RIVERSIDE-Second Life Syndrome (CD-2005, Mystic Production)

PSYCHO! Absolutní psycho vytvořila polská formace RIVERSIDE na svém posledním albu, které se snad ani jinak než „Second Life Syndrome“ jmenovat nemůže. Všechny pocity se spojily, nejcitlivější emoce pokropil benzín a tělo chytlo na první škrtnutí sirkou. Takovýmto způsobem bych charakterizoval mé první dva poslechy tohoto znamenitého díla. Ještě teď mě hanba fackuje, když jsem na letošním ročníku CASTLE PARTY tuhle kapelu víceméně promrhal. Pravda, rozvleklé plochy je třeba nejprve notně naposlouchat z alba, aby si poté mohl člověk živé vystoupení nějakým způsobem užít. Nicméně se cítím stále tak trochu oklamán a podveden sám sebou.

Ale abych se konečně dostal k jádru věci. První hypnotizující song předestře atmosféru a RIVERSIDE pomalu naznačují, kudy asi povede jejich cesta alternativní rozkoše. Skladba „After“ se pohupuje na vlnách trip-hopu, přičemž omamné zvuky vás nutí dotknout se stále blíže a blíže vábivé vůně, která se z reproduktorů line. Následující „Volte-Face“ je doslova schizofrenní fůzí, spojující anathemovský feeling (především díky skvostnému klavíru a nádhernému vokálu Mariusze Dudy) a mistrovskou kytarovou hru, ne málo vzdálenou rukopisu Michala Pavlíčka. Opravdu nádhera a skvost!Tolik nápadů a nenásilných změn v jedné skladbě jen tak neuslyšíte, a to se přitom RIVERSIDE nezamotávají do žádných excentrických neposlouchatelných momentů. Aranže skladeb jsou promyšlené do nejmenšího detailu, neustále je co poslouchat a objevovat. K tomu nejpodstatnějšímu jsme se však ještě nedostali.

Zcela zásadní skladbou je titulní koncepční patnáctiminutový opus, který mě doslova dostal do kolen. Neuvěřitelné, co všechno se dá hudbou vyjádřit! Track je rozdělen do několika pod-sekcí, přičemž závěrečná instrumentální tříminutovka musí rozhodit snad každého příznivce kytarové hry. RIVERSIDE však nejsou jen tělesem zádumčivým. Emoce se dají vyjádřit také divočejším způsobem a lze je vystopovat především ve skladbě „Artificial Smile“. Ještě větší grády má však téměř hard coreovými rify zalitá instrumentálka „Reality Dream III“, s naprosto neuvěřitelným klavírovým intermezzem. To však není všechno. Posluchače čekají ještě dvě silné nálože, přičemž závěrečná „Before“ je doslova vzkličující baladou, která se ve finále překvapivě rozhostí do malinko divočejších obrátek, ovšem to nic nemění na tom, že také konec alba jde ruku v ruce s velmi silným zbytkem, o kterém jsem psal výše. A stylové zařazení? Doom-emo-rock? Psycho-emo-rock/metal? Mystic-rock/metal music? Zkrátka si vyberte. A co výkřiky ze záhrobí? Album doporučuje devět z deseti sebevrahů!!! VYNIKAJÍCÍ!!!

ALL

http://www.riverside.art.pl/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *