Super sémě z Anglie? Nikterak originální název, zároveň spíše konzervativní metalové pojetí. Za pozornost ovšem stojí hned trojice kytar, díky kterým je nahrávka po všech stránkách výrazná a v rámci hry také rozmanitá. Obdobné rozdělení mají i vokály, kde je však úspěšnost cca padesátiprocentní (uječený přednes mi sem nějak nepasuje).
A jakou žánrovou odnoží se tedy SUPERSEED zabývají? V jejich případě se jedná o propojení hard rocku s prvky grunge, nechybí ani ostřejší prvky metalově alternativní a stone rockové. Feeling nahrávky cílené odkazuje na devadesátá léta, přestože zvuková stránka nahrávky deklaruje příslušnost k soudobým partám. SUPERSEED zkrátka nestojí o žádné retro, ale zároveň z něho čerpají. Ve své podstatě se tak jedná o nahrávku plnou paradoxů.
Bez hlubších analýz však téměř každý posluchač dojde ke zcela zřetelnému závěru: pokud toto má být pohodová a nekonfliktní „kytarovka“, tak tedy ano. Hloubku bych však v „Superseed“ raději hledat nechtěl. Ona tam opravdu žádná není… ale to opravdu nic ve zlém. Angličané jsou zkrátka poctivou „klubovkou“, na kterou v konkrétním teritoriu jistě budou posluchači chodit. Tyhle skladby si fanoušek rockové hudby snadno zapamatuje. Co mě však osobně vadí, tak to jsou vokály. Protože se o ně starají všichni tři kytaristé, není v tomto ohledu všechno špatně. Ovšem ten nejvýše posazený a ukňouraný… Ono není radno hrát si na MAD SEASON (alespoň ve jménu snahy po melancholickém sdělení). Jinak ale OK, zábava lehce nadprůměrná…
Skladby: My Time Is Now, Static, Heavy Times, Uneasy Swarm, Interference, Someone Broke It, The Face That Followed You Back Home, Quicksand, Turn The Screw, Country Mile, This Is The Way To Go, You Failed!, Messenger, Already Done, No One_s Getting Out Of Here Alive, Let Yourself Go.
Sestava: Ben Taylor – kytara, zpěv; David Edgar – kytara, zpěv; Dan Armson – kytara, zpěv;
Keith Bowers – baskytara; Matt Colley – bicí.
ALL