Poslední řadové album „Smutnice“, které „Sajlenti“ vydali před šesti lety, vykazovalo mnoho nemetalových známek. Dokonce jsem si říkal, že by se kapela nejraději nějakou šikovnou kličkou metalu vyhnula úplně, ale ještě k tomu nedozrál správný čas. Navíc, jak to udělat, aby to v řadách fans nezpůsobilo úplný šok?! Realizace čistě akustického alba mi do mozaiky SSOGE skvěle zapadá a je zajisté logickým vyústěním uměleckého přetlaku. Už dávno totiž platí, že kapela a „folk music“ spolu kamarádí a v tom nejlepším spolu kolaborují.
Jenže vydat hodnotné „Best Of“, to by bylo na početnou družinu příliš jednoduché. Proto SSOGE navázali spolupráci s Michaelou Niké Vopálenskou, toho času studující na bostonské Berklee College of Music. Překvapení? Za mě určitě, neboť vlastní skladby jsou vlastní skladby. „Sajlenti“ se však experimentů nebojí a na „Jiné“ tuto skutečnost potvrzují nesčetněkrát. Nahrávka působí od první skladby nesmírně křehce a uvolněně, metalový „spodek“ ji kupodivu nechybí (byť srovnání se v průběhu poslechu asi nevyhnete). Devízou kolekce jsou nepochybně také vokály, v nichž exceluje zejména stěžejní hlas Hanky Hajdové. Její přednes je samozřejmě mnohem výraznější než u klasických verzí – alespoň navenek to tak působí.
Jako posluchač si však nejvíce užívám zvuku a jednolité atmosféry. Punc komornosti sice není zárukou každodenního poslechu, ale o to více na vás sedne atmosféra moravské venkova a nekonečných kopců. Logicky nejblíže k tomuto má umně zpracovaná lidovka „Pod Babíma horama“, kterou lze považovat za frontální. Ostatní kompozice jsou výběrem ze všech posledních řadovek a ve své podstatě ani jedné nechybí osobité ztvárnění. Toto se kupodivu týká i jediné anglicky zpívané „I Would Dance“, kterou bych tu býval nečekal. Mezi mé favority nicméně patří „Skryj hlavu do dlaní“ a duchaplná elegie „Sudice“ s příspěvkem akordeonisty Aliaksandra Yasinskiho. Tento běloruský umělec ovšem není zdaleka jediným zajímavým hostem. Těmi dalšími jsou kytarista Jiří Kučerovský (mimo Kluse hlavně ANIMÉ a FORGOTTEN SILENCE) a jazzový specialista Jan Andr. V neposlední řadě je třeba se zmínit o producentské taktovce Borise Carloffa, dalšího metalem nezatíženého náladotvůrce.
Pokud máte chuť slyšet „jiné“ SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, vřele doporučuji tuto neobyčejnou sbírku „známých“ písní. Nechci se v žádném případě rouhat, ovšem „Jiná“ v mých očích překonává dvě předchozí řadovky s dostatečným náskokem. Na druhou stranu se však těším na další ryze metalový příspěvek, neboť i tato zkušenost by kapelu mohla posunout k zajímavým zítřkům.
Skladby: Samodiva, Pod Babíma horama, Přísahám, Skryj hlavu do dlaní, Sudice, Tichý zpěv, Ten, který ukoval Slunce, Ptakoprav, Malověrná, I Would Dance
Sestava: Hana Hajdová – zpěv; Pavel Hrnčíř – zpěv; Gabriela Povrazníková – housle; Michal Sýkora – violončelo; Radek Hajda – kytara; Stanislav Pavlík – baskytara; Michal Milták – bicí
Hosté: Aliaksandr Yasinski – akordeon; Jiří Kučerovský – akustická kytara; Jan Andr – piano; Kateřina Eichlerová – zpěv; Tomáš Bečka – zpěv