SOBRES FORÉTS

Název projektu SOBRES FORÉTS znamená v překladu „temný les“, a pokud se vám alespoň na oko zdá tento název poněkud fádní, pokusím se vás přesvědčit o opaku. V roce 2005 si hlavní protagonista jménem Annatar usmyslel, že vytvoří vlastní hudební těleso, do kterého zapustí všechny své hudební vize. Během jednoho roku vytvořil základ všech skladeb, aby posléze vydal debutovou nahrávku s názvem „Quintessence“. Album vyšlo u podzemního labelu Sepulchral productions, výstupní to značky zaměřující se právě na produkci z frankofonní Kanady. „Svou hudbu považuji za umění. Snažím se do ní přetavit spoustu pocitů, aby to zkrátka nebyla jen řežba kytar a bicích.“

S touto filozofií se hlavní protagonista vydal na steč, která mu během krátké chvíle přinesla spoustu pozitivních reakcí. Album se pohybuje na okraji melancholického black metalu (dnes se tento styl často označuje jako „suicide black metal“), ambientu a nepatrného vlivu doomu. Kolekce pěti dlouhých kompozic se opírá o mrazivý zvuk, jehož specifikum bych nazval slovem „obklopující“. Dech beroucí hudba zkrátka nutí posluchače k tomu, aby s nahrávkou „žil“. „Mou snahou bylo vytvořit naprosto jedinečný zvuk a posluchač má nyní šanci zjistit, jestli se mi to povedlo. Nemám příliš v lásce kapely, které jen kopírují slavnější. Nicméně i já sám jsem ovlivněn celou řadou kapel. Jsem velkým fanouškem DARKTHRONE, FORGOTTEN TOMB nebo BURZUM.“ A právě posledně jmenované jméno je z tvorby SOMBRES FORÉTS cítit asi nejvíc, byť se rozhodně nedá mluvit o nějakém výrazném plagiátu. Annatar výborně splňuje kritéria ve smyslu: vezmi si to nejpozitivnější od svých vzorů a tohle všechno naplň svým vlastním umem, fantazií a invenci. „Quintessence“ je doslova a do písmene dekadentním nástrojem a zároveň mocným ukazatelem, charakterizujícím temné stránky lidského života. Black metal nemusí být výhradně o agresivitě a rychlosti.

Jak už jsem výše uvedl, zahuštěné melancholické plochy mají velmi blízko k doom metalu, ovšem ryzí mrazivý zvuk nemůže popřít zákeřnou „černotu“. Pohřební explozi umocňují upozaděné klávesy, dotvářející obraz apokalypsy.Vřele doporučuji vyslechnout delikatesní kompozici „L’abime“, zaštiťující monstrózní finále debutu. „Některé části mých skladeb jsou hodně melancholické a zároveň také temné. V současnosti existuje hodně kapel, jejichž členové otevřeně mluví o sebevraždách a obdobných skutečnostech. Já však rozhodně nejsem jedním z nich. Mám rád život, protože život je také hudba, kterou tvořím. Samozřejmě mě zajímá, co bude následovat, až zemřu, často o těchto věcech přemýšlím.“ Jaké jsou tedy přední zdroje inspirace, jež Annatara nejvíc ovlivňují? „Možná to zní jako klišé, ale je to skutečně příroda, především zimní příroda. S ohledem na místo mého bydliště se ani není čemu divit. Zdejší příroda zkrátka musí mít vliv na každého umělce, který se o něco snaží.“ Posledním tématem, o kterém je třeba se zmínit, jsou texty. Annatar sice svými hlasivkami vytváří tradiční blackový skřek. Ovšem samotné názvy skladeb jsou ve francouzštině. „Nemám problémy ani s angličtinou, ovšem francouzština je můj mateřský jazyk, a navíc je o dost poetičtější. Zároveň jde o znak naší kultury, která je odlišná od zbytku Kanady. Dokonce to dospělo až do stádia, kdy se velká část obyvatelstva chtěla od Kanady odpojit. Ne vždy se člověk může cítit v Kanadě jako doma, proto za svůj domov mnozí považují výhradně Québeck. Důležité ovšem je, abychom dokázali ochránit naši kulturu od amerických konzumních vlivů.“

Album „Quintessence“ určitě překonalo všechny Annatarovy představy. Není lepší motivace než úspěch či uznání od ostatních lidí, a tak se kanadský bojovník pustil do skládání nových skladeb a začátkem roku 2008 ohlásil vydání druhého alba „Royaume De Glace“ („Království ledu“). Obal alba je zdoben jednoduchou malbou zimní krajiny a celá kolekce by se dala charakterizovat jako pocta ledu a sněhu. Po hudební stránce zůstal Annatar věrný obdobnému stylovému rámci, i když k některým zásadnějším změnám přece jen došlo. Předně zvuk už není až tolik syrový, trošku se bráním slovu uhlazený, ačkoliv pravdou je, že právě díky tomuto faktoru působí album o dost „přístupněji“. Mezi nejpovedenější skladby patří jednoznačně „Cold Forgotten Earth (jedna ze dvou anglicky otextovaných písní, jinak zůstal autor věrný francouzskému jazyku). Výsostnou úlohu hrají opět klávesy, podmaňující si zastřené kytarové riffy. Skladby rovněž nabízí celou řadu akustických vyhrávek a vystopovat se dá také nenápadný příklon k větší melodice. Ke slyšení je dokonce (řádně ukryté) kytarové sólo, které jakoby ani do tvorby SOMBRES FORÉTS nepatřilo. Annatar si vůbec nechal záležet na akustických vyhrávkách, jež tak trochu vytlačily ambientní motivy prvotních skladeb. Příkladem budiž teskná kompozice „L’elil Nocturne“, obsahující několik čistých akustických postupů. Notnou proměnou prošel také Annatarův vokál, neplatící už pouze za doplněk k hudbě, ale za právoplatného nositele slov. Navíc jeho srozumitelnost je opodstatněna tím, že už není „zastrčen“ za ostatní nástroje, ale naopak z nic vyčnívá. Celkově shrnuto, i na „Royaume De Glace“ se Annatar vytasil s pozoruhodným materiálem, který má šanci oslovit nejednoho milovníka melancholického black metalu. Proto si poslechněte tuto nahrávku a přesvědčte se o tom, že i black metal dokáže být ve své posmutnělosti něžný!

Tady by prozatím mohla pohádka o Annararovi skončit, ale není tomu tak. V průběhu roku 2009 vystoupilo ze stínu na světlo album nazvané „Miserere Luminis“ od stejnojmenného projektu. Jedná se o překvapivou koalici členů skupiny GRIS právě s Annatarem. Oproti SOMBRES FORÉTS je nahrávka výrazně „komplikovanější“, prolíná se v ní nejeden metalový či rockový vliv. Veškeré skladby jsou plné variací, neočekávaných změn, přičemž některé hudební postupy jsou vskutku velmi pikantní. Např. Skladba „Cineris“ je takřka instrumentální, je zahrána výhradně na klavír, aby se v posledních dvou minutách přetransformovala do kytarového hávu. Za povšimnutí stojí také fakt, který vyvstává až po několika poctivých pokusech poslchu. Některé části skladeb jsou velmi táhlé, monotónní, ovšem najdou se zde i kousky s chytlavou gradací (viz. stejnojmenná „Miserere Luminis“). Celkově shrnuto, Annatar a spol. Vytvořili atmosférický progresivní black metal s palčivým nádechem severu, přičemž ze svých vlastních skupin přinesli něco svého. Nicméně tento exkurz se týkal výhradně SOMBRES FORÉTS, a tak mi nezbývá než ho ukončit z právou o přípravě nových skladeb na třetí album. Stále je pro co žít!

ALL

http://sombresforets.blogspot.com/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *