WAYD

wayd22Přiznávám se, že pro kapelu WAYD mám jakousi podivuhodnou slabost. Vždycky se mi líbilo, jakým způsobem tato prešovská eskadra přistupovala k tvorbě metalového náčiní. Zatímco ostatní tvrdili muziku řízností a ortodoxností, WAYD se vždycky snažili ze zajetých kolejí spíše vycouvávat. Tohle úsilí jim vydrželo až do dnešních dnů. Chalani pokračují stále s chutí dál a letos dokonce oslavují patnácté výročí založení. O tomhle všem a ještě o jiných věcech jsem spravil rozhovor s kytaristou Braněm

Na úvod rozhovoru gratuluj k patnáctiletému výročí! To je myslím krásné číslo! Braňo, zavzpomínej na vaše největší úspěchy či třeba i průšvihy?
Zdravím! Musím uznat, že patnáct let je skutečně pěkné číslo, alespoň pokud se bavíme o věku kapely. Uteklo to všechno hodně rychle, ale nevadí, snad se nám ještě podaří nějaké roky kapelu táhnout. Ptáš se na úspěchy a průsery? Největším úspěchem pro nás je, že naše hudba oslovila lidi, i když ne milióny, ale najdou se fajnšmekři, kteří nás poslouchají. Nemůžeme se bavit o počtu prodaných CD nosičů a vyprodaných koncertech. Prostě to nejde, protože dnes už není směrodatné, kolik nosičů prodáš (internet je neskutečná věc), totéž se týká koncertů, které jsou pro nás vždy takovým malým úspěchem, ať už hrajeme kdekoliv. A největší průšvih? Snad jen to, že se nám nepodařilo udělat z WAYD komerční kapelu- he-he.

Dokázal bys porovnat hudební scénu současnosti s tou, ve které jste se pohybovali na úplných začátcích? V čem spatřuješ největší rozdíly?
Je jasné, že když jsme začínali, metal byl úplně jinde. Hodně stylů se teprve rozvíjelo do dnešní podoby a většina kapel, ať méně či více úspěšných se držela určitých pravidel, mantinelů, bála se je opustit, protože by to znamenalo změnu, která by nemusela být přijata pozitivně. Pamatuji si, jak jsem začínal poslouchat takzvaný „death metal” a při nevím které kaple tohoto stylu mi bylo jasné, že je to kopírka toho stejného co už bylo zahrané 100x předtím.Dnes je situace už značně odlišná, nikdo se nebojí experimentovat a v metalu si můžeš dovolit opravdu všechno Mě to jen těší, jelikož si můžeš najít hudbu, která tě skutečně osloví.

Když už jsme u té minulosti, zavzpomínej trochu na časy, jež se pojí k debutu „The Ultimate Passion“. Měli jste po vydání desky nějaké větší ambice? Jak moc zásadní bylo právě vydání premiérového nosiče? Pamatuji se, že tahle deska upoutala téměř každého milovníka death metalu. Přesto mám pocit, že jaksi „upřednostňovány“ byly úplně jiné kapely, dost možná i na váš úkor. Pociťovali jste někdy tuto skutečnost ?
Musím říci, že “The Ultimate Passion“ nebylo plánovano jako CD, ale pouze jako demo na prezentaci kapely. Naše ambice tedy nebyla ani zdaleka obrovská. Zkratka nahráli jsme naší hudbu a zkoušeli štěstí, zda se třeba někdo odváží vydat to jako oficiální nosič. Nakonec se toho chytili Metal Age a patří jim za to velký dík. Pokud se na to budeme dívat tak, že “UP” byl nás první oficiální nosič, tak to byla dost zásadní věc, jelikož už jsme mohli leckde prezentovat skutečnost, že už máme něco na kontě, dokonce oficiální nosič. Také např. recenze už nebyly publikované pod názvem „Demo“, ale pod názvem “album“. To si myslím, že přidávalo na jméně kapely. Dnes už je to sice jiné, ale v tom čase to bylo něco jako certifikát kvality he-he. A co se týká toho upřednostňování, máš možná pravdu, možná ne, ale jak asi víš, nikdy jsme nebyli ‘ortodox death metal’, a proto se lidi na nás možná dívali trošku jinak. Ale už jsme si zvykli, takže ok.

Ano, už od samého počátku jste se výrazně lišili od ostatních death metalových kapel, žádné ortodoxní chování a podobné pózy u vás nikdy nepřicházely v úvahu. Není tohle jeden z důvodů, proč jste především ve svých počátcích stáli tak trochu „mimo hlavní řadu“? Třeba i obal debutu se mezi těmi pentagramy a gore obaly skvěle vyjímal… 🙂
ultimate Povím to tak, že my stále jsme tak trochu mimo “hlavní řadu“. I dnes nám píší v recenzích, že nevím co vlastně chceme hrát…ale opak je pravdou. To stejné platí i pro obaly. Dobře si pamatuji, jak nám lidé říkali, když viděli obrázek pro The Ultimate Passion“, že to nemá nic společného s death metalem. No a co? Proč vytvářet další kopii křížů, pentagramů, krvelačných bestií a podobných věcí. Skutečně počet kusů roztrhaných lidských těl určuje kvalitu hudby? Byly naše texty někdy o tom, jak rozřežeme batolátko motorovou pilou a postříkáme krví všechno kolem včetně kostela i s farářem? Ne! Myslím, že ze obal by měl trochu korespondovat s myšlenkami ukrytými v hudbě, v textu. Nám se líbilo, jak chlapík vypadá, jak si užívá opojení hudbou, podobně tak jako jsme si užívali i my.A navíc, jak si podotkl, skvěle se to vyjímalo mezi ostatními obaly.

Nechyběl vám k větší „slávě“ třeba i silnější management? Vždyť vaše nahrávky jsou kvalitativně úplně někde jinde…nebo že by vám tohle všechno bylo ukradené a tím nejpodstatnějším kritériem byla pro vás hudba?
wayd3 Och, toto je složitá otázka. Když jsem začínali, tak bylo pro nás nejdůležitější, abychom hráli nejlepší a nejkvalitnější hudbu. Většinou upoutáš potenciálního posluchače dobře zahraným koncertem. To bylo pro nás úplně nejdůležitější. Neměli jsem vůbec šajn, kterak manažerova kapelu, když jsme hráli koncerty třeba i 200km od domova, byl to pro nás úspěch. Postupně jsme však zjišťovali, že by bylo třeba, abychom něco jako management měli. Jenže my jsme nikdy nebyli „velká kapela“, která by si mohla dovolit zaplatit někoho, kdo by se o nás staral a ani jsme nenašli někoho, kdo by se toho ujal dobrovolně a v podstatě zadarmo. Pak přijdeš na to, že potřebuješ peníze, aby si mohl zaplatit všechno ostatní kolem kapely a ty taktéž nebyli, takže roky se o naše koncerty staral náš kytarista Richard. Tedy až do doby, kdy jsme potkali našeho současného manažera Maťa. Víš určitě sám, že většina metalových koncertů se hraje za „babku“ a k tomu velké pivo. Hodně krát jsme dopláceli na koncert z vlastních peněz. Když povíš, že chceš tolik a tolik za koncert, tak ti poví, že na to nemají peníze, což tedy pro nás znamená, že bychom si nezahráli prakticky vůbec.Tak jsme hledali nějaký kompromis až nakonec posledních pár let jsme hráli vždy minimálně za cesťák.….

I přesto jste si však vybudovali publikum, které si vždy s radostí novou desku koupí. Tohle procento lidí se také ptalo, proč třeba nehrajete častěji na Brutal Assaultu… ?
Tady tě musím trochu poopravit, protože například Brutal Assault jsme už absolvovali 2x. Prvně to bylo v roce 2004, jestli si tedy dobře pamatuji a podruhé to bylo v minulém roce. Opět to všechno stoji na penězích a managementu.

barriersPo čase přišlo album „Barriers“, ze kterého popravdě „uchcávám do teď“. Jak moc těžké bylo debut kvalitativně překonat? Řešili jste např. otázky dalšího vývoje kapely? Jak hodnotíš toto album s odstupem doby?
Nemohu říct, že bychom nějak speciálně řešili vývoj a směr, kterým se budeme ubírat. „Barriers“ se postupně vyvíjelo podle toho, jak jsme jednotlivě přistupovali ke každé ze skladeb. Například u „Mindstorm“ jsme věděli už na začátku, když jsme ji skládali, že ve středu bude saxofonové sólo a například poslední „Dead Horse Beauty“ vznikla v podstatě až ve studiu. Můžu říci, že celé album jsme se snažili udělat tak, aby vyhovoval nám všem v kapele, jako lidé jsme se už znali poměrně dobře a jako hudebník každý přispěl svým podílem do celkového vyznění. V tom čase jsme už začali poslouchat i nemetalovou hudbu, která nás ovlivnila jako muzikanty, takže je tam ze všeho všehochuť.Určitě bychom změnili výsledný zvuk, který vznikl díky tomu, že jsme spekulovali asi až moc, ale jinak „Barriers“ považuji za dokonalého následovníka debutu.

A ohlasy na album „Barriers“? Dostali jste třeba nějakou zajímavou nabídku ze zahraničí?
Ohlasy byly v podstatě velmi kladné, místy se nám zdálo, že si to ti recenzenti vymýšlejí a nerozumějí hudbě ha-ha. Ale našli se i tací, kteří napsali, že nevíme kudy-kam, a že to není ono a podobné věci….nejvíc lidí bylo ovšem rozčarováno ze saxofonu. Jedni sice tvrdili, že je to super, ovšem ostatní, že to do metalu nepatří. Tak si vyber….

decadenceV roce 2003 jste do světa vypustili třetí album „Decadence“, které bylo o dost přímočařejší než předchůdci. Měli jste už dopředu v plánu, že vytvoříte opět něco odlišnějšího? Osobně se přiznávám, že mě deska sice baví, ale nějak jsem se nedokázal dostat pod „slupku“ výsledného soundu….
Maš pravdu v tom, že „Decadance“ je víc přímočařejší. To, že je opět odlišný od předešlých alb má částečně na svědomí náš baskytarista Drahoš, který přišel s myšlenkou to tak udělat , protože si všiml, že lidi se víc „chytají“ na songy, které mají větší „tah na branku“, jak se říká. Takže jsme se rozhodli pro takový kompromis mezi spekulanty, zkrátka aby to bylo více poslouchatelné i pro slabší jedince. Celý „Decandance“ vznikl za velmi složitých okolnosti. Třetinu aba jsme v podstatě dokončovali v trojici bez baskytaristy, který v tom čase odešel za prací do Holandska. Taky nám chyběli peníze na studio, půjčovali jsme si nástroje a kopec dalších drobných, ale důležitých věcí. Já jsem například „Decadance“ slyšel až po čtyřech mesících od nahrávání, jelikož i já jsem odešel za prací do Anglie. Album dokončovali kytaristé sami ve studiu za nejistých podmínek. Možná i proto není výsledný zvuk takový, jaký by měl být, ovšem pod časovým tlakem ve studiu toho moc neuděláš. Nicméně i přes tyto složité okolnosti si myslím, že se album celkem vydařilo.

Zatímco předchozí dvě desky provázela vždy slušná promo kampaň, o vydání „Decadence“ jsem se dozvěděl prakticky náhodou… a stále se nemohu zbavit dojmu, že přece jen tak trochu zapadla…
Tak tuto otázku by si měl položit chalanům s vydavatelství Metal Age. Nevím, já jsem měl pocit, že promo kampaň byla udělaná ještě lépe než při předešlých deskách. Našel jsem dokonce reklamu na netu a taktéž v časopisech. Možná, že ty si četl pravě ty magazíny, kde to publikované nebylo, a nebo to bylo tak malé, že si se toho nevšiml,hehe.

Pak už následovalo album „Ghostwalk“ a s ním změna labelu. Proč jste se rozhodli po letech ukončit spolupráci s Metal Age?
Ghostwalk 2007 Vydavatelství Metal Age začalo víc pohlížet na úspěšnost kapel a řekněme si na rovinu, my nejsme kapela, která přináší zisky, když nejsme „hlavní proud“. Oni vsadili na kapely ze zahraničí, které mají větší možnosti a lepší finanční zázemí, takže postupně se začali zbavovat slovenských kapel. Kromě nás propustili i nějaké další… Nemáme jim to však za zlé, jelikož každý podnikatel v dnešní době se snaží vydělat a přežít. Dalším částečným důvodem byla naše slabá koncertní činnost. Dva lidi byli prakticky stále mimo Slovensko a najít adekvátní náhradu nebylo vůbec jednoduché.

„Ghostwalk“ je sbírkou precizně propracovaných skladeb, do kterých se posluchač zkrátka musí ponořit. Křížení death metalu s jazzem je ve vašem podání už celkem známe, ovšem mě by zajímalo, jestli v budoucnu chystáte ještě další stylové „propletence“? Třeba skladba „2ndSunrise (Ullambattar Crew Remix) k tomu docela svádí…
No, to ti teď skutečně neprozradím. Je klidně možné, že další album bude pop-rock křížený s afro hudbou, hehe. Skutečně nevím, kudy se bude ubírat další album WAYD. Jedno je však jisté. Stále by to měl být „metal“, ale v jaké formě, a nebo v jaké podobě, to teď skutečně nikdo neví.

Domníváš se, že lze v obecném měřítku death metalovou hudbu ještě nějakým způsobem posunout dál?
V tomto směru jsem dost skeptický. Já si myslím, že death metal jako takový, nemá už moc možností. Tato hudba je založená na energii a surovosti, možná případně i na melodii .Neumím si představit, jakým směrem se to dá ještě posunout. Možná přijde někdo s kostelním orgánem,a nebo rumba koulemi… Všeobecně však má death metal určitě hranice, které když překročíš, už to pravděpodobně nebude death metal.

Jsou členové WAYD fanoušky obdobné ho stylového proudu, a nebo v soukromí posloucháte spíše jinou hudbu?
Myslím, že by si našel v našich domácích sbírkách všelico – od každého stylu hudby. Každý z nás poslouchá trošku jinou hudbu, ale samozřejmě máme společné oblíbené kapely. Mám doma ve sbírce např. Chicka Coreu, ALICE IN CHAINS, KING CRIMSON…, taktéž ale třeba OBITUARY, NAPALM DEATH, DEATH, CRYPTOPSY, HATE ETERNAL a kopec jiných věci. A jak jsem vzpomínal, obdobně jsou na tom i moji kolegové z kapely.

Zajímavé je, že se vaše sestava během let prakticky vůbec nezměnila. To je skutečně obdivuhodné. V čem spočívá síla vaší soudržnosti?
Opět tě trochu poopravím. Lidé už mohli vidět WAYD v dvojici s polovičním playbackem, ale i v pětici. Ale toto se týká čistě jen koncertů. Pokud se bavíme o studiových počinech, tak máš pravdu, stále jsme ta stejná parta. A v čem spočívá síla a soudržnost? Já ti nevím, ale mám pocit, že jsme si sedli jako lidi i jako muzikanti a postupně jsme se stali něco jako rodina.

Čtenáře bude určitě zajímat, kterak vypadají přípravy nového alba? Jak to s ním tedy vypadá?
No, na tuto otázku ti momentálně neumím odpovědět, jelikož naše situace stále je velmi komplikovaná. Možná víš, možná ne, ale na Slovensku právě teď není nejjednodušší žití, takže jsme byli nucení se takříkajíc vystěhovat za lepším životem. Určitě jsou už nové nápady, akorát nevíme, kdy se nám to všechno podaří dát dohromady, nějak to zrealizovat. Uvidíme, co přinese čas…

wayd31Uvažovali jste třeba o vydání nějakého speciálního EP, best off výběru či dokonce DVD? Myslím si, že by to byl celkem vhodný dárek k patnáctiletému výročí….
Tak v této otázce tě možná potěším! Nedávno jsme odehráli koncert k patnáctému výročí a dokonce si s námi zahrál i náš saxofonista. Celé to bylo natočeno na kamery, takže je tam dost velká pravděpodobnost, že to vydáme jako DVD materiál, obohacený o nějaké starší nahrávky. Možná něco na způsob „best offů, a nebo tak nějak.

Další téma. Mnohé kapely už skoro rezignovaly na vydávání CD a svou hudbu šíří výhradně po internetu. Jaká je váš pohled na tuto skutečnost?
Myslím, že internet je „hudba budoucnosti“. Proto se ani nedivím, že mnohé kapely už nevydávají klasická CD. Vždycky se přece najde nějaký dobrák, který to hodí na net a potom to stačí už pouze stáhnout. Je to smutné, ale bohužel, je to tak a my s tím už nic neuděláme…

A zkoušel si třeba stáhnout WAYD z netu ? 🙂 Myslím si, že zrovna vaší kapelu tenhle fenomén ohrozit nemůže…
Hehe, máš opět pravdu, nás se to opravdu netýká. Já sám jsem zkoušel WAYD stáhnout a našel jsem pouze dvě poslední desky. Jak jsem už vzpomínal, neposlouchají nás milióny, ale pouze několik fajnšmekrů. V tomto směru se skutečně obávat nemusíme.

Máte ještě nějaké speciální cíle, které byste si chtěli s WAYD splnit?
Momentálně snad pouze jeden a sice nahrát další album. Jak jsem vzpomínal, nebude to lehké, ale věřím, že se nám to podaří tak rychle, jak jen bude možné. Myslím, že jiné cíle si v současné situaci asi ani nemůžeme dovolit. .

Děkuji za rozhovor a přeji hodně sil do další patnáctky! Zároveň se těším na další skvělé album!
Díky za prostor a přeji hodně zdaru do budoucna!

ALL

[yt-black]6gBUU9QeL-o[/yt-black]

[yt-black]vuCbG19z6r8&feature=related[/yt-black]

http://www.wayd.sk/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *