neměli příležitost si hrát !! Ale opravdu si přeji, abychom to mohli co nejdříve udělat! V podstatě hned jak bude možné hrát živě!

Fabiene, moc děkuji za tvůj čas!
Děkuji ještě jednou!

ALL

https://wheelfall.bandcamp.com/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *