SECTESY

SectesyCzechJeden rozhovor na téma SECTESY jsem s Dejvym Krédlem před časem uskutečnil a sám za sebe můžu být rád, že jsem v nedávné době měl tu čest, abych se svým velkým kamarádem, podnikl další díl. Pokud jste to ještě nezaznamenali, SECTESY mají venku legitimní debut s názvem „The Shreds Of Oblivion“ a můžete si být jisti, že mě při jeho poslechu ihned napadala velká spousta otázek. Tady jsou některé z nich…

Hoj Brachu, dlouho jsme se neviděli! 🙂 Na úvod taková krásná otázka: Co si myslíš, že by dnes měla dělat metalová kapela proto, aby svoji hudbou dokázala fanouška oslovit? Když to vezmeš, na světě je kapel mraky, takže zkus třeba vymyslet nějaké pojítko, které by mohlo být pro posluchače lákadlem?
Hell-o !!!! Nemyslím si, že někdo „kdo sám hledá recept“, by mohl fundovaně odpovědět na tuto tvou otázku, a tak zkusím jen nastínit, jak to cítím já. Podle mě je důležité lidi hudbou oslovit… Oslovit, aby se k té či oné hudbě, rádi vraceli. Můžete mi to vyvracet, ale já zastávám názor, že prazákladem všeho je melodie. To je něco jako příběh ve filmu. Melodie v hudbě ti píše subjektivní příběh v hlavě. Bez melodie je hudba jako film „klátící se odnikud nikam…“

S melodií všechno stojí a padá a pokud umíte dělat zajímavé melodie v mezích žánru, máte (nebo byste alespoň podle historie měli mít) vyhráno. Za sebe mohu říci, že já se bez jakéhokoli studu snažím dělat něco. co jsem si pracovně nazval „pop metal“. Mnoho lidí slovo POP vnímá spíš jako urážku. Vidíš, pro mě je to ta nejpřirozenější cesta k posluchači!

Mnoho fanoušků tě zná jako lídra deathmetalových DESPISE, ovšem ne tolik lidí určité ví o SECTESY. Mohl bys nějak shrnout, v čem spatřuješ rozdíly mezi těmito dvěma kapelami?
Ten rozdíl je obrovský… Spatřuji ve svém počínání snad ten největší možný hudební rozdíl, jakého jsem vůbec schopen. Nebudu zastírat, že hudbu DESPISE jsem dělal hodně „pro lidi“ a na sebe jsem zapomínal. Zaobíral jsem se spíš tím, „čím zaujmout“, než tím, „kolik je tam toho ze mě“. JSEM hrdý na to, čeho jsme dosáhli, ale bylo jen otázkou času, než se to celé sesype jak domeček z hodně ochmatanejch karet.

Měl jsem v kapele hodně rozdílný muzikanty. Ten měl rád DISGORGE, DILLINGER ESCAPE PLAN, ten ORIGIN a ten zas BEHEMOTH … a teď se snaž vyhovět všem, když ty miluješ hlavně starej poctivej death metal. Skladatelsky jsem kličkoval „jak zajíc“, protože jsem se snažil vyhovět všem. Byli jsme skvělá parta a já chtěl dělat takovou hudbu, ve které by se shlédli všichni zúčasnění. MOC jsem toužil potom, aby kluky hraní v DESPISE bavilo, ale byla to utopie, nebo možná spíš má naivita. Až Sepp mi svým odchodem otevřel oči a jen díky němu jsem si uvědomil, že takhle už to prostě dál nejde. Nemůžu skládat hudbu pro jiné, ale jen pro sebe – tento „mentální přerod“ mi trval roky. Se SECTESY se právě teď nacházím na úplně opačném břehu. Trvalo mi to, ale až teď mohu říci, že jsem spokojený… a vlastně i šťastný.

Sectesy familyDostal jsem od tebe CD „The Shreds of Oblivion“, které je vyvedeno v režimu old schoolu. Vypadá opravdu tak, jako kdyby vzešlo z devadesátých let. Jak tě vlastně tenhle koncept napadl?
Nenapadl. Už nedělám hudbu s „příručkou v ruce“, teď dělám jen to, co cítím. NIC víc / NIC míň. Tohle jsem já – teď konečně se cítím svobodný a díky tomu si za tím, co dělám, mohu pevně stát.

Jak tě znám, máš v sobě schopnost nakazit entuziazmem i všechny další členy SECTESY. Jak se však oni dívají na onu filozofii spojenou s „oslavou starého death metalu?“ Musel jsi třeba určité věci vysvětlovat, a to jen proto, že jsi už o kapánek starší, než někteří tvoji kolegové? Nic ve zlým, vypadáš pořád hezky 🙂
Díky! 🙂 Víš, je to neuvěřitelná náhoda, ale já naštěstí nikomu nic vysvětlovat nemusel. Když „padli“ DESPISE, dostali všichni členové kapely na stůl nabídku hrát semnou dál. Bylo natočeno „dvouskladbové“ demo jen s Tomášem Cornem (nešlo o Promo CD co všichni znají – ty dvě první skladby ani na debutu nejsou – už ale cosi o hudebním směru naznačovaly) . Všichni se mohli přidat, ale nikoho ta nová tvář mé hudby neoslovila (až na RIPa, samozřejmě), takže jsem začal hledat jinde. Tentokráte jsem na to šel ale úplně jinak, než v minulosti. Dříve mi šlo hlavně o to sehnat precizní muzikanty. Dnes už vnímám jiné hodnoty – nejdůležitější se pro mě mít v kapele přátele, opravdové přátele, se kterými chci trávit svůj volný čas. Jako zázrakem jsem takové lidi našel! Navrch lidi, kteří cítí hudbu podobně jako já! To je pro mě malý zázrak!

Deska svoji pointou velebí old school death metal, ovšem osobně mám pocit, že až taková „stará škola“ SECTESY nejsou. Album obsahuje několik skladeb, které inklinují i k trochu jiným žánrům, což se třeba těm starým deathmetalovým bardům nestávalo až tak často. Šlo ti tedy především o to, aby byla deska co nejpestřejší? Já za sebe se přiznám, že takhle pestré deathmetalové album jsem už dlouho neslyšel…
Děkuji, děkuji! Jen nevím, co ti na toto mám odpovědět. Při skládání desky jsem totiž vůbec nekalkuloval s ničím, jen jsem hledal melodie, které by mohly vyjádřit to co se ve mě v dané době odehrávalo.

Nepřemýšlel jsem nad pestrostí (rychlostí), mírou brutality… Poprvé v životě jsem se odprostil od všeho a jen čekal, kdy vnitřně ucítím ten stav „ukončení“. Skladba si sama řekne, kdy už je „akorát“ a tím pádem do ní netřeba nic dalšího přidávat. Bylo skvělé cítit, že ty stavy přicházely nenuceně a samovolně, bez tlaku a násilí. Prostě jsem jen hrál a vše si zaznamenával. Tahle má nová pouť není o technice, brutalitě a matematice. Vše je jednoduché, srozumitelné a … podané „lidskou“ řečí, žádný kalkul. Nečekal jsem, že lidi dneska tohle ohodnotí, jsem rád, že jsem se spletl. Reakce chodí až přehnaně neuvěřitelné!

Dejvy a jeho bližníMyslím, že i to, co mě na desce baví, je právě ten rozkol. Na jedné straně jsou patrné kořeny žánru, ale zároveň zde cítím i onen přesah jinam. Existují pro tebe hranice, kam bys už se SECTESY nikdy nezašel?
Asi ano. Nevím, kde se nachází, ale vím, že tam někde jsou. Podle mě ale nebudu mít problém s tím, ty hranice „přečůrávat“. Jelikož skládám systémem „nech to plynout“, nemůže se stát, že bych se do něčeho nutil a tudíž tedy unikal „oné SECTESÍ přirozenosti“. Myslím, že SECTESY vždy budou takovej ten metalovej popík, „hlavně se nikam nehonit“ a dělat už jen to, co je mi přirozené. NIKOMU už nechci nic dokazovat, teď je důležité se začít hudbou bavit!

Domnívám se, že hodně posluchačů bude překvapeno především skladbami jako „Crushing Humanity“ či „Inside of Red Anger“, jež jsou hodně melodické a zároveň košaté po stránce aranžmá. Řekni mi, kde se v tobě vzala ta křehkost, která najednou vyplula na povrch? Nu a pokud můžeš, popiš ještě přínos hostů, jenž třeba tyto skladby, a nejen ty, dokázali ozvláštnit právě tou jinakostí…
Moc otázek najednou. 🙂 Nejdříve k té košatosti a melodice: Už jsme se tu o to dnes otřeli… Melodie je dle mého názoru, alfa a omega všeho. Můžete tvrdit co chcete, popírat logiku věci, ale mě se ověřilo, že jít nejvyšlapanější cestou je správná volba. Jen melodie, která se vám zaryje pod kůži, vás donutí vracet se. Mám doma mnoho CDček, která jen prošumí, není v nich NIC. Ale pak mám hudbu, ke které se vracím s chutí a rád a v tom spatřuju smysl. Proč trávit čas nad něčím, co je zbytečné? A takto přistupuji ke své hudbě!

„Crushing Humanity“ mi nepřijde jiná než ostatní skladby na desce. „Inside Of Red Anger“ (máš pravdu) je odlišná, v mnohém odlišná! Je to má výpověď, mé odhalení. Je to také skladba, ke které jsem jako k jediné napsal i text… Chtěl jsem prostě zkusit kam až mohu jako deathmetalový skladatel zajít a zjistil jsem, že hodně daleko. „Inside Of Red Anger“ se tak pro mě stala nesmírně důležitou. Zprvu jen „věc do šuplíku“ a nakonec skladba, která vzbuzuje největší emoce! Jasný důkaz toho, že melodie (opravdu triviální) dokáže divy. Velký podíl na jejím vyznění má pak Michal Žáža, neskutečně talentovaný muzikant, kterému death metal nic neříká, ale když má někdo dar, dokáže zázraky. Celá „„Inside Of Red Anger“ je vlastně náhoda. Od prvního tónu až po text vznikla ani né za den, prostě to mělo přijít!

Hodně se mi i líbí taková ta vaše filozofie spojená s určitým „klišé“. Zatímco mladší kapely se snaží všem těmhle segmentům vyhnout, vy si v nich naopak libujete. Obrácené kříže, zombíci, houpavé kytarové riffy, dost možná i snadno zapamatovatelné… Skoro to vypadá, že jste v Česku s touto filozofií jaksi opuštěni ve vlastním světě? Co myslíš?
Nevím. Od té doby, co jsem přestal „honit“ počet koncertů, které s kapelou odehraju, mám čím dál tím větší odstup od té naší scény. Nemohu tak (dnes již po několikáté) fundovaně odpovědět. 🙂 Co se však týče klišé, tak to je moje. 🙂 Já se nikdy nijak zvlášť nepovažoval za muzikanta, já byl vždy fanoušek, a to je pro mě dokonce důležitější, než celé mé muzicírování. Dodnes mám „svůj pokojíček“ s plakáty, deskami / CDčky … tunou všelijakýho metalovýho harampádí. Miloval jsem ta klišé a jelikož je mi to přirozené, chtěl jsem je mít přilepené i ke své hudbě. Když jsem vymýšlel název, věděl jsem, že to musí být slovo s písmenem „Té“ uprostřed! Prostě to tak muselo být, aby mohlo v logu být vyjádřeno tím obráceným křížem …

Shreds of OblivionA ZOMBIES ? Jako fanatický sběratel tohoto filmového žánru jsem se prostě chtěl dotknout toho nádherného imaginárna. Splnil jsem si sen! Chtěl jsem zanechat stopu i v tomhle odvětví a jsem rád, že mi v tom má hudba pomohla. Je nádherné sledovat, jak mi to teď vše „ožívá“ pod rukama, ale k tomu se ještě dnes dostaneme.

O textovou stránku alba se postaral tvůj bývalý spoluhráč z DESPISE, tj. Sepp. Měl při psaní úplně volné pole působnosti, anebo jste ho zasvěcovali do toho, o čem deska bude? Samozřejmě se pak také naskýtá otázka, proč právě Sepp?
Kde začít? Tak předně Sepp proto, že on je dokonalým textařem. Jeho poctivost je až dechberoucí. Samozřejmě byly nejdříve vytyčené mantinely, ale ani to vlastně nebylo potřeba. Se Seppem se známe tak dlouho a tak dobře, že nebylo potřeba si cokoli říkat. Jakákoli naznačení byla zbytečná. Je to vlastně jediný člověk, kterého jsem pustil tak blízko ke své hudbě, jak jen to bylo možné. Sepp nezklamal a za jeho práci mu patří obrovský dík. Jeho fantazie je… přesně to, co potřebovala má hudba. Jsme domluveni na další spolupráci a já vím, že víc jak jeden text už nechci psát na žádnou desku. Vše chci nechat jen a jen jemu.

Existují nějaké hodnoty, které už z dnešní metalové scény zcela vymizely? Jde mi pochopitelně o ty, které pokládáš za důležité…
Přiznám se, že na tuhle otázku se mi odpovídá hodně špatně. Upřímně, jsem rád, že jsem vypadl z toho kolotoče koncertů a festivalů… Dnešní scéna je někde úplně jinde než zkraje 90tých let. TEHDY jsem se nadchl pro to „být její součástí“, dnes se mnohdy stydím za to, že onou součástí stále zůstávám. Doba se mění, bohužel se mění a ubírá směrem, který mi není nijak zvlášť sympatický. Pořád však existují důvody, proč setrvat a metalově dýchat!

Jak vlastně vypadá tvůj režim skládání? Já se do jisté míry domnívám, že síla vaší desky je odvislá od umělecké uvolněnosti, nikdo na vás nepospíchá, nikdo vás nikam netlačí, zatímco některé „větší“ kapely zkrátka nemají příliš na výběr, jsou nuceny vydávat desky v pravidelných intervalech a s tím je spojená i pravděpodobnost umisťováním „vaty“, protože už zkrátka není čas na vymýšlení dalších věcí. Umíš si představit, že bys v něčem podobném měl taky fungovat?
Vždy jsem říkal, že to nejhorší, co může muzikanta potkat, je profesionální dráha. Každý o ní sní, ale vůbec netuší, jak hořká je to pilulka. Profesionalita v hudbě je… pro to nejdůležitější, tedy hudebníkovu kreativitu, něco jako injekce hodně silné drogy. Zpočátku tě šíleně nabudí a vynese k výšinám, posléze, když se na ní člověk stane závislým, teprve ukáže svou odvrácenou tvář. Pod její tíhou (a tíhou hudebního průmyslu), ztrácí člověk to, co mu bylo před aplikací přirozené. Hudba už není cesta ke svobodě, ale urputná snaha o přežití. Zábava se mění v „musíš“, a to je věc, kterou bych nechtěl NIKDY zažít.

Sectesy_holčičkaNyní se naskýtá otázka spojená s vašimi dalšími cíli. Když si působil s DESPISE, netajili jste se jistými ambicemi a navíc se vám i podařilo dostat se do podvědomí zahraničních fans, ovšem jak je to nyní u SECTESY?
Ambice… Řekni mi, jaké ambice může mít deathmetalový hudebník z vesnice u Prahy? 🙂 Máme sny, ale i o nich víme, že to jsou jen „jakési krásné přeludy zahalené v hodně těžké ranní mlze.“ Ano, dříve jsem prahl po uznání, dnes dnes jsem rád, když se lidé u mé hudby zastaví. NIC jiného nechci, jen aby svým poslechem ocenili snahu, která provázela zrod celého toho našeho projektu. To je celé. Nehrotím management, koncerty, recenze, rozhovory…Jsem rád, že se ozývá čím dál tím více lidí z celého světa, že klip má sledovanost, celé mě to nesmírně těší, ale jen těší, není to cíl mé cesty. Jen velice krásná scenérie kolem té cesty.

Ke skladbě „ Blood Red Path“ jste natočili opravdu hororové video ve stylu „Dawn Of The Dead“. Ty už jsi mi ale prozradil, že se chystá ještě další pokračování v podobě delšího filmu, což je s ohledem na české podmínky nápad takřka revoluční. Zároveň bych tě poprosil o nějaký parádní zážitek z natáčení, jelikož je v podstatě nemožné, aby tahle akce proběhla jen tak bez pikantností…
Zážitky vynecháme… v hlavě mi totiž utkvěl hlavně jeden, z kterého mi ještě dnes tuhne krev v žilách…Víš, již od začátku bylo jasné, že se chci pustit i do zfilmování své hudby. Prostě cítím, že klip musí být. Spousta kapel tohle ignoruje, ale v dnešní době jinak svou hudbu k lidem nedostaneš. Když jsem se rozhodoval, na kterou skladbu klip natočit (celý koncept jsem měl již v hlavě sesumírovaný) napadlo mě : „A proč nenatočit klipy ke všem skladbám?“ Miluji celou desku a nechci tím, že vyberu jednu skladbu, vyvyšovat onu věc nad ostatní – nechci aby lidé znali jen jeden singl. To si ty ostatní skladby nezaslouží, a tak vznikl nápad zfilmovat formou časoběru celou desku!!! Není to opravdu nic jednoduchého, ale já už teď vím, že to díky té úžasné partě, co se na natáčení podílí, dokážeme!!! Mohu tedy slíbit, že by se za dva roky mělo na trhu objevit DVD nazvané „The Shreds of Oblivion“… neskutečná věc, kterou tady ještě nikdo nezkusil. Myslím, že se podle toho, co se scénáristicky rýsuje, máte opravdu na co těšit. 🙂

Moc děkuju za rozhovor, pokud máš nějaké info pro mé RUMAŘE, sem s ním! Brzy se uvidíme, hahaa
Já děkuji bro … to já ti děkuji. Děkuji, žes mi věnoval čas, aniž bys musel. Vážím si tvé podpory a vám děkuji, že jste se tou horou slov a myšlenek prokousali až sem! Díky! Doufám, že se někdy … někde potkáme … a bude mi ctí, pokud to bude někde na našem koncertě!

ALL

http://bandzone.cz/sectesy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *