V rámci celoměstských oslav k nám do Kralup zavítali finští WALTARI. Sen se pro mnohé příznivce stal skutečností. Vždyť právě tito borci mají na svědomí řadu skvostných nahrávek, které s mimořádnou lehkostí obstály ve zkoušce času. Myslím, že kdyby např. album „Big Bang“ z roku 1995 vyšlo letos, nikdo by proti tomu nemohl nic namítat. WALTARI byli a stále jsou nadčasoví, vždy dokáží překvapit něčím nečekaným či těžko zařaditelným. A protože jsem s WALTARI strávil dva různé dny, rozhodl jsem se zařadit na web Rumzinu i tento rozhovor s Kärtsym Hatakkou. Jeho kratší verzi si navíc můžete přehrát jako video. A aby bylo vše v absolutním richtiku, návdavkem jsem přidal ještě několik fotografií.
Kärtsy, často hrajete v České republice. Co je tím hlavním důvodem, že se sem tak často vracíte?
No, to by ses měl zeptat hlavně českých lidí.???? Žádají si nás… Vlastně ani sami nevíme, proč tomu tak je. Mě by to také zajímalo, takže bych se tě na toto mohl zeptat. ????
Vzpomněl by sis, kdy jste tady hráli vůbec poprvé?
To si pamatuji velmi dobře, protože na to mám dodnes živou vzpomínku. Bylo to přesně před třiceti lety, v době alba „So Fine“. Pražský klub, který v současné době asi už neexistuje, byl naprosto přeplněný lidmi. Kapacita byla tuším 700 lidí, přičemž tento počet byl tak dvakrát překročen. V tom klubu se vůbec nedalo dýchat. Patnáct minut a dál už to nešlo. Pokračovat jsme dál nemohli. Protože to bylo v devadesátých letech, tak ne všude byla tenkrát klimatizace. Byla to hodně divoká léta… Ale mělo to své kouzlo.
Proslýchalo se, že když jsi poprvé navštívil Prahu, byls jí natolik okouzlen, že jsi tu chtěl zůstat. Je to pravda?
Ano, je to pravda. Měl jsem tady přítelkyni! Chodil jsem s Lenkou Dusilovou. Už je to řada let, ale stále o sobě víme, jsme stále v kontaktu. Ale samozřejmě udržovat takový vztah bylo velice těžké. Já nakonec zůstal v Helsinkách, ona trvale žila v Praze… Vždy je složité mít vztah takto na dálku. Ale stále jsou z nás přátelé. Lenko, zdravím tě!
Skladba „Atmosfear“ z alba „Big Beng“ pojednává o Praze. Kde se zrodil její skutečný námět?
Ta skladba vychází právě z té doby, kdy jsem chodil s Lenkou. Prahu skutečně miluju, nicméně v té době jsem byl hodně mladý umělec, který hodně cestoval a poznával svět, a Praha byla právě jedním z těch míst, kde jsem strávil více času. Objevoval jsem její půvab a krásy, byl to takový mix pocitů – dobrých, ale i těch horších. Tohle všechno na mě zanechalo stopy, jež se následně odrazily v této skladbě. Jinak právě Lenka mi v Praze ukázala spoustu míst. Všechno se to ve mně pralo. Někdy jsem si říkal: „Co tady vlastně dělám“? Ale jak už jsem řekl, Prahu mám opravdu moc rád.????
Hodně speciální otázka. V devadesátých letech vycházel v Česku rockový magazín, jenž pravidelně referoval o nových deskách. Za dobu jeho fungování byla snad jen dvě alba, která dostala při hodnocení plný počet bodů. A představ si, mezi těmi dvěma nahrávkami bylo i album WALTARI. Uhádneš, o jaké se jednalo?
Ouu, děkuji mnohokrát! „Big Bang“?
Ne…
„Yeah! Yeah! Die! Die! – Death Metal Symphony in Deep C“?
Ano, přesně tak!
Tak to je úžasné, protože i toto je mé oblíbené album. Právě společně s „Big Bang“.
Měl bys chuť jít ještě jednou do obdobného projektu?
Ano, kdykoliv! Není to ale jednoduché, protože musíš celý ten orchestr zaplatit. Je to jenom otázka peněz. Mohl bych samozřejmě něco podobného udělat čistě pomocí počítače, ale nebylo by to ono. A jaké další naše album máš rád?
Já se hodně vracím k albu „Blood Sample“. Mám ho dokonce tady s sebou…
No to je úžasné, tohle je to původní vydání! To už jsem opravdu dlouho nikde neviděl. (Kärtsy si se zájmem prohlíží CD vydané firmou Bluelight Records – pozn.aut.). „Blood Sample“ je taková „cestovatelská“ deska, hodně speciální. K některým skladbám se rovněž rád vracím.
Členové WALTARI hrají i v jiných kapelách. Je i toto pro vás limitující?
Ano, občas je to složité, ale nutno říci, že i já sám pracuji na dalších projektech. Z toho důvodu nevydáváme alba až tak často, alespoň ve srovnání s tím, co bylo dříve. Ale stále jsme tady! Rádi koncertujeme a stále společně skládáme nové songy. Každopádně je ale pravda, že z důvodu pracovních vytížení tu a tam pozměníme sestavu, předně tedy tu koncertní. Jediný, kdo nikam neodejde, jsem já sám jakožto frontman.
Sami (kytarista Sami Pekka Olavi Yli-Sirniö – jeden z dlouholetých členů WALTARI – pozn. aut.) s vámi do Kralup nedorazil. Počítám, že zřejmě koncertuje na jiném místě.
Je tomu tak. Musel dostát svým závazkům jinde. Je to skvělý muzikant, skutečný profesionál, kterého koncertní hraní živí. Momentálně je s KREATOR v Německu.
Jakou pozici mají WALTARI na finské scéně v současnosti?
Na hudební scéně se s kapelou pohybuji řadu let. Lidé tedy samozřejmě vědí, s kým mají tu čest. V tom je naše výhoda. Co se týče popularity, tak tam je to v takových křivkách – chvíli nahoru, chvíli dolů. Záleží i na okolnostech. Když kapela vydá nového album, je o ní pochopitelně mnohem více slyšet. Totéž se týká koncertních aktivit. Zároveň bych chtěl ale říct, že ve Finsku nejsme zdaleka tolik populární, jako v některých cizích zemích. V zahraničí hrajeme daleko častěji. Je to takový paradox. Nicméně máme stále hodně kontaktů na kapely, s nimiž můžeme vystupovat a nabízet tak fanouškům něco speciálního. V dohledné době nás čeká např. výroční „TORCHA ANNIVERSARY TOUR“. To se uskuteční právě jen u nás doma. Dříve to byly třeba koncerty s APOCALYPTIKOU či KORPIKLAANI. Takové akce však můžeme dělat pouze ve Finsku. Kdybychom chtěli na obdobné tour vyrazit do zahraničí, bylo by to hodně finančně náročné.
V jaké další zemi jsou WALTARI obdobně populární?
Zaručeně v Německu. O prázdninách se tam ukážeme hned několikrát. Bude to jedno z dalších tour, která nás v nejbližší době čeká. Do České republiky se posléze vrátíme v srpnu.
WALTARI byli vždy proslulí tím, že dokázali v rámci své tvorby přijít s něčím, co posluchač nečekal. Fanoušci mohli vždy počítat s nějakým překvapením. Jak moc těžké je pro vás stále přicházet s novými a novými „crossovery“?
Pro mě je spíše jednoduší objevovat něco nového, než se držet zajetých kolejí a dávat staré songy do nových kabátů. Tohle nedělám. Chci se neustále někam posouvat. Hranice jsou v rockové hudbě neomezené. Myslím si, že je stále co objevovat a kam se posouvat.
Co si myslíš o ortodoxních metalových fanoušcích?
Upřímně jich moc neznám. Ale nevím… Jak to přesně myslíš?
V devadesátých letech byla spousta kapel, které začaly v metalu používat klávesy, samply, elektronika postupně pronikala i do metalu. Hodně fanoušků to ale tehdy odsuzovalo. Někteří to doslova považovali za zpronevěření se žánru.
Ano, to je pravda. Moc tomu ale nerozumím. Já na tyhle věci nedám. Nevěřím v žádné náboženství, ani nějaké další „ismy“. Rock’n’roll je o svobodě a já k tomu tak i přistupuji. Např. THE BEATLES a METALLICA. Obě kapely mám rád, protože se povětšinou snažily zkombinovat mnoho vlivů dohromady – vždy se snažily někam posunout a jít dopředu.
Podle jakého klíče nyní sestavujete koncertní playlist?
Hodně se to liší, vždy záleží na akci a konkrétním místě. Na multižánrových festivalech, jakým je třeba tento, hrajeme spíše naše nejznámější skladby. Když ale vydáme desku, hrajeme častěji po klubech. Tam také představujeme nové skladby, případně zařazujeme některé tvrdší, které třeba nejsou až tolik známé.
Jak se ti líbí tady v Kralupech?
Mám rád Česko obecně, líbí se mi tady moc. Ta středověká historie tu číhá na každém kroku. Rád navštěvuji hrady a zámky, jsem do toho neskutečně zapálený. Tady v Kralupech je to sice jinak, ale v okolí je podobných památek celá řada. Už dnes jsme byli na malé vyjížďce po okolí, bylo to úžasné!
ALL