STÍNY PLAMENŮ brázdí zatuchlými stokami a kanály už více jak dvacet let. Za tu dobu se tahle plzeňská formace stala svým způsobem tuzemskou klasikou v ranku blackmetalovém, přičemž její nevšední stylistika přilákala k její košaté diskografii nejednu spřízněnou duši. A protože Lord Morbivod a jeho bližní před několika týdny vydali v pořadí již desáté řadové album s názvem „Jediný poskvrněný přítok, rozhodl jsem se, že po nějakém čase znovu „rozhovorově“ proklepnu hlavního protagonistu, ostatně jak jinak…
Nevím, jestli sis toho ty sám všiml, ale letos je tomu dvacet let, co jsi se STÍNY PLAMENŮ vydal debutovou desku „Ve špíně je pravda“. I vzhledem k tomu, kolik aktivit máš, čekal jsi, že to s tímto projektem, posléze kapelou, potáhneš takhle dlouho?
Tehdy jsem příliš nepřemýšlel nad tím, jak dlouho se tvorbě budu věnovat, měl jsem téměř neustálou potřebu dělat další a další věci. Z tehdejšího pohledu bylo pro mě nepředstavitelné, že bych s tím někdy přestal. Vybavuju si ale, že někdy po vydání alba „Mrtvá komora“ jsem cítil, že STÍNY PLAMENŮ jsou hotové a že dál s tím sice chci fungovat naživo, ale nemám další potřebu tvořit. To byl samozřejmě jen dočasný pocit a inspirace k další činnosti přišla a přinesla album „Propadlé vody“.
Výročí dvaceti let jste si ovšem připomněli prostřednictvím EP „20 Let Kanalizačních Zmetků“. Vydal ho můj kolega Juraj Sloboda pod Unholy Pagan Fire, a to na kazetě. Je tenhle počin ještě k dispozici? Co všechno na něm posluchači najdou?
Ta kazeta spolu s příslušným číslem zinu je již delší dobu pryč, možný je akorát poslech na youtube nebo bandcampu. Je to taková experimentální kompilace. Jsou tam čtyři nové skladby, které jsem po vydání kazety ještě zvukově změnil, na bandcampu to tedy má jiný zvuk, lepší. Dále na tom bylo pět bonusových skladeb, různé nově nahrané skladby ze starých alb. Jedna z nich, „Úpravna“, je ovšem podvrh. Tvrdil jsem o ní, že pocházela z jednoho nultého dema, ale byla to lež. Je to nová skladba. Málokdy lžu, ale tady jsem si pěkně zalhal. V nedávné době jsem těchto pět skladeb z důvodu pokusů se zvukem přemíchal a dal v nové podobě k dispozici opět na bandcamp pod názvem „Staré skladby“. Má to ale nízkou důležitost.
Vzpomněl by sis alespoň na jeden ze zlomových okamžiků, který tě zavedl až k pohnutce založit kapelu s takto nevšední image? Jinak připouštím, že už jsem se Tě na něco podobného dost možná ptal, ale už si to nepamatuju… 🙂
Vzpomínám si poměrně dobře. Výpravy do kanalizace i poslech metalu byl u mě propojen s kamarádem Najem. Často jsme black metal poslouchali na našich podzemních expedicích, kde se to zle rozléhalo. Při těchto chvílích přicházely myšlenky na založení vlastní tvorby, kde budeme popisovat ty výpravy, a hned přišel i nápad na název, to bylo v polovině roku 1998. Byli jsme si vědomi, že nic vlastního stejně udělat nedokážeme a že je to jen takové snění. Pak se ale doma objevil počítač se zvukovou kartou, zjistil jsem, že v tom jdou nahrávat a míchat zvuky, tak mě hned začalo napadat, jak to využít.
Jakou nahrávku považuješ z hlediska „Stínů“ za tu vůbec „nejdůležitější“? Jaká podle tvého soudu nejvíce vystihuje podstatu vašeho snažení?
Nedokážu vybrat jednu nahrávku, ale přece jen s odstupem času některé vnímám jako významnější. První demo „Black metalové peklo ve špíně kanalizační vody“ byla první nahrávka, kterou jsem pustil mezi lidi a taky první nahrávka, na kterou jsem nahrával kytary naživo. Učil jsem se na kytaru tak, že jsem rovnou nahrával skladby. Pak bych zmínil album „Ve špíně je pravda“, to už vyšlo oficiálně pod labelem a dostalo se do povědomí i v Německu, pro mě velká věc tehdy. Tady by se dalo říci, že je to rovnou taková definice naší tvorby, zásadní album. Z další diskografie bych zmínil „Odpadní galerii“, tam poprvé hráli Lord Sheafraidh a Lord Egon, potom „Mrtvou komoru“, to zas asi nejvíce definovalo novější naše směřování. A nakonec musím vyzdvihnout poslední tři alba, tedy „Šum v pološerech“, „Záře zápalných šňůr“ a „Jediný poskvrněný přítok“, tato alba jsou všechna stále velmi aktuální a s jejich nábojem jsem spokojen od začátku do konce.
Kromě řadových alb se STÍNY PLAMENŮ mohou pyšnit celou řadou „ípek“, kazet, neřadových nahrávek atd. Máš doma opravdu celou diskografii? Je nějaký počin, který nemáš?
Těch neřadových, které na nějakém nosiči vyšly, těch moc není. Mám skutečně všechno, byť v některých případech jen po jednom kusu. Mám dokonce i podomácku dělaná nultá dema, která byla jen pro vlastní potřebu.
STÍNY PLAMENŮ jsem vždycky vnímal jako „poctu“ blackmetalovému Norsku, ovšem s velmi originální image, jež hudbu posouvá do zcela rozličných teritorií. Je přesně tohle filozofie, které se dlouhá léta snažíš držet?
To bude omyl, STÍNY PLAMENŮ se hlásí především ke Švédsku, nikoli Norsku. Jinak máš v zásadě pravdu, chtěl jsem, aby to bylo hudebně jako SETHERIAL, DARK FUNERAL a MÖRK GRYNING, ale myšlenkově a vizuálně v mém světě. No a jak jsem ty vzorové kapely okopírovat neuměl, vznikl určitý vlastní rukopis, kterého jsem se pak zas většinou držel schválně.
Zajímají se o STÍNY PLAMENŮ i posluchači ze zahraničí? Myslím nejen o hudbu, ale i příběhy, jež jsou zaneseny v textech.
Zájemců ze zahraničí je docela slušné množství, a díky různým internetovým cestám se to dostává k dalším. Většina se texty určitě nezabývá, jen třeba chtějí znát zhruba tu tématiku, ale setkal jsem se vícekrát i s velmi podrobným zájmem o obsah a souvislosti. Těžko se vysvětluje, co je to zvradlostroj.
Se STÍNY PLAMENŮ jsi nedávno vydal další album. Čím je podle tvého soudu význačné? Vymyká se něčím ve srovnání s ostatními nahrávkami?
Tentokrát byl zcela neskrývaný záměr, aby to skoro celé bylo jako staré DARK FUNERAL, tedy hlavně po stránce kytarových harmonií. Pochopil jsem, jak oni na starých albech kombinovali kytary a inspirovalo mě to přistupovat k tomu podobně. Snažil jsem se akorát, abych tam vyloženě nějakou pasáž nevykrádal. Na dřívějších albech se mi vždycky mísily nějaké nápady vysypané z rukávu s něčím, co bylo inspirováno švédskými kapelami, ale tentokrát to bylo schválně takhle zúžené, měl jsem silnou potřebu.
Řekl bych, že CD „Jediný poskvrněný přítok“ je vaši typickou nahrávkou, dokonce bych si dovolil tvrdit, že se prostřednictvím jí vracíte trochu nazpět v čase. Skoro bych si dovolil říci, že jste vytvořili jakousi „jehlu do pupků“ zvukově vyumělkovaných alb. Je to nějak takto?
Úplně typická nahrávka to není, ještě nic našeho nebylo v takto rychlých tempech celé a nebyly tam ty výše zmíněné postupy na kytary. Tedy neplatí to absolutně, spíš to převažuje. Typické jsou tam asi hlavně vokály, to je samozřejmě výrazné poznávací znamení. A ta zvuková vyumělkovanost, ta právě tady je víc, než kdy dřív, ale samozřejmě vyumělkovanost taková, aby v tom byl cítit ten žádoucí starý nádech a atmosférická špína. Narážel jsi zřejmě na přehnaně sterilní zvuk některých kapel z poslední doby, to sám nemám rád (ano, přesně tak pozn. aut.).
Je aktuální nahrávka koncepční? Nebo je každá ze skladeb nositelkou samostatného příběhu?
Tentokrát je příběh s návazností děje v podstatě jen ve dvou skladbách, kde je vyvíjena nová bojová technologie, ostatní texty jsou volněji pojaté, odkazují na vzpomínky i současné expedice, a hlavně neustále, až s biblickým afektem, oslavují důležitost a jedinečnost Pána z Čistírny. Pán z Čistírny rozhodne o vašem životě lépe než vy sami.
Naskakují ti témata alb i jednotlivých songů stále snadno, nebo už je nutné, aby ses po zajímavostech intenzivně pídil? Jsou např. ve tvém okolí místa, kam by ses rád podíval, ale už je to z mnoha důvodů nereálné, případně až příliš nebezpečné?
Mívám období třeba několika měsíců, kdy správné rozpoložení pro psaní nepřichází, byť třeba přichází nápady hudební. Nakonec ale vždycky nějaký impuls přišel, buď vnější událost, třeba havárie vodovodu v Praze nebo úspěšná rekonstrukce nějaké odlehčovací komory. Nejvíce toho ale přijde na základě podzemní expedice. I když se cestou nestane nic překvapivého a ani se nic nového neobjeví, zůstane v hlavě silný dojem a samovolná hra se slovy. V Plzni již není moc kanalizačních cest, kde jsem ještě nebyl, a jsou myslitelné, ale mám potřebu se do nich časem podívat znovu. Jinak ano, jsou tu místa, kde není moc reálné se dostat, ale zajímavé to tam pravděpodobně je. Více jsem poslední dobou zaměřen na podzemí jiného druhu, stará důlní díla. Tam to platí, jsou místa, kam bych se velmi rád podíval, ale je to nereálné kvůli zabezpečení i kvůli nebezpečí pádu a propadu.
Jakou největší pomluvu jsi o sobě slyšel?
Nejhorší pomluva asi byla, že jsem zneuctil DARKTHRONE, nebo že zneuctívám celý black metal. Vůči takovým nařčením jsem byl velmi citlivý, ale to je všechno dlouhá doba. V současnosti se s pomluvami nesetkávám.
Máš představu o tématu, které bys chtěl v rámci „Stínů“ otevřít, ale ještě pro to nenastala ta správná doba?
Ne.
V čase nejhlubšího lockdownu bylo v ulicích hodně prázdno. Nesváděla tě celá tato situace k nějaké zakázané výpravě? Myslíš, že by ses právě v této době, samozřejmě za určitých okolností, mohl dostat na některá místa mnohem snadněji?
Myslím, že kdybych někde na ulici zalézal do revizní šachty v době zákazu vycházení, asi bych tím na sebe upozorňoval víc než jindy. Ven i do různých zakázaných prostor jsem chodil, ale stejně nenápadně jako normálně.
Co tobě osobně ukázala doba covidová? Jaká budoucnost nás v této věci ještě čeká?
Společnost je poměrně snadno zranitelná sama sebou, neschopností jako celek porozumět problému a jako celek se mu ubránit. Snaží se o to jen zhruba polovina lidí. Ale rozumím tomu, že každý člověk je veden více než daty svými emocemi, a ty nakonec rozhodují o jejich činech nebo nečinnosti, s tím se nedá mnoho dělat a v žádném období lidské existence to asi jinak nebylo. Do budoucna to vidím dobře, teď je situace špatná, ještě budeme mít ve zdravotnictví zase práci navíc, mrtvé povozím, ale už to nebude ten značný nápor, jako před rokem. Postupně se tyhle problémy zmírní, ale úplně nezmizí.
Nahrávky STÍNY PLAMENŮ vznikají ve tvém vlastním studiu. Je to pro tebe záležitost praktická, nebo do jisté míry souvisí již s výše uvedenou filozofií? To znamená, dělat si všechno po svém a propojit tak své vlastní představy s tím, co chcete sdělit? Je vůbec reálné, aby vznik alba koordinoval ještě někdo zvenčí?
Pro mě je to vlastní nahrávání zásadní, občas i říkám, že tvořím hlavně proto, abych měl na čem dělat zvuk. Už v počátcích tvorby jsem s tím začínal zcela laicky, v posledních letech jsem se něco naučil, pořídil lepší techniku a velmi rád se v tom vrtám. Pak jsou i praktické důvody, například nejsem moc schopen třeba kytary na album kvalitně nahrát ve studiu během pár dní, potřebuju na to několik týdnů. Ve vlastní režii to není problém, každý den ve volných chvílích udělám nějaký kus práce a může to vznikat tak dlouho, jak je třeba. Je pravda, že si do toho příliš mluvit nenechám, pokud mám sám hodně přesnou představu. Lord Sheafraidh provozuje vlastní studio a má spoustu zkušeností, velmi přínosné je bavit se o tom, co jak kdo dělá, jak k tomu dospěl, také sleduju poznatky a tipy různých cizích zvukařů, to všechno je pro mě přínosnější, než kdyby vedle mě seděl producent bez znalosti mého přesného záměru, a mluvil mi do toho. Jiná věc by možná byla, kdyby šlo o někoho, kdo by tuto znalost a schopnost měl.
Jak si podle tvého názoru stojí český black metal v současnosti? Změnilo se něco oproti předchozím letům? Které nahrávky považuješ za poslední dobu jako hodně zdařilé?
Bezpochyby u nás vidím vysoké kvality i potenciál, který kolikrát zastíní řadu takzvaných zahraničních kapel. INFERNO už si takovou pozici drží nějakých deset let, nové album řadím k nejpůsobivějším. Přesvědčivých hudebních a estetických kvalit dosahuje MALLEPHYR a pak hodně nová příbuzná kapela SOMNIATE. To je právě ten rozdíl oproti dojmu z různých českých kapel někdy před deseti lety, že třeba byly i hudebně nadějné, ale špatná vizuální prezentace z toho dělala podřadnost. Na žádný příklad si ale honem nevzpomínám.
Black metal se v průběhu několika let rozvětvil na mnoho subžánrů. Jakou váhu tomuto vývoji přisuzuješ? Zajímáš se intenzivně i o tyto „proudy odjinud“, nebo máš stále na prvním místě onu starou školu, ze které vychází i tvorba „Stínů“?
Nejvíce se vracím k osvědčeným starým vzorovým nahrávkám, případně si poslechnu současné v tomto směru. Ale obecně se nebráním ničemu, pokud v tom slyším něco zajímavého. Nejspíš ani nevím, co všechno kdo vymýšlí za proudy a subžánry, zajímají mě různé formy prolnutí black metalu s elektronikou, zároveň ale zase nevím o ničem, co by tento můj zájem v současnosti naplňovalo.
Čím si vysvětluješ to, že se k black metalu nyní hlásí i lidé, kteří dříve o tento žánr nezavadili ani v nejmenším? Jsi v tomto ohledu tolerantní, nebo tě tyto věci přece jen trochu nadzvedávají?
Přiznám se, že si na někoho takového ani nevzpomínám, spíš si vybavím lidi, kteří se k black metalu hlásili výrazně a později se na to vykašlali s tím, že z toho „vyrostli“. Tím pouze doznali, že to pro ně nic neznamenalo ani předtím. Ale že bych v takových jevech spatřoval problém, to ne.
Jaký je tvůj vztah k elektronickým poskytovatelům hudby? Máš přehled, kolik alb máte na jednotlivých serverech?
Sympatický je mi Bandcamp, to funguje velice vstřícně. Občas mi někdo píše, zda budeme na Spotify, to prozatím není, možná se na to podívám časem, ale moc se mi do toho nechce. Jinak nějaké další platformy znám možná jen okrajově podle názvů, přehled v tom nemám.
Díky moc za rozhovor. Už teď se těším napříště.
Také děkuji, mnoho zdaru!
ALL