SECTOR X – O hořkosti nedefinitivních konců

„Vítejte v SECTORU X“! Ano, tuhle vsuvku jsem si vypůjčil od Honzy Bergmanna, bývalého zpěváka stejnojmenné formace. Na začátku našeho rozhovoru se však musíme vrátit na začátek milénia, kdy tato trojice válcovala pražské kluby elektro-kytarovou palbou. Tehdy se zdálo, že SECTOR X nemilosrdně míří mezi tuzemskou elitu, ovšem osud tomu chtěl jinak. SECTOR X se z ničeho nic rozpadli… bez informací, bez vysvětlení. Po letech absolutního ticha se však ledy nečekaně hnuly a fanoušci se mohou (dost možná) těšit na „druhý příchod“. Vyčerpávající informace mi ke všemu podstatnému podal práva vokalista Honza.

Ahoj Honzo! Od rozpadu SECTORU X uběhla už pěkná řádka let. Co bylo hlavní příčinou vašeho konce? Pamatuji si, že mě tehdy zpráva o ukončení činnosti hodně zaskočila, přece jen jste byli dobře nastartovaní…
Rozhodnutí, že vstoupíme do komerce.

Už si to přesně nepamatuji, ale mám pocit, že vaše bývalá manažerka Andrea mě informovala o tom, že to přestalo bavit především tebe! Povídej…
Za rozpad kapely jsem zodpovědný především já. Nedlouho po dokončení klipu na skladbu ,,Rozbitej sen“ jsem to už v sobě nedokázal udržet a všem lidem v kapele jsem napsal e-mail, že končím a odcházím. To období těsně před naším rozpadem jsem byl už psychicky hodně dole. Víš, já hudbu miluju. Je to moje největší láska na světě. Je to moje ochranná ulita. Když je mi zle, tak se někam zavřu a sjíždím všechno,co mě kdy v životě nějak hudebně ovlivnilo. Při některých věcech se dostávám úplně mimo realitu. Miluju hudbu od malička. Dobře poznám hudbu, která se dělá především srdcem. Pak ta depka ze mě pomalu odpadává a já začínám znovu nějak žít a fungovat. To období před rozpadem jsem byl dost často hustě najetej. Všechno vyvrcholilo, když jsem byl na jednom mejdanu v „Hrobě“. Vzal jsem si toho ten večer opravdu moc. Pak jen světlo, tma, světlo a zase tma. Probudil jsem se na jedné staré nákladní lodi v holešovickém přístavu. Ležel jsem na zádech na jejím dně,a když jsem se začal pomalu obracet, uviděl jsem odraz svojí tváře v kaluži vody, ve které jsem celou dobu ležel. Díval jsem se sám sobě do očí a pokoušel jsem si odpovědět na otázku, co jsem to vlastně za člověka. Kam jsem se to až dostal? Pak jsem začal šíleně zvracet. Chtěl jsem v tu chvíli ze sebe dostat úplně všechno. Naprosto všechno, co se ve mně za ta léta nashromáždilo. Všechen ten lidskej humus, zmar, vnitřní špína. Když jsem pak přišel domů, byl jsem jako nepříčetný a začal jsem demolovat celé studio. Vytrhával jsem jako blázen všechny šňůry ze synťáků a řezal jsem s nimi okolo sebe, až jsem rozmlátil monitor od kompu. Pak jsem otevřel okno a začal jsem z něj vyhazoval všechnu tu hudbu, kterou jsem celá léta sbíral a miloval. Dostala mě z toho až moje žena Ilča. Jsem jí za to strašně moc vděčný. My jsme spolu už třiadvacet let. Byla to moje první holka v životě. Holka, kterou bych za nic na světě nevyměnil. Holka, která tě podrží, když to ze všeho nejvíc potřebuješ. Ne nadarmo se říká, že opravdového přítele poznáš, až když se topíš ve sračkách a on ti podá pomocnou ruku. Drogy ti přinášejí jiný pohled na věc. Dávají ti možnost proniknout mnohem dál, do většího detailu, než by jsi se normálně dostal. Pocity jsou mnohem intenzivnější. Barevnější. Máš pocit, že se jich můžeš vnitřně dotýkat. Bohužel, za všechno se musí platit. A tady to pravidlo platí dvojnásob. Postupně zjišťuješ, že tě to spaluje. Chce to po tobě čím dál tím víc. Ty máš pocit, že to v pohodě zvládáš, ale opak je pravdou. Neustále se to stupňuje. Chceš to zažít ještě jednou a stále doufáš, že to tentokrát bude mnohem barevnější a ještě delší než minule, ale bohužel je tomu přesně naopak. Když se ti nepodaří zastavit to včas, tak shoříš jako papír a i ty nejlepší kámoši se na tebe časem vykašlou a nakonec tě najdou ležet někde v kanále. Bohužel taková je realita.

A jaké reakce vyvolal rozpad u vašich přátel či blízkých fanoušků?
Pro celou řadu našich fanoušků to bylo asi velké zklamání. Lidi mě psali,ale já jsem neměl sílu jim na jejich otázky odpovídat, protože jsem řešil především sám sebe. Vyhodil jsem svůj přehrávač, vyrval jsem autorádio, přestal jsem číst jakoukoliv literaturu. Prostě konec. Po práci jsem se zavřel doma a neměl absolutně sílu cokoliv dělat. Byl jsem totálně vyhořelej. Přestal jsem se stýkat ze všemi lidmi okolo kapely. Pak jsem se jednoho dne z ničeho nic rozhodl, že začnu zase sportovat. Já makal od malička. Jako kluk jsem hrával závodně fotbal. Sport je super věc, která mě už v životě mnohokrát vytáhla z průserů. Čistíš si tím hlavu, makáš jako magor, co to dá. Já jsem bohužel člověk, který se snaží vždy a všude odvést maximální výkon. 100% připravenost! Pak ale nastal zlom. Založili jsem s mým výborným kamarádem Ladislavem Sýkorovským a Tomášem Peterkou firmu Art of Sound na zakázkový soundware pro různé druhy syntezátorů. V tu chvíli jsem měl možnost se zase vrátit k muzice, i když tentokrát z jiného úhlu pohledu. Byl to pro mě obrovský posun dopředu. Makali jsme na tom projektu společně všichni pět let i dvacet hodin denně. Někdy to byla šílená jízda. Ladislav Sýkorovský je podle mě jeden z nejzkušenějších sound designerů u nás a já jsem měl tu možnost se od něj naučit obrovské množství věcí. Tomáš Peterka je především výborný muzikant a hudební programátor. Má ve svém studiu snad největší sbírku syntezátorů v ČR, co jsem měl možnost vidět. Všechno to má on-line pozapojované a je to krása vidět takovou sbírku pohromadě a ještě v akci. Má ke všemu stohy manuálů a prospektů, je to prostě syntezátorový guru. Během té práce jsem přišel s nápadem přibrat k nám do našeho týmu Martina Jandourka. Martin je vynikající PC programátor, matematik, grafik, prostě člověk co má místo mozku kalkulačku. Studoval jadernou fyziku na VŠ. Tím pádem jsem měl zase možnost s ním být více ve styku. Začal jsme s ním, kromě firmy také časem diskutovat o SECTORU X. Postupně jsme si spousty věcí v klidu společně vyříkali a mám dojem, že to tak bylo přínosný pro nás oba. To, že jsme se stali s klukama největším oficiálním soundware developerem firmy Kurzweil, je podle mě obrovský úspěch a já jim za tu společnou dřinu, kterou všichni odvedli moc děkuju.

Neměli jste mezi sebou i tvůrčí třenice? Třeba stylová i náladová rozdílnost vašich posledních skladeb byla skutečně do očí bijící (viz „Divná hra Vs. „Rozbitej sen“)…
Jestli jsi měl možnost podívat se na stránky SECTORU X, buď na BandZone, nebo na Facebooku, a nebo na můj osobní web, tak si určitě zjistil, že skladbu ,, Rozbitej sen“ tam nikde nenajdeš. Odpověď je jednoduchá. Ta věc nemá se SECTOREM X, alespoň podle mě, nic společného. Já osobně na ni nemám vůbec dobrý vzpomínky. Vše, co se dělo okolo této skladby, mě dodneška nedělá dobře.

Pokus se v krátkosti charakterizovat své dva (bývalé ???) spoluhráče?
My se s Davidem známe už velkou řádku let. Asi v roce 1993 jsme společně založili kapelu NONAME. Ta kapela byla naše srdeční záležitost. Udělali jsme společně, bohužel, jenom jeden koncert, a pak to šlo do ztracena. Do dneška mě to celkem mrzí. David Freedom je především vynikající muzikant a hudební aranžér. Zjistil jsem, že za těch pár let, co jsme se společně nestýkali, tak on na sobě tvrdě makal a dokázal vytvořit famózní hudební projekty, a to jak pro TV, tak pro reklamní činnost. On byl vždycky bedna přes PC, takže mu to všechno šlape přesně jak má. Naučil jsem se a získal od něj obrovské množství vědomostí, co jsou pro muzikanta a aranžéra velice důležitý. Martin Jandourek se za léta tvrdé práce naučil především výborně bubnovat. Neustále trénuje rukama kde se dá a pořád do něčeho tluče. Jednou je to klasika, pak jsou to třeba bonga, conga a nebo darbuka. S kapelou MASTURBACE, která teď vydala zrovna nové CD se chystá na turné po ČR a já jím tímto přeji hodně štěstí! Ať jim to hraje jak má.

Nenapadlo vás alespoň vydat oficiální album? Přece jen jste měli pohromadě dost skladeb, ze kterých jste si mohli vybírat? Přiznám se, že já osobně jsem si hezky vypálil všechny vaše demáče na jedno CD a vytvořil si vlastní pořadí skladeb. CD-R jsem nazval „Sector Of Lies“… , takže prakticky vlastním velkou raritu! Jak se ti tenhle název zamlouvá?
Otázkou je, co to dneska znamená oficiální album? Pomalu ale jistě začínám mít poslední dobou pocit, že veškerá velká hudební vydavatelství u nás do pár let zaniknou a spojí se v jedno velké monstrum. Jediná možnost, která mě v současné době připadá jako schůdná, je ukázka práce vydavatelství X – Production. Tenhle tým je podle mě super sehraná parta lidí, muzikantů, která moc dobře ví, jak se postarat o svoje kapely, kde sehnat potřebné finance a dát tak muzikantům dostatek prostoru a času na jejich tvorbu. Pozor, muzikant není naprogramovaný stroj. Muzikant potřebuje prostor, odpočinek, nadhled, aby v případě, že není se svojí prací spokojený, měl dostatek času svoje díla předělat ku prospěchu věci. Pak je tam ta trvalá hodnota. Něco co v těch skladbách zůstává na hodně dlouho. A o to podle mě jde. Když se podíváš na kapely a jejich desky jako celek, které se dělaly v 80 a 90 letech a srovnáš to s dnešní obrovskou nadprodukcí, tak ti musí být úplně jasné, co mám na mysli.Dneska je všechno promo postavené na jednom maximálně dvou singlech. Pak si pustíš zbytek věcí na desce a zjistíš , že je to absolutně o ničem. Prostě čistý kalkul. Téhle zbytečné nadprodukce je potřeba se zbavit. X – Production je podle mě firma, která si tohle čím dál tím víc uvědomuje a díky tomu si zvětšuje místo na trhu a já jsem za to opravdu moc rád.

Byl si po rozpadu kapely v kontaktu i s ostatními členy kapely? Mně se z vás tří v podstatě nevytratil pouze Martin, který i dnes hraje v několika kapelách…
Po našem rozpadu pro mě všechno skončilo. S Martinem a ani s Davidem jsem se vůbec nestýkal. Časem jsem si pak uvědomil, že vlastně nikdo z kluků za to jak to dopadlo nemůže. My jsme do komerce nechtěli jít, ale protože se do SECTORU X začalo investovat z jiných zdrojů a jejich představa o kapele byla jiná, tak nám v té chvíli nic jiného nezbývalo. Když jsem zjistil ve scénáři o čem bude ten klip, tak jsem se začal vnitřně hodně ošívat. Myslel jsem si, že když do něj zanesu svoje myšlenky a nápady, tak se to posune někam jinam, ale bohužel i tak to dopadlo zle. Ztratili jsme svojí tvář. Tohle už nebyl SECTOR X.

Jaké panují mezi vámi vztahy v současnosti? Dokonce prosákly zprávy, že i SECTOR X by se měli vrátit na scénu! Co je na tom pravdy? Není to jen přání fanoušků, kteří na vás nezanevřeli a stále houfně navštěvují vaše stránky či profily?
Zkontaktoval jsem kluky a zeptal se jich, jestli by toho zase chtěli jít. David i Martin předběžně souhlasili. Andrea Wernerová s Honzou, kteří pro nás dříve dělali mraky věcí, byli z toho návratu hodně pozitivně naladěný. Jarda Číhák, náš starý manager se tomu dost divil a jen konstatoval, že doufá, že jsme se už dokázali za ta léta poučit a neudělat nic co nejde z nás. Všechno je zatím ve stádiu příprav a společných konzultací. Současná klubová muzika se v některých směrech hodně posunula. Je v ní dost silná skupina lidí co poslouchají DnB, breakbeat nebo dubstepu atd. Takže já osobně bych naší budoucí spolupráci chtěl dostat podobným směrem, ale samozřejmě za podmínek na kterých se společně s klukama domluvíme, tak aby si tam každý zase našel své místo. Starý SECTOR X byl podle mého současného pohledu až příliš velký energetický tah na bránu. Nebyl tam moc prostor pro pomalejší věci. Chyběl tam správný průběh „Sine oscilátoru“. Nahoru a zase dolů. Ty koncerty byly šílená adrenalinová nálož, která se postupem času, alespoň u mě, začala projevovat nedostatkem kyslíku. Asi nikdo dodnes z kapely ani neví, že jsem astmatik. Při některých koncertech jsem se díky tomu nekompromisnímu energetickému nasazení dostával na hranici života a smrti udušením. Při koncertech, kde lidi od techniky blbě odhadli procento mlhy co pouštěli k nám na pódium, jsem měl i holotropní zážitky. Stál jsem za mikrákem a mezi každým slovem jsem se asi tak 1000krát musel nadechnout, jinak bych to nepřežil. Třeba v RockCafe jsem se takhle ,,prodejchal“ až k zajímavým pocitům. Díval jsem se do lidí a cítil jsem, že moje hlava se odděluje od těla a pomalu se přesouvá mezi fanoušky. Přestával jsem cítit zbytek celého těla. Moje oči rozeznávaly jenom tvary a to ještě v absolutně bizarních barevných kompozicích. Všechno to dobarvovala ta hromada stroboskopů, co jsme tenkrát používali. Šílená a brutální věc dohromady! Ta hlava se potulovala mezi těmi fanoušky, a pak se otočila směrem na pódium, kde jsem stál. V tu chvíli se jako bleskem vrátila nazpátek na můj krk a já se dál zase do breaku, protože mě tenhle zážitek tak nakopnul, že bych v té chvíli dokázal obletět celý svět. Ty hromady fanoušků co byli pode mnou a jeli stejně brutálně jako já, tak na ty se prostě nedá nikdy zapomenout. Velká hromada těch lidí co na nás dřív chodila, se mě po koncertu ptala ,,na čem jedu“. Nechtěl jsem to nijak komentovat. Na to, jak to bude fungovat v budoucnu ti teď nedokážu přesně odpovědět, protože jsem měl vážný úraz s nohou a museli mě vyříznout skoro celý meniskus v levém koleni, ale věř mi, že do toho půjdu zase na 100%, protože ty lidi co na ty koncerty chodí si zaslouží dostat od muzikantů maximum! Pak je to teprve ta správná show. Přenos té energie z muzikanta na fanoušky a zase zpět se nedá k ničemu přirovnat. Nejdůležitější je, aby tam byl, protože jinak to nestojí za nic a je to zbytečná ztráta času.

Existují ještě nějaké skryté skladby SECTORU X, které ještě nikdo z fanoušků neslyšel?
Mám dojem, že určitě existují. Jsou to věci, které jsme dělali na úplném začátku SECTORU X někdy v roce 1996. Ty věci se hrály jen na pár koncertech, třeba ve ,,Sluníčku“. Jestliže jsem je nevyhodil tenkrát tím oknem, tak tam snad někde budou a já je časem hodím na Facebook a BandZone.

Z jednoho vašeho koncertu bylo dochováno znamenitě zpracované video, které si doma dodnes hýčkám. Na tu dobu se jedná o skutečně precizní práci, která by se důstojně vyjímala na DVD. Neuvažovali jste o něčem podobném? Myslím, že mnoho fanoušků by bylo velmi mile potěšeno! Přiznám se, že jsem očekával, že tenhle materiál alespoň umístíte na vaše stránky ke stažení, ale nedočkal jsem se… (i když tedy celý koncert mám na CD-R).
Je možný, že se k tomu časem dostaneme a něco s tím provedeme. Všechno je teď otevřené a uvidíme,co ukáže budoucnost.

Honzo, jak to s tebou vypadá v současnosti? Působíš v nějaké kapele? Dostala se k tobě nějaká zajímavá nabídka na post vokalisty?
Jednu dobu jsem spolupracoval se Steve Schűtzem na projektu PSYCHOZA. To je hodně alternativní projekt v oblasti electro-ambientu. Teď máme už celkem dost dlouho přestávku, ale do budoucna bych s ním ještě rád něco vytvořil.

Nenapadlo tě třeba založit obdobný hudební projekt, který by se SECTORU X alespoň trochu přiblížil?
Neuvažoval jsem o tom.

Jak tvorbu SECTORU X hodnotíš s odstupem času? Líbí se ti stále staré skladby? Myslíš, že by se v dnešní době daly ještě vylepšit, kdyby k tomu byla příležitost?
Myslím si, že některé staré kousky jsou aktuální i v dnešní době a něco v nich stále zůstává. Je na nich dobře slyšet, kolik času a tvrdé práce nás to tenkrát stálo. Předělávka starých věcí podle mě nikam nevede, je potřeba se dívat do budoucnosti a tvořit nové.

Jak bys zhodnotil současnou hudební scénu? Objevil si nějaké nové kvalitní spolky, a nebo posloucháš spíše tu „starou klasiku“ ?
U mě jednoznačně,alespoň z domácí tvorby vítězí Xavier Baumaxa. Ten kluk je fakt hodně dobrej. Jeho poslední album „Desperanto“ a skladba „Narkoleptik“ nebo „Vnější okraj vesmíru“, jsou věci, které tady zůstanou opravdu hodně dlouho a já se snad už konečně dostanu k tomu, abych si to album koupil legálně a zařadil si ho do své sbírky Best of.music. Jinak „venek“ je u mě teď celkem jednoznačný! Můj kamarád Filip Noha teď dodělal se svojí kapelou N.O.H.A nové album a já se chystám na jejich křest do Lucerna Music Baru. Bude to velká jízda. Ta kapela má hodně našlápnuto a já jí držím palce, ať jim to takhle vydrží co možná nejdéle. Jinak ještě mě napadá třeba Štěpán Tůma s projektem StephunkT. Štěpán tady hrál v CROSSU, ale já se na něj bohužel nedostal a dost mě to mrzí. On muziku cítí jako málokdo. Má rytmus v krvi. Často sjíždím jejich věci co mají na Myspace. Od kámošů jsem se dozvěděl, že ten koncert byl naprosto výborná záležitost a já jenom doufám, že si u nás Štěpán zase někdy zahraje, protože Londýn je pro mě opravdu moc daleko. Je škoda, že takový lidi jako Filip Noha a nebo Štěpán Tůma to tady musí zabalit a raději jdou makat do zahraničí.

Změnila se výrazně kvalita softwaru a hardwaru od dob, kdy jste ještě hráli? Sleduješ ještě tento evoluční cyklus?
Bohužel kvalita soft synťáku mě hodně zklamala. Čekal jsem, že tady během času dojde k nějaké změně, ale bohužel se nic neodehrálo. Každý rozumný muzikant podle mě dneska používá jenom hardware synth. Nechci to nijak zvlášť komentovat, protože bychom akorát ztráceli čas. Toho softu je tuna, ale furt to hraje všechno stejně. Něco jiného je ovšem práce se soft samplerem. Zatím jsem projížděl od E-MU Emulátor X3 a Kontakt. Já pořád dělám s Logic 5.5 pro PC. Používám k tomu sampler EXS24 mkII. Jinak co se týče hardware, tak dělám pořád na Access Virus B, Waldorf XT, Waldorf Pulse a Yamaha TX81Z. Teď nedávno jsem si konečně koupil do home studia novej masterkeyboard AKAI MPK 61. Pořád makám na stejném mixu jako dříve na Mackie 1604 VLZ Pro. Chtěl bych si dokoupit do studia konečně ještě Kurzweil K2500R se starým Digitechem, protože programovat KDFX je naprostá smrt a v dnešní době zbytečně ztracený čas. Pak mám spadeno na Studio Electronic SE-1. Teď ale v dohledné době budu asi přestupovat na Cubase 5. V oblasti sequencerů se událo hodně pozitivních změn, hlavně co se týče zpracování audia, takže mě ta změna bohužel asi nemine.

Nedávno se comebacku dočkala kultovní VANESSA, což je skutečně velká událost, ve kterou by ještě nedávno nikdo nevěřil. Jak se ti pozdává album „Ave Agony“? Byl ses podívat na koncertě?
Samir Hauser je podle mě jeden z nejlepších českých textařů, kterého u nás najdeš. Má svůj osobitý styl. Dokáže do svých textů dostat naprosto všechno. Sex, špínu, naději i zradu, lidskou brutalitu, ze které si nakonec dělá ještě legraci. Mně osobně připadá jako nejlepší věc na desce ,,Ave Agony“ skladba z názvem ,,Babylon“. Mirek Papež je člověk, který má v hlavě úžasnou spoustu nápadů, ale především je dokáže realizovat a dát tomu ten správný směr, tak aby to bylo funkční a žilo to svým životem. Je pro mě záhadou, že Mirek to u nás pořád ještě nezabalil a nepřesunul se někam do zahraničí, protože jsem přesvědčený, že venku by měl díky svým zkušenostem mnohem větší prostor pro seberealizaci. Na druhou stranu mu patří můj obdiv a poděkování, že to ještě neudělal, protože se v této ,,banánové republice“ díky němu pořád děje něco zajímavého. Mirka mi však je líto v jedné věci. Nezvládá přesvědčit Samira, aby před koncertem nepáchal svoje osobní harakiri a byl připravený na koncert a podal co možná nejlepší výkon. Je to fakt velká škoda, protože si myslím, že spousta fanoušků byla z jeho výkonu v Belmondu zklamaná. Zvláště u věcí jako,, Prokopat se ven“. Každopádně VANESSA zase hraje a to je důležité.

Díky moc za rozhovor! Doufám, že se někdy budeme moci opět setkat, třeba právě v „Sectoru X“! Poslední slova patří Tobě…
Já děkuji tobě za zajímavé otázky a za tvůj čas. Ahoj.

ALL

www.bandzone.cz/sectorx

2 thoughts on “SECTOR X – O hořkosti nedefinitivních konců

  1. Super rozhovor, snad bude teda ten comeback…-)

  2. Kapelu sice neznam ale ten rozhovor je celkem v pohode. Jdu si to poslechnout. Cusss.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *