Když jsem před takřka sedmnácti lety s R.U.M. zinem začínal, byl i náš xerox plátek součástí grind/crust/punkové scény, alespoň tedy částečně. Tehdy ovšem byla scéna více pospolitá, a tak nebylo divu, že nám na stole pravidelně přistávala spousta počinů i z tohoto hudebního ranku, jež má pochopitelně své zákonitosti a obyčeje. A proč o tom vlastně začínám? Jednoduše proto, že se mi do rukou dostalo debutové CD kladenské čtyřky TELESA OHNEPAL, která na první úsudek zaujme především svým zajímavým složením.
Za mikrofonem totiž nestojí nikdo jiný než než bývalý r.u.m.zinový redaktor Radim alias Radí, dále tu máme zkušeného basistu a matadora Mášu (ex-DARK FUTURE, ex-KOHOUTEK), kytarovou ikonu kladenského podzemí Stříbra (ex-LIES AND DISTRUST) a v neposlední řadě mlaďase Marcela (mlaďase alespoň ve srovnání s jeho parťáky), jež byl s největší pravděpodobností zatažen do crust/punkového revíru, jenž má, jak už bylo výše uvedeno, své určité zákonitosti a na první poslech je zřejmé, že se jich nejvíce drží především plechový zvuk kytary, jejíž feeling tepe značně „oldschoolově“, nehledě na vskutku jednoduché vyhrávky. Naproti tomu je to právě ono kouzlo starých časů LIES AND DISTRUST… to byla při vší úctě kapela, která dokázala pospojovat undergrounďáky napříč žánry a už tehdy bylo jasné to, že nad čím může spousta lidí ohrnovat nos, tak nad tím samým budou druzí jásat (punker nepunker, metalista, nemetalista).
Nicméně TELESA OHNEPAL nejsou jen o crustu, hovoří na mě spíše punkovým jazykem, byť celkový projev působí až „novoromanticky“, což na jednu stranu vyplývá z textů a hlasového projevu Radima, ale také z hudebních zkušeností, které mají všichni zúčastnění za sebou, a to nejen jako aktivní hráči, ale také jako vášniví posluchači všeho možného. Ono kdyby TELESA OHNEPAL nebyli punk a nepředkládali svoje zboží hrubě a neotesaně, tak si pod skladbou „Protiklady“ umím dost dobře představit i slovutný PRAŽSKÝ VÝBĚR, alespoň tedy jeho ujetější skladby z prvotního období. Ne, tady opravdu nechci srovnávat nesrovnatelné, ovšem je vskutku pozitivní, že TELESA OHNEPAL nejsou zatíženi žánrovou nutností, tj. prskat a kopat kolem sebe a vyhlašovat války všemu a všem. Zároveň ani popová plytkost není čtveřici nikterak vlastní a dokonce se domnívám, že dnešní „mladí“ téhle hudební jakosti pravděpodobně neporozumí (viz. Skladba „Je těžký bejt punk“), ale třeba se pletu. Každopádně ostré skandovačky „Chvála bláznovství“ či „In Ternet Veritas“, dokáží notně nakopnout svou energičností a taktéž silou úderných sborů, jež tu a tam doprovází neškolený, ale rozhodně upřímný Radimův přednes (je obrovská výhoda, když si člověk umí texty napsat sám, věří samotnému sdělení, a ještě se nebojí jít do vlastní prezentace. O důveryhodnosti tak nemůže být pochyb).
Jeden můj známý dost často používá větu: „… v rámci punku je to dobrý.“ Přiznávám se, že debut TELESA OHNEPAL dobrý je, přestože mezi naprosté klenoty si ho pochopitelně nezařadím. Málo ovšem rozhodně není to, že si ho sem a tam rád připomenu a s velkou radostí si společně zahulákám nějaký ten povedený veršíček. Co ovšem vnímám jako chybu, to je absence textů v bookletu, resp. je to škoda, neboť Radim se opravdu pochlapil, a přestože mu je poměrně dobře rozumět, je obrovská škoda, že si člověk nemůže některá motta připomenout s knížečkou v ruce. Co se pak týče zvuku, tak ten je znovu „v rámci punku“ překvapivě v pohodě, přičemž nejlépe mi ze všeho vychází sound bicích, který je ve srovnání s kytarou takřka v rozporu. Ale možná i díku tomu lze tenhle kousek označit za plnohodnotnou undergroundovou raritou, na jejíž pravidla musíte nejprve přistoupit. „Co na srdci to na jazyku“…
ALL