SKLO – Sklo (CD-R -2009, Crater Records)
Primitivně vyprodukovaný vypalovák nenabízí víc než jednostranně černobílou, špatně zapečenou dvojstránku z laserovky a malý vnitřňáček. Při vytahování disku z futrálu jsem nejprve mysel, že jde u Skla o tradiční LightScribe, ale zlacenkou ošetřený povrch a černě natištěný název kapely prozradil omyl.
Pomalé a opatrné manipulace zvuků s bezcitnými vpády ruchů a křiku. Tak bych v rychlosti popsal úvodní Sativa in the glass, uvedenou ve verzi a (1), pak ještě ve verzi b (2). Rozvážné mletí se stoupající intenzitou a bojovým pokřikem v závěru. Další, opět zhruba pětiminutová, „Org Vorbis“ (3) tvořená zpožďovaným taháním kombinovaným s pomyslnými reáliemi. Vazební nemusí být jen věznice, ale i produkce zvuková. „138 Railroad B“ (4) může evokovat obé. Pilování mříží v okně, vzteklé pobouchávání do mříží na chodbu, za nervního hvízdání průvanu a jiných větrů, hehe. Ten poslední příměr byl samozřejmě dodán jen tak, pro obveselení čtenáře. V desetiminutovém válu si umím představit trápení „houslí“ i „Dalibora“, když se učil housti. Světlo v duši, proklamoval (ne)zapomenutý oznamovatel počasí, zde jde o Light in the sounds (5). Do hrubé masy je stříleno optickým thereminem na různé způsoby. Nebýt toho, usnu. Noise ball (6) pokračuje v už vyřčeném a to včetně chybně tahaných šavlí mixu. Ryk je osvěžující, škoda, že je ho tak málo. Poslední záznam „Old Mill“ (7) s opakovanou kytarovou figurou a středovým lomozem se snaží o intenzitu, ale desce už nepomůže. Radime, přeju Vám, aby si desku někdo s chutí poslechnul ještě jednou, protože já to už nebudu!
Možná nemám tu správnou náladu, ale v podstatě se vše táhne jako smrad. Zatuchlo, nemilo, lezivo, hnusno. Chlapi, zmizte pryč z toho nevábného sklepa, utečte z téhle vlhké zkušebny!
REI REA / REMEDOS VARIOS / SKLO / NOISE MORTANA (CD-R-2010, Glass Anvil Records)
Ručně uklohněný splichtěnec je na pohled zajímavý. Tedy alespoň jedenáctá očíslovaná kopie, kterou jsem dostal k recenzi. Krycí knížkoschránka z balíkového kartonu je poslepovaná aluminiovou páskou a dále útržky barevných obrázků a černobílých popisků. Uvnitř je šikovně zasunut LightScribe disk a černobílá skládanka, ta navíc dozdobena barevnými pastelkami.
Tipuju si, že to bude takhle poslepované i co se kapel týká. Sedmdesátiminutovou nálož uvádí čtyřmi jednoslovnými dílky (1-4), mě naprosto neznámá, Rei Rea. Pokud se nepletu a špatně neslyším, jedná se tu o znásilňování kytary. Ta je trápena rozhoukáváním, natáčením v prostoru, aby bylo dosaženo co nejšpinavějšího zvuku, jenž je dále upravován efekty. Více než divokého třeštění se tu povaluje tavenina ze skomírajícího elektrického motoru.
Desítka miniatur od cizinců Remedos Varios (5-14) je přerušovaným záznamem odkuďsi z plechového kádě dřevěným mikrofonem. Koncept dá upomenout na jihoamerické punkové kapely z garáže, kdy není důležité jak, ale co. V tomto případě je mi líto, ale neslyším ani jedno. Horší než lo-fi, prázdnější než vykradená zkušebna. Chápu okamžik tvorby, ale tenhle výsledek je podruhé k neposlechu. Žel ani mírně odlišný Bonus track (14).
S živákem (15) se vytasili ostravští „Skláři“. Lehce zahuhlaný záznam nedává příliš vyniknout stále-dokola-delayovaným-ným-ným podrobnostem-tem-tem, ovšem hučoidní celek je patrný na první poslech. Vytváření atmosféry je pro severomoraváky jaksi typické, mě neinteresující, což o mě, ke své nelibosti, ví. Obecenstvo je jiného názoru, tleská a to je podstatnější!
Další neznámí – Noise Mortana – mají jméno hodící se pro nějakou experimentující čarodějku. Pokud to souhlasí, tak tahle nadpřirozená bytost svou kouzelnou hůlkou točí fajnově. Mírně přesycené podkladové zvuky pulsují a nad nimi hvízdají ostré pisky. Krátké delayování je rozpoznatelné, ale díky průběžnému pohybu nehrozí oposlouchanost. Celek běhá od technologických chvilek k erupčním okamžikům. Povedených čtrnáct minut!
SHAE / SKLO – Split (CD-R-2010, Glass Anvil Records)
Vydavatelství Glass Anvil, jeho hlava pan Radim Boreček, vlastní kapela Sklo i souběžná aktivita Hluková sekce se činí. Vydávání se neděje jen na internetové platformě, ale co je potěšitelné i v podobě fyzických nosičů. Popisovaný půlčík je ručně očíslován osmnáctkou, přesto bez dodatečného hledání nevím, kolik kopií čítá celá edice. Obal je smontáží papundeklu, aluminiové samolepící fólie, trhanými popisky a kupodivu precizně přilepeným, opotřebený kotoučem z úhlové brusky, tzv. flexky. Je to tedy „flexi disk“? Ten přehrávatelný uvnitř je jako tradičně vylajtskrajbován.
SKLO ani protentokrát nepřichází s ničím extra novým. Třináctiminutový záznam z koncertu na Dole Michal z 25. května 2009 (1) a jakýsi, zhruba čtyřikrát kratší přívažek Pružit musíš (2). Co jsem na některých minulých nahrávkách popsal jako mě nemilé, tady kupodivu funguje. Nahrávka z živáku funguje naprosto skvěle. Atmosféry je dosaženo, nic navíc neotravuje, nic důležitého nechybí! Strašidelně atmosférické přelévání snad kovů, snad hlasů, snad kytary a snad dalších elementů neposkakuje jako zajíc přes drny, ale vskutku s příjemným průběhem zaplňuje mysl a sytí uši. Zmíněný appendix jde v podobných šlépějích, byť je o malinko jednodušší formu, nedělá hanbu.
Ruské duo Shea se pro začátek vytasí s hudebně-rytmizačním halfplaybackem a lehce mě klame, protože lidský příspěvek se zjeví až před samotným koncem „Sonnye Veretyona“ (3), kdy oba kytaristé nepřekvapivě zaburácí. „Bystree Dvizhenia Glaz“ (4) má rytmický ruchový vzorek, na nímž je improvizovaně pidlikáno, přizvukováno elektronickým típotem a opětovně efektěno. „Tormoznyi Centr Morucci“ (5) předkládá vyřčené, přesto v jiné podobě. Na o poznání nekvalitnějším záznamu (zkušebna?) jsme přesto schopni bez problémů rozpoznat kytaru a basu, kterak omílají nesložité figury na běsnícím základu z hluku. Poslední dílko 3 (6) bez skrývání zapojí delay efekt, přimíchává industriální ruchy a zvířecky mutantí hlas. S drnkající baskytarou tak tvoří zhruba do poloviny záznamu vlastní kompozici. Pak už, zřejmě jako outro, vyslechneme r’n’b’/hiphop/popový základ jako příjemné rozloučení se zajímavou kapelou.
Titul je pro mě příjemným překvapením! Někteří se z něj určitě nepodělají, ale ostudu nedělá.
SKLO/N.R.Y.Y. (CD-R – Silent Novels)
Co to je za módu, frkat všude na disky samolepky? Já se snad zblázním. Tahle je sic vizuálně pěkná, ale pro změnu je zase excentricky nalepená. Vypalovák doprovází dva čtverce, přední a zadní. Foto papír a zeleno-modro-šedivě tónované fotky dělají z 20-ti kusové edice lákavý titul.
SKLO (Ostrava) vstupují na scénu opatně, pomalinku a polehoučku. Loď ještě pluje za obzorem, ale její sirény se nesou na míle. Tiché přístaviště ozvučuje uvolněný plech pohybující se ve větru. Trvá skutečně dlouho než kolos dorazí, každopádně jeho velikost vzbuzuje úctu. Hrne před sebou tlak vzduchu, otírá se o vodu, z hloubi útrob je slyšet pracující stroje, komunikují vysílačky. Čekání na Josefa (1) se vyplatilo, šťastný to návrat.
Projekt N.R.Y.Y. (Japonsko) snad nahrává den co den a vydává s kýmkoli, kdo se namane. Haikai (3) je podobně jako sklářská skulptura křehká. Cosi mezi xylofonem a gamelanem je narušováno elektrickým bzukotem a intenzivnějším hlukem. Ten po čase zaujímá své podkladové místo, ale zajímavé ruchy neválcuje. Na chvíli mocně zaburácí, snad jen kvůli kontrastu. Další třináctiminutovka Metal (3) jede v podobném stylu, jen jsou zaměněny stavební kameny. Decentní rytmizace je prolínána bílými šumy, dále přechází v rušno s roztrhanými vazbícími kovy, rádiovým pískáním a průběžným efektováním. Úvodní náznak je potvrzen reálným bubnováním aby posléze zmizel v nenávratnu.
RadeK.K.