VANESSA

Tak jak vycházejí různé reedice alb, tak také mohou být znovu inovovány samotné články. Rozbor všech alb VANESSY jsem před časem pojal jako takovou vzpomínku a vůbec bych si v oné době nevsadil na tak velkolepý comeback, který nakonec přišel. Pojďme se tedy ještě jednou projít všemi „vanessvoskými“ alby, a to včetně toho nejnovějšího…

S/M DISKO PRO BASTARDY!

VANESSA DEL RIO – „Disco Bastards“ (1991)

Sestava:
Samir Hauser – zpěv, Daniel Rodný – klávesy, aranže, Karel Jarůšek – samply, Daphne Youree – rap

Skladby:
Ali the Child, Disco Bastards, You Are My Pleasure, Cop Is Cop, Anarchy in the U.K., Killing Dance, Happy Working Man, Technology Of Love, Loverboys and Lovergirls, Space Deviation

Kapela s názvem VANESSA byla založena dvěmi interesantními personami, jejichž vzájemné spojení z nynějšího pohledu můžeme charakterizovat jako událost, která kdyby se nestala, tak jsme my, posluchači, o hodně přišli. Samir Hauser a Dan Rodný se spolu znali už z předchozích kapel, hudebně zaměřené výhradně na punk (ČÍNSKÁ ČTVRŤ, 77 BETLÉMU). V roce 1990 založili formaci novou a zároveň se také shodli na hudebním vyjádření. Stěžejní myšlenkou bylo vytvoření soundtracků k pornofilmům brazilské hvězdy, Vanessy Del Rio. Dost šílená myšlenka k tomu, aby si dvojice osvojila i shodné pojmenování. Chtělo to však do kapely přivést také nějakou ženu, když už má být řeč o pornu. Přichází proto rapperka Daphne Youree a spolu s ní také Karel Jarůšek. Jak už titulek napovídá, rok 1991 přinesl první studiový opus. Omšelý název „Disko Bastards“ však u veřejnosti nevzbudil nikterak velký zájem a totéž se týká hudby samotné. Jednoduché electro skladby působí značně sterilně a nenapomáhá jim ani anglický dívčí zpěv. Album není ani nikterak tvrdé a už vůbec ne melodické. Jistou zajímavostí a výjimkou je cover „Anarchy In The U.K.“, symbolizující vzpomínky na staré punkové časy, byť právě tahle předělávka velice ostře znázorňovala budoucí sílu dvojice Hauser – Rodný. Z dnešního pohledu lze konstatovat, že „Disko Bastards“ nepřináší nic moc extra senzačního, byť na naší hudební scéně nikdo nic podobného zatím nevytvořil…

LÁSKA SMRDÍ, ANEB HEROINEM NAMLSÁNI!

VANESSA – „Flashback“ (1992 – Monitor)

Sestava:
Samir Hauser – zpěv, Dan Rodný – software, sampling, syntezátory

Spolupracovali:
Radomír Šrámek – programování syntezátoru, Miguel Zahrádka a Wally Kolman – koncertní perkusionisté, Karel Hron – spolupráce na realizaci, Dušan Vozáry – klávesy a produkce.

Skladby:
Prokopat se ven, Pearl Harbor, Láska smrdí, Flashback, Vyvrhel, Bílá moc, Kolumbie, A Space Between

Bonus live 91-92:
Red Light Distrikt, Veřejná podoba, Bird’s Coming, Nudná hra, Only Hate is Real, Virgin’s Scream

„Tak tohle je nejtvrdší deska, které v Československu vznikla!“. To jsou slova Samira, která vyřkl ještě předtím, než se album dostalo posluchačům vůbec do rukou! Pravda a mám pocit, že něco tak bestiálního a nenávistného v naší zemi už nikdy nespatří světlo světa. Stačily dva roky od vydání prvního alba a ledy se neskutečně hnuly. Samir s Danem se osamostatnili, název kapely zkrátili a svému projektu nasadili tu pravou masku. Album „Flashback“ se stalo kultem! Pro svou tvrdost, zákeřnost, zlost, podlost… Hlavní úlohu hrají (ukrutně) tvrdé samply, temné klávesy a především podlý Samirův vokál. Desku produkoval Dušan Vozáry (OCEÁN), jenž si tvrdost materiálu nesmírně pochvaloval. To však ještě netušil, že stojí z pohledu české EBM u historického momentu (i když členové VANESSY popisovali svůj styl jako techno-core). Samotnou kapitolou kapely se staly texty a především „Flashback“ nabízí vskutku peprná slovní spojení, která v devadesátých letech prošla snad jen díky „uvolněnosti doby“.

A jak se k textům vyjádřil samotný Samir? „Texty jsou o drogách, o lidech, co berou drogy, o lidech, kteří je vyrábějí, o lidech, co chytají lidi, co vyrábějí drogy. Taky je tam něco o lásce a nenávisti… a taky něco o drogách. Někteří lidé se mě ptají, jestli to myslíme vážné a jestli popisujeme skutečně naše zážitky.“ V dnešní době by nepřicházelo vůbec v úvahu, aby Monitor něco podobného vydal. Posluchač si tak mohl neustále klást otázky, zda to ti pánové myslí vážně? Ať je to jak chce, drogy měly na vzniku tohoto alba svůj podíl, což Samir několikrát v rozhovorech přiznal a vždycky nezapomněl připojit nějakou drsnou vsuvku. Nesmrtelným hitem se stala úvodní skladba „Prokopat se ven“, která se dočkala rovněž skvělého (na svou dobu) klipového zpracování. Najdou se tu však ještě mnohem peprnější hity. Příkladem je především brutálně upřímná „Láska smrdí“ a rasismem zabývající se „Bílá moc“. Zapomenout nemůžu na narkomanskou hymnu „Kolumbie“, jejíž text najdete na konci článku. Jedinou skladbou v anglickém jazyce je předělávka od PINK DOTS („A Space Between“). „Mně docela záleží na tom, aby těm textům někdo rozuměl, ale zase ne všichni. Doma mám napíchnutej telefon a před barákem neustále jezdí nějaká škodovka. Ale jsem rád, že ty mladý narkomani si z těch textů berou příklad, protože já myslím, že moje texty jsou odrazovým můstkem k tvrdším a tvrdším drogám, takže je docela správný, že tomu mladý lidi rozuměj.“ Extrém? Tohle je VANESSA. Dodat bych k tomuto albu ještě měl, že závěr stopáže je vyplněn bonusem v podobě živého vystoupení. „Flashback“ je neskutečně brutální album, ale zároveň revoluční a na svou dobu také nesmírně originální. VANESSA se stala nejtvrdší českou kapelou…!?! Firma Monitor si mohla gratulovat (i když viditelně dávala přednost známým alko spolkům).

BUĎ JÍ DÁŠ, NEBO NEDÁŠ!

VANESSA – „Monogamy“ (1994 – BMG)

Sestava:
Samir Hauser – zpěv, Zoran Stehlík – zpěv, Daniel Rodný – all instruments

Spolupracovali:
Rusák – samply, Marek Kopecký – bicí, Karel Hron – manažer

Skladby:
Jimmy Jones, Monogamy, Bisociál, Chikatilo, Buď Jidáš, Alice, Můžu tě nenávidět, The Last Pulse, Incest, Monogamy (agony mix)

Po úspěchu druhého alba se VANESSA pustila do masivního koncertování a ztropila nejedno pozdvižení (a to nejen kvůli hudbě), ale na tyhle záležitosti se podíváme až úplně nakonec. Deska „Monogamy“ vychází dva roky po úspěšném „Flashbacku“ u fimy BMG a opět přináší několik zásadních změn. Do kapely přichází Zoran Stehlík, bubeník, ale především zpěvák projektu TARGET, ve kterém působil spolu s Danielem Rodným. Ale nemuselo to tak být. Samir se totiž málem zbláznil, když vytvořil popový projekt 2 AMIGOS, který „naštěstí“ komerčně „bouchnul“. Pamatuji se, že když jsem v té době viděl klip k jedné jejich skladbě, nevěděl jsem, zda se jedná o další Samirův vtip, nebo zda to myslí opravdu vážně. Každopádně je jasné, že oba protagonisté VANESSY chtěli zaútočit na zvlhlé klitorisy náctiletých dívek, udělat si z toho všeho srandu a ještě trhnout balík. Album „Monogamy“ je zvláštní tím, že je vlastně nosičem dvou samochodných projektů. Dan Rodný skladby pro TARGET připojil pod jednu „přikrývku“ a podle jedné kompozice pojmenoval celé „vanessovské“ album. Tohle netradiční řešení se však ukázalo jako nečekaně povedené. Nekompromisní electro-coreové, česky zpívané kousky, jsou střídány ponurými ambientními sekvencemi, ve kterých děsivě promlouvá Zoran Stehlík. To vše v jazyce anglickém.

„V podstatě jsme to tak chtěli. Na desce zpívají dva lidé. Každému z nich sedí jiný výraz, jiná poloha. Věci, které zpívá Zoran, jsou takové temnější, zamyšlenější, zatímco Samirovi svědčí ta agresivnější poloha. Většinu těch pomalejších věcí jsem skládal pro TARGET a do nich se Samirovi příliš nechtělo. Původně jsme je zamýšleli jako instrumentálky, ale Zoran k nim napsal texty a nakonec je i nazpíval. Naživo tyhle skladby budeme hrát s TARGETEM (Dan Rodný)“. Také zvukově se nahrávka po všech stránkách povedla, což je patrné hned od prvního kousku „Jimmy Jones“. Razantní texty se však tentokráte neopírají o drogové výlety, ale zabývají se především temnými stránkami lidského bytí. Někdy jsou až neskonale útočné („Můžu tě nenávidět“, „Incest“). Za stěžejní považuji excelentní track s názvem „Bisociál“ (po textové stránce jedna z nejlepších ze Samirova pera) a klipovou „Slovní hříčku“, „Buď Jidáš“. Říznost alba je podtrhnuta šíleně skresleným zpěvem. Ze Samira vycházejí opravdu nelidské zvuky! Naproti tomu Zoran Stehlík je v „targetovských“ skladbách temný a procítěný. Ovšem náměty songů opět balancují na hraně maximální bestiálnosti. Tak např. skladba „Chikatilo“ byla věnována „populárnímu“ šílenci z Ukrajiny, který během několika let zabil desítky lidí (převážně dětí) a části těl si doma smažil na pánvičce… lyrice je samozřejmě uzpůsobena také hudba, nesoucí se na vlnách elektroniky a temného, industriálně namířeného ambientu. „Je to jedna z mála věcí, ke které se hodí anglický text. Ten vzniknul po sledování reportáže CNN z procesu s Čikatelem. Stál tam v kleci, aby na něj veřejnost nemohla, na sobě tričko s olympijským medvídkem, typ člověka, kterého potkáš, když ráno vyjdeš z baráku a ani si ho nevšimneš. Zpěvová linka v Čikatilovi jen dokresluje filmovou atmosféru skladby, toho jsem se držel při psaní textu, je to spíš taková náměsíční ukolébavka (Karel Hron)“. Obsahově však vyniká titulní kompozice „Monogamy“, zastoupená dokonce ve dvou verzích. Zapomenut bych neměl na „klaustrofobickou“ instrumentálku „Alice“, jejíž hororová atmosféra musí zacloumat i s těmi silnějšími povahami. Album se zkrátka povedlo se vším všudy a VANESSA si bez menších problémů upevnila pozici na české electro-hardcoreové scéně. Krátce po vydání však dochází k dalším korekcím v sestavě. Odchází Zoran Stehlík a právoplatným členem se stává Rusák, jehož stopa na poslední fošně je taktéž patrná.

A jak vidí VANESSU Samir v její třetí fázi? „Říká se, že mezi hysterií publika na rockových koncertech a reakcí auditoria při projevech, dejme tomu, Adolfa Hitlera, není velký rozdíl. Něco na tom bude. Nás třeba spojuje to, že stejně jako on ve svých projevech používáme i my v textech jednoduché, snadno zapamatovatelné věty.“ A nejen hysterie na koncertních vystoupeních mají vliv na hlavní protagonisty. Atmosféra ve VANESSE začala houstnout a v tisku se začínaly objevovat zprávy o vzájemné nevraživosti Samira a Zorana Stehlíka. Dlouholetí kamarádi prý mezi sebou měli neustálé konflikty, které kulminovaly vzájemnými potyčkami. Pravda není vždy čistá, ale jedno bylo jisté. Zoran Stehlík z VANESSY odešel a začal se společně s Danem věnovat pouze TARGETU. Samir však překvapivě založil neopunkovou formaci SAMIR, jejíž image byla postavena na saku, bílé košili a kravatě. Ze Samira se stal švihák, ale co VANESSA? Konec se nenávratně přiblížil a také později nastal… Velká škoda, protože poslední dvě alba neměla široko daleko konkurenci!!!

MODERNÍ DOBA A PROTO VANESSA GUN!

VANESSA GUN – (1997 – Monitor EMI)

Sestava:
Samir – montáž a opravy vrtných plošin, Papež – keyboards, Rusák – keyboards, Karel Hron – manažer

Skladby:
Moderní doba, Jedu do pekla, Mikronaut, Alobalista, Kung-fu filmy, Jan Stihomam, Město… (Rodí krysy), Zdravíme opice, Když motorkářovi jebne, Vyřazený z oběhu, Psí syn, Živočich jedinec, San Babilo 22 hodin, Můj dům je plný

Když už se zdálo, že VANESSA nikdy nevstane z popela, přišel rok sedmadevadesát a s ním nové období. Na chodu kapely se přestal podílet Dan Rodný, jehož drogová závislost začala překračovat úměrnou míru a to, o čem se zpívalo a hrálo na desce „Flashback“, se najednou proměnilo ve skutečný obraz. Dvojice Samir – Rusák však nezůstala úplně sama. O chod kapely se stále staral manažer Karel Hron a byl to právě on, kdo se podílel na vyjednávání s firmou Monitor, která si nakonec vzala kapelu zpět pod svá křídla. Nejdůležitějším faktorem však byl příchod Miroslava Papeže, aktivního člena EBM formace GUN DREAMS, s níž do té doby natočil dvě skvělá alba a především CD „Totem“ se velmi dobře ujalo nejen na našem území. Oba hudební projekty se tímto spojily a VANESSA GUN byla na světě! „Když jsme se Samirem začali spolupracovat, nevymezili jsme si žádné hranice. Ostatně, ani GUN DREAMS nebyli jenom EBM.“ Album se původně mělo jmenovat „San Babilo 22 hodin“ podle šokujícího a drsného filmu o mladých italských nacistech, ale nakonec kapela usoudila, že název jakožto symbol nové cesty docela stačí. Hudebně se soubor posunul o notný kousek dál. Jednotlivé skladby jsou o hodně písničkovější, stravitelnější a do jisté míry i „tanečnější“.

Pokud předešlá deska nedržela příliš pohromadě, nová tvorba byla silně a logicky provázaná a je cítit, že na materiálu se kompletně podílela celá „svatá“ trojice. Starší příznivci VANESSY však na chuť novým skladbám příliš nepřišli, a nebo se k nim propracovávali přece jen trošku pomaleji. „VANESSU považovali za EBM snad jen fanoušci EBM. Pokud vím, tak nikdo z nás se s tímhle stylem neztotožnil (Samir)…“ Od předchozí tvorby to byl přece jen skok. Přece jen na „romantické“ elektro balady jako „Mikrounaut“ nebo „Město… (Rodí krysy)“ nebyli posluchači příliš zvyklí. Z osobního pocitu však považuji album za velmi podařené a přiznávám se, že byly časy, kdy jsem tenhle disk nevyndal z přehrávače. První dva tracky „Moderní doba“ a „Jedu do pekla“ patří k přímočarým úderkám, na drogovou minulost navazuje skladba „Alobalista“, s geniálním kytarovým rifem v úvodu. Mezi nejtvrdší songy patří „Jan Stihomam“, ke které bylo vytvořeno video, odehrávající se ve staré továrně. Druhá polovina desky je opět ve znamení tvrdých, ale velmi chytlavých rytmů. Příkladem budiž skladba „Zdravíme opice“. Vzpomínku na starou tvorbu VANESSY tak trochu připomínají závěrečné opusy „San Babilo 22 hodin“ a „Můj dům je plný“. VANESSA GUN to však nebyla jen nová hudba, ale také image. Oranžové helmy důlních mistrů, pracovní oděvy a hurá do špinavé práce! Ve stejném duchu se samozřejmě odehrávaly koncerty. Bylo nejen co poslouchat, ale také na co se dívat. Kapela prohlašovala, že má dostatek nových nápadů, vypadalo to, že se brzy dočkáme dalšího nosiče, ale nestalo se tak. Prvním nečekaným krokem bylo rozvázání spolupráce s Papežem. To znamená, že z VANESSY GUN byla opět VANESSA, ale plody v podobě nového materiálu to nepřineslo. Velká škoda, protože nějaké skladby přece jen vznikly. Příkladem je song „Ztrácím kontakt“, který se objevil na kompilaci ROCK STARS.CZ. Nezapomenutelná zůstane také série koncertů z přelomu milénia, kdy se na jednom podiu objevila VANESSA, obohacená o Papežovu přítomnost a jeho skladby z GUN DREAMS. Otcové jadrné elektroniky tak odehráli skvělé koncerty bez jakékoli propagace a třeba na vyprodaný koncert v pražském Rock Café určitě nikdy nezapomenu.

SAMIR O JEDNOTLIVÝCH ALBECH
(použito z tehdejšího časopisu BIG BENG!)

„Disko Bastards“ (1991)
„Tu desku mám spojenou s tím, že tenkrát kapela fungovala jako tým. Byla to parta lidí, kteří spolu spolupracovali. Samozřejmě byla blbě nahraná, tenkrát ještě neexistovaly dobrý studia.“

„Flashback“ (1992)
„Vyzkoušeli jsme si práci s producentem, i když zvuk hlavně dělal Jombík. Ta deska je nejvíc poznamenaná tím, že jsme tenkrát brali. Byla to hodně drogová deska.“

„Monogamy“ (1994)
„Tu desku nemám rád, je schizofrenní, roztříštěná. Většina písniček se skládala den před odjezdem do studia. Nemá ani image, ani koncept.“

„Vanessa Gun“ (1997)
„Mám ji nejradši. Zase pracujeme jako tým, každý pro to dělá, co může. A jsou to písničky, což jsem chtěl.“

ŠÍLENOST V PODOBĚ ŽIVÉ PREZENTACE

Live koncerty a jejich atmosféru jsem už tak trochu nakousl, ovšem v této kapitole bych se přece jen na živou prezentaci VANESSY zaměřil poněkud podrobněji. Pokud máte rádi ty nejzvrácenější extrémy, tak tyto odstavce rozhodně nepřeskakujte. Posbíral jsem opravdu několik zajímavých historek, které se ke koncertům Samira a spol váží. V době alba „Flashback“ byli členové VANESSY hodně v laufu a s tím bylo spojeno spoustu drsných excesů, které by dnes nebylo možno vůbec provést. Na mysli tím mám třeba aplikaci pervitinu přímo do žíly při živém hraní na pódiu! Součástí většiny koncertů byla rovněž videoprojekce, kde byly promítány drsné scény jako např. mučení a popravy lidí. Mezi lidmi často koluje historka, o kterou se Samir kdysi podělil se čtenáři ROCKU A POPU: „Jednou se mě v pauze mezi skladbami zeptal nějakej chlápek, jestli nemám oheň. V té době jsme používali pyrotechnické efekty, tak jsem ho polil toluenem a skopl na něj rozžhavenej plech. Pak jsme za ním přišli do nemocnice se sáčkem pomerančů a permanentkou na další koncerty.“ Chudák fanoušek. Jdete na koncert a skončíte s popáleninami a ohořelým oblečením. O tom, že ani příznivci VANESSY nejsou žádní „beránci“, vás doufám přesvědčí i historka následující. Při jednom koncertu Samir roztrhal maketu černé kočky a kusy poházel kolem sebe. Do té doby bylo všechno v pohodě, kdyby rozdovádění posluchači v pražských ulicích neučinili něco podobného s ratolestí živou! Pokud máte pocit, že kapela ubližovala jen druhým, tak vás musím vyvést z omylu. Jednoho krásného večera si Samir zahrával s poplašnou pistolí a výsledkem byla rána, která ho zasáhla do obličeje. Vystoupení muselo být zrušeno. Ještě si myslíte, že MAYHEM jsou nejtvrdší bandou na světě? Mezi příznivci kapely však vznikla ještě další brutal story. V poslední éře, tj. v éře VANESSY GUN, vystupovali šílenci v hornických helmách a při jedné skladbě si Samir odskočil do zákulisí, aby se vrátil s helmou naplněnou pravděpodobně vlastní močí. Jestli tomu tak opravdu bylo, o tom ví snad jen přední řady, které byly touto tekutinou polity. Ještě si myslíte, že CANNIBAL CORPSE jsou nejvíce nechutní? Poslední extempore se opět váže ke koncertům VANESSY GUN. Ve skladbě „Jan Stihomam“ se zpívá toto: „…už se nechce vracet, chce se mu zabíjet a zvracet!“. A právě obsah Samirova žaludku se hned poté objevil v celé své nahotě na prknech, co znamenají svět. Samir se nechal unést tak, že si prostě strčil prst do krku a… Ještě si myslíte, že EXHUMED jsou nejvíc gore?

CO MOŽNÁ NEVÍTE…

V roce 1993 se VANESSA spolu s umělci typu YO YO BAND objevila na sampleru „Herr Gott“, tedy výběru předělávek skladeb Karla Gotta. Zde se VANESSA blýskla vlastní verzí megahitu „To musím zvládnout sám“. Původní text o tom, že každá láska jednou přebolí, zde vyznívá jako „nechalas mě a já tě budu nenávidět až za hrob“. Po nečekaném „kladném ohlasu“ se VANESSA pustila ještě do coververze ke skladbě „Muzika“ a pokud jste tenhle štych neměli možnost slyšet, těžko vám ho můžu nějakými slovy přiblížit… to se prostě musí zažít!!!

SPOLKNI ĎÁBLA, DISKO PÍČO!

VANESSA – Ave Agony (2009- X –Production)

Sestava: Daniel Rodný, Miroslav Papež, Samir Hauser, Jakub Horák, Jaroslav Stuchlý

Skladby: Satanova pomsta, Spolkni ďábla, Chci zmizet, Ahoj, chcípni, Mukamba, Fízl na speedu, Nechtěná magie, Den kdy jsme ztratili koule, Primitiv, Zrcadla, Melodrama, Smrad z lidí, babylon

Pod novinkou „Ave Agony“ je (kromě zásadních person) podepsána ještě jedna zajímavá persona, je jí Alexander Hacke, člen legendárního německého tělesa EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN, podtrhující výslednou zvukovou tvář. A ta je skutečně zabijácká! Album otevírá zlověstná skladba „Satanova pomsta“, chladná elektronické nakopávačka s drtícími zvuky, neplánovaně hlásící, že nová VANESSA bude ještě více BRUTAL! A právě výstavní sound je doslova zhmotněnou destrukcí. Pokud tato kolekce není vůbec nejlépe provedenou zvukovou koláží, tak minimálně patří vůbec mezi ty nejlepší. Album jsem poprvé slyšel v autě a nevím proč, stále jsem měl takový frustrující pocit, že někdo zkrátka sedí na zadním sedadle, za moment vyskočí a přeřízne mi hrdlo! Ale pojďme dále. Další brutální zásek v tanečním rytmu sebou přináší „Spolkni ďábla“ (pro mě první hřeb alba), přičemž následná „Chci zmizet“ je první připomínkou staré tvorby VANESSY ve starém stylu. Smyčkou se však okamžitě dostáváme k ústřednímu songu „Ahoj, chcípni“, nukleární EBM masakru s nezbytným nádechem gotické atmosféry, probouzející se v grandiózním finále. Jinak právě klip k této skladbě vzbudil velké „haló“( viz. nekonečná kadence zákazů), takže se na něj hned pod recenzí podívejte .

Těžko říci, jak by asi vypadal klip k tracku „Mukamba“, porno skladbě se xenofobní tématikou. Co k tomu říci? Jen tradiční větu – „tam, kde ostatní končí, tam VANESSA začíná“. Ale tu textovou otázku si však neodpustím: „Mukamba byl dealer/kryla ho sociální síť/našel si bílou ženu/a s ní chtěl děti mít/ milovala tyhle etnosračky/milovala dlouhý černý hračky/nevadilo jí jeho HIV/myslela si že o přejde… O nic umírněnější však není ani „Fízl na speedu“… dnes večer/vyrazím ven/nacpu se viagrou/ a speedem/ už mi stojí/jako obama/vydrhnu si zubu/tvejma hlupama…přímočará skladba se reálně nenávistnou atmosférou, která je třikrát podtržena industirálními řezy. Jedna z nejtvrdších skladeb na albu. Naproti tomu sebereflexní „Den kdy jsme ztratili koule“ působí až skoro „roztomile“, jasný příklad toho, že nová VANESSA neopisuje jen staré zavedené formule, ale zároveň se snaží vymyslet něco nového. Totéž se týká předělávky od THE GROUPIES, ke které sepsal text Poly z INSANIE. Skladba je postavena na poklidném kytarovém motivu ala divoký západ. Znásilnění filmu „Tenkrát na západě“je na světě….

Poslednímu bloku alba vévodí typická „Vanessárna“ „Zrcadla“. V bouřlivé baladě „Smrad z lidí“ (obsahuje obdobnou kytarovou vyhrávku jako ve skladbě „Primitiv“ a v neposlední řadě musí zaujmout hra kláves, připomínající legendární Hammondky), jenž se následně trochu překrývá se závěrečnou „Babylon“. Je trochu škoda, že album působí na konci tak trochu „poklidně“ (totéž rozhodně neplatí o textech), možná to chtělo ještě jeden „odpich“, ale to už je jen takové rádoby uvažování nad jinak skvělou desku. Místo, které doposud zelo prázdnotou je opětovně zaceleno, paradoxně tím stejným jménem. Ano, tenhle návrat má smysl! VANESSA je zpět s plnou polní, žádné servítky, žádné kompromisy. Viz. fotky v bookletu z pera mistra Adolfa Lachmana. VANESSA rozhodně „koule neztratila“!

ALL

Jak vidí „Ave Agony“ ostatní členové redakce R.U.M. zinu?

VANESSA po letech vstala a nabízí novou proci své muziky. Promo materiál dodaný společně s CD se holedbá velkohubými popisky, láká velkorysými výkřiky, sebevědomě tlačí na pilu. Podpora managementu a lidí kolem je siná zbraň, která má mnohdy silný účinek, ovšem hudba je to oč tu běží! Elektroteroristická vypalovačka na úvod, intenzivní zvuky, drtící basa, distorze a velké textové obraty toliko otevírák „Satanova pomsta“ (1). Vypadá to, že bude veselo. Temné stránky slov, které na první pohled, pokud je čteme jen jako palcové titulky v Blesku, působí pobouřlivě. I když pronikneme však dovnitř jistá explicita tu je, ale jsou to drze vyjádřené názory na věci kolem nás. Ne každý je ale vnímá, ne každý chce, ne každý může. Strojní buchar „Spolkni ďábla“ (2) je rovněž rovným, nekompromisním strojem, ale k primitivnější smršti MINISTRY nedojde. Logicky grunt EBM je v tvůrcích jako v koze. U „Chci zmizet“ (3) dojde k bigbítovému příklonu, ať už si všimneme kytar nebo ševelících starokláves. Směřování desky se nám pomalu ubírá jiným směrem, aniž by docházelo k výraznému ubrání plynu hrubosti. „Ahoj, chcípni“ (4) na této cestě předvádí rovnou bez zkrupulí hru synťákových tyčí, které do sebe narážejí a jejich zvuky se prolínají v prostoru. Množství ruchů, porůznu umisťované zpěvákovy deklamace píseň oživují a zachovávají vítanou špinavost. Z Makumby se nakonec vyklubal „Mukamba“ (5). Audio-virtu-vizuální hrůza alá Saw nebo Hostel v představách režiséra béčkových hororů, alespoň co se tedy textu týká. K tomu muzika, kde je spoléháno na hybnost a pauzy. „Fízl na speedu“ (6) se do historie nevrací jen slovy, ale i implementací živých bicích. Přiznávající basa, táhlé syťákové špagety a čitelnost vokálu dělají z útvaru lehce pochopitelnou pecku jako z časů (ne)dávno minulých. Jak je vidět už by byl zase čas to krapet osmahnout a nasadit nějakou řachu podobnou úvodníku. „Nechtěná magie“ (7) touto není. Po kytarových schodech skotačí útočná basa, deklamátor fluše své pesimistické pocity.

„Den kdy jsme ztratili koule“ (8) jakoby se chtěl stát v refrénu hitem, ale nějak moc slabik při frázování mu to neumožňuje. Skladba by klidně slušela DARK GAMBALLE. Mám pocit, že deska ztrácí tah podobně jako poslední deska RAMMSTEIN. Ani ta není špatná, jednotlivé šlágry mají vždy něco do sebe,  je co pochválit, co poslouchat, ale v sérii pospolu jaksi nedrží. Primitiv (9) s výrazným kytarovým motivem jako od Tarrantina, syntetickou výplní je zajímavým úkrokem, přesto stranou. „Zrcadla“ (10) opět najedou na elektronickou kolej. Jen zařvat Bewegt Euch! Bublající „Melodramata“ (11) se občasně vzdouvají k symfonickým vrcholům s dynamickými výšlapy, aby po dolání nenabídla více než panoramata frustrací. Průběh písně se opravdu táhne jako „Smrad z lidí“ (12). Dramatická nálada s melodickým motivem kytary, opatrným zpěvem a znovu doplňujícími varhanami. Finální kousek „Babylon“ (12) se vláčně loučí zkresleně zprasenou melodií a morbidní lyrikou. Dojde i na zvýšení úderného efektu, ale pomyslnou sestupnou náladu celé desky nezachrání.

Jak jsem psal výše, je to výtečné album na více poslechů o objevování, které napoprvé neuspokojilo pouze mé falešné očekávání. Zajímalo by mě nakolik se na tvrdosti, zašpinění a prostupující agresi ve zvuku podepsal tolik proklamovaný Alexander Hacke (EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN). Produkce celku má s klidným svědomím možnost oslovit světové posluchačstvo, které je uvyklé na jinakosti. Jak bylo vidět na návštěvnosti prosincového koncertu v Praze, našlo se dosti lidí i u nás, takže je dozajista vše na nejlepší cestě.

RadeK.K.

Neskutečné se stalo skutkem. Nikdy jsem si nemyslel, že by se to mohlo stát, ale opak je pravdou. Exkluzivní hudební návrat je naprosto plnohodnotný, nejdříve proběhla masivní propagační kampaň desky, nový klip a v neposlední řadě již zmíněný zázrak! Prapůvodní členové Daniel Rodný a Samir Hauser spojily své síly s Miroslavem Papežem, který se už podílel na předposledním projektu VANESSA GUN. Doplněni o Jakuba Horáka a Jaroslava Stuchlého, začala kapela další etapu, kterou zároveň posvětil německý producent Alexander Hacke  (EINSTURZENDE NEUBAUTEN.

Po mnohaleté pauze kapela všem pochybovačům  ukázala, že i v dalším tisíciletí má jejich tvrdá elektronika slušný potenciál. CD se také dočkalo opravdu skvělého uměleckého obalu a trefné a originální texty dotvářejí celkovou EBM atmosféru. Potěšení z nové tvorby ústřední trojice vedlo k vydařenému koncertnímu návratu…a život kapely dále vyústil v další excelentní klip a již vydané DVD. Doufám, že tahle skvělá deska není jejich poslední hudebním počinem… Ave Vanessa!!!

Radim

TEXTOVÉ UKÁZKY

„Kolumbie“ (z alba „Flashback“)

Manuel Lopez nepoznal radost,
celej den makal, měl všeho dost,
měl deset dětí a taky strach,
a tak to zkusil, vyhrnul rukáv…
Heroinem se namlsal…
Jen ať si veme,
kolik chce,
stejně se smrti,
nevyhne!
Našli ho tam, kde končej schody,
ale už je to zase dobrý,
z hrnců se kouří, kluci vařej drogy,
z hrnců se kouří, kluci vařej drogy.
Ber, co chceš!
Ber, co chceš!
V Kolumbii, stejně jako v Praze,
drogy se válej doma po podlaze.
Ber co chceš, to co máš rád,
tak na co čekáš, vyhrň si rukáv!
Jen ať si veme,
ko-ko-ko-kolik chce…
Veselý kluci, znaj tvrdý drogy…
Ber, co chceš,
stejně se smrti nevyhneš!

„Bisocial“ (z alba „Monogamy“)

Narodil se ve znamení panny
Jeho máma se ho chtěla vždycky zbavit
Potom poznal kde je jeho síla
Tvary věcí nemohly ho zmást
V jistejch věcech byl jako můj bratr
Měl odvahu postavit se na dno

Ref.:
Bisocial
Bisexual
Biprezident
Bizrádce

Uvnitř mrtvej
Zvenku živej
Uvnitř špinavej
A zvenku čistej

Nikdy nebyl hodný hezký dítě
Neuvěřil že je někde ňákej Bůh
Nehledal nenašel ani nikdy nechtěl
Nad hlavou měl nějakej divnej kruh
V jistejch věcech byl jako můj bratr
Měl odvahu postavit se na dno

Ref.:
Bisocial…

http://bandzone.cz/vanessa

http://www.myspace.com/vanessaebm

http://www.vanessa.cz/

6 thoughts on “VANESSA

  1. DOBRÉ, PĚKNÉ, SKORO VYČERPÁVAJÍCÍ! PROČ TU NEMÁŠ I DALŠÍ „PŘIDRUŽENÉ VÝROBNY“, JAKO NAPŘ. Two Amigos (Samir Hauser, Karel Jarůšek)? HEHEHE!

  2. MNO, PRAWDA, JE TU ZMÍNKA, ALE OPEPŘI TO VIDEEM, HEHEHE!

  3. Výbornej článek, jsem rád, že se tomu někdo věnoval takhle dopodrobna. Nechcete rovnou napsat o Vanesse knihu? 🙂

  4. :)Díky moc! Knihu o Vanessa vydal už v podstatě Samir sám – jmenuje se Biblee…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *