Se na to krajcvajc! Buď už opravdu blbnu a všechno se mi líbí. Na světě je přece tolik muziky, tak jak je možné, že mě potkává zrovna takováhle? To není stěžování si, jen úvaha a uvědomění si, že jsem za to rád.
Stále čerstvou desku, vyšla 18. září 2012, SENNA kanadských MAHAGONY RUSH, ehm co to kecám, MAHAGANY FROG, poslouchám už snad po šesté, což v dnešní době, už ani u mě, není běžný jev. Blesknul mi v makovině nápad, pojmout recenzi obráceně a cíleně hledat jen kazy a vady. Nemožné, jsem okouzlen a lapen!! Přesně si vybavuju, jak jsem chodil ke „starším klukům“ (Ahoj Pepíno! Ahoj Pavouku!) na seznamovací návštěvy s bigbošem. Ač letité vykopávky, mnohé zněly svěže, čerstvě a nejednou i velmi tvrdě. Zrovna tak, je to tady. Poučeni kdečím, fúzují psychedelii, klasickou muziku, hard rock, kosmické zvuky synťáků, takže výsledkem je přepestro všeho, co mám rád. Žeru jim, když se do toho zostra obují, obdivuju trylky vyhrávek kytary nebo nezřízené předávkování synťákovými perlami.
U náznaků klasiky si postesknu, že už jsem si dlouho neposlechnul své miláčky, anglány NICE a slovenské COLLEGIUM MUSICUM. Svižné skladby jsou kompenzovány uvolňujícími předěly rozlévaných ploch, popř. ruchovými nápady. Chlapíci se například nebojí krásnou pasáž devastovat špinavým zvukem. Jestli je to všechno firmou proklamovaný progresivní-, psychedelický- nebo dokonce post- rock je (mi) úplně jedno. Těším se na dalších šest poslechů a jdu se poohlédnout po jejich prvotině. Nepochybuji, že bude stejně výživná.
RadeK.K