Táák a máme tu TAAKE! Album sice vyšlo už v minulém roce, ale k nám do redakce se dostalo až nyní, no nevadí! Norská družina sestavená kolem Ulvhedina Hoesta, jež je zároveň jediným legitimním členem, se na scéně pohybuje už hezky dlouho. Na svědomí má hromadu splitek, EP, přičemž tři předchozí řadová alba se vždycky zjevila jaksi „zčistajasna“. Novinkové album nazvané jednoduše „Taak“ je v mých očích jednoznačně nejlepším počinem a s hrdostí se může měřit s nejlepšími black metalovými nahrávkami, které se v posledních letech objevily v éteru (samozřejmě se nyní pohybujeme v intencích stávajícího žánru). Skladby na nové desce nabízejí nečekaný odklon od „sklepního“ neučesaného zvuku a dalo by se říci, že kapela konečně zní dosti reprezentativně a profi. Jaký rozdíl oproti staré tvorbě. Jako kdyby chtěl hlavní protagonista upozornit na to, že i on je schopen vytvořit velkolepější dílko, které je schopno vystrčit pařát z undergroundového smetiště, ve kterém se pohybují ortodoxní bandy, stále řezající starý old school hlava nehlava. TAAKE nyní vsadili na drtivý (ale čitelný) zvuk, chuchvalce kytarových riffů tu doslova pořádají karneval, z čehož jasně vyplývá, že novinka není až tolik přímočará. Jako kdyby se měla uzavřít jedna velká kapitola, která na oko sice ctí a respektuje minulost, ovšem s hrdostí a pýchou směřuje k budoucnosti.
Pikantním zjištěním je také skutečnost, nad kterou jsem se začal podivovat po několikanásobném poslechu. I přes spoustu technických fines je album poměrně chytlavé a úplně se bojím pomyslet na slovo „podbízivé“. S touto variantou se však určitě ztotožňuji více, než s bezduchým přešlapováním na místě.
Jistě, ani TAAKE nevytvořili nic extra inovátorského, ovšem na druhou stranu, která kapela dnes dokáže vytvořit album, které s přehledem baví až do samotného konce? Co k tomu dále ještě dopomáhá? Jednoznačně Hoestův vokál, který je zkrátka chorobný! Takhle nějak si představuji rozhněvaného vládce temného hradu, jež se každou noc producíruje studenými chodbami. Není toho na jedno black metalové album až moc? Myslím, že nikoliv! Stará agrese, nový zvuk, skvostné kytary, působivá atmosféra, zhýralý vokál! Tohle je nová podoba TAAKE! Domnívám se, že na dalším počinu může být ještě „houšť“. Po tomto menu by mě hodně zklamalo, kdyby se hlavní protagonista začal ohlížet zpět. Tahle black metalová jakost mi zkrátka ještě voní! Zdrcující hudební kompromis!
ALL