Na konci devadesátých let, kdy internet nebyl ještě zdaleka tolik rozšířen, dostalo se do mnoha českých dister album „The Queen of the Elves‘ Land“ od zcela neznámých Rusů SATARIAL. Tehdy ještě zdaleka nefrčela ta pravá folkmetalová vlna, a pokud třeba úplně bezejmenná kapela s velkou upřímností zabořila do své tvorby nějaký ten národní prvek, rázem měl posluchač co dělat s relativně originálním ztvárněním metalové hudby. SATARIAL pak byli v tomto ohledu docela napřed, a přestože jejich prezentace nikdy nedostala do širšího povědomí, v Česku tomu bylo paradoxně poněkud opačně, neboť výše uvedená nahrávka se k nám dostala kupodivu ve velkém. A je opravdu hodně fajn!
V následujících letech však došlo k něčemu, co jsem dodnes tak trochu nepochopil, nicméně mé další setkání se SATARIAL se uskutečnilo prostřednictvím desky „Tanz mit… Tod“, která stávající příznivce doslova šokovala. Vrchní skladatel Lord Seth se totiž se svou věrnou družinou vrhl na latexový electro metal/rock, jenž ovšem zdaleka nevykazoval tolik originality a vznešenosti, jako tomu bylo v případě původní tvorby. V novém hávu pak hlavní protagonista vytvořil i následující nahrávku „LateXXX“ (2006), která ovšem poněkud zapadla a samotní SATARIAL se rovněž z povrchu zemského úplně vytratili. Zároveň je třeba zmínit, že Seth hudbu ani v dobách temna nikdy úplně nezabalil. Naopak musel častokrát bojovat s ruskými úřady o své místo na slunci, neboť každý koncert SATARIAL byl tamními záškodníky popisován jakožto útok na pravoslavné náboženství (v Česku bychom řekli: „Nahé ženy, tanec, šamanství a trocha krve, vo co jako jde?“ 🙂 ).
Ovšem nyní už k aktuálnímu dění v táboře SATARIAL, jež sice není až tak horké, jak by se mohlo zdát, avšak albový návrat si můžeme odškrtnout v každém případě. „Lunar Cross“ vzešlo ze spolupráce Lorda Setha a vydavatelství Satanath Records a nabízí alespoň částečný návrat ke kořenům původní tvorby. V podstatě veškerý materiál pochází výhradně z pera hlavního protagonisty a ve stávajícím stádiu tak lze o SATARIAL hovořit spíše jako o jednočlenném projektu. I navzdory asistenci hostů, z nichž záměrně vybírám blonďatou Angeliku, provázející Setha už od samotných začátků, přičemž její přínos nebyl častokrát ani tak hráčský, jako spíše vizuální. Tak tomu je koneckonců i na „Lunar Cross“, avšak s mírným instrumentálním i pěveckým přispěním. Nicméně první, co mě na albu zaujalo, to je vskutku nádherný obal. Stříbrné motivy na černém podkladu vypadají skutečně honosně a při důkladném prohlédnutí dokonce zjistíte, že jsou částečně vystředěny z tmavého základu. Grafika tedy na jedničku!
Žel, po hudební stránce se SATARIAL ani vzdáleně nepřiblížili kultovní nahrávce „The Queen of the Elves‘ Land“, přestože Lord Seth evidentně posunul svou uměleckou výpověď hlouběji do nitra mysticismu a šamanství. Použil k tomu hned několik nezvyklých nástrojů (např. pozoruhodný hurdy-durdy monument), ale celkově nemá nahrávka sílu k nějakému výraznějšímu omámení posluchačova ucha. Hudební nápady jsou opravdu hodně sterilní a osobně příliš nechápu, proč se ve většině skladeb častokrát opakuje jeden motiv několikráte dokola. Největší kámen úrazu ovšem spatřuji v opravdu prachbídné zvukové kvalitě a CD tak bohužel připomíná spíše lepší demáč, než nástupce předchozích řadovek. Možná Lord Seth všechno zbytečně uspěchal, možná chtěl za každou cenu už s něčím přijít, těžko říci. Je obrovská, škoda, že díky tomuto hendikepu zanikají citlivější pasáže, jež by za řádných okolností měly dokreslovat magii komplexního obrazu. Jediným kladným bodem je tedy fakt, že jméno SATARIAL se znovu dokázalo vrýt do mapy metalového undergroundu. Lord Seth navíc slibuje comeback legitimní koncertní sestavy, takže snad i další nahrávka bude mnohem hodnotnější.
ALL