Je to sice delší doba, co mám tuhle desku doma, ale recenze na ní vznikla až teď. Moje lenost mě opravdu na chvíli přemohla, tak snad se tím trochu odrazím k alespoň nějaké činnosti, aby mě kolegové nehanili. Je jasné už na začátku i podle roztomilého obalu (blonďatá švédská maminka, drží své „střevní miminko“ v očekávání budoucích krásných chvil a za ní vynikající metalová tapeta), kdo že se vrátil zpět na scénu. Jedna z veličin evropské grind gore scény!
Vypadá to, že mě tady ty úchylko-chlívárny asi baví a jsou mojí cestou recenzenta…ale nevadí. Po lesním ječícím psychointru se na vás vyhrne nekompromisní drtivá porce, švédští borci se po návratu vrátili v rozhodně ucházející formě, která si nezadá se špičkou grindové scény. Šestadvacet zásahů netrvá víc jak třicet šest minutek, příznivci brutálního metálku si přijdou rozhodně na své a osobně si myslím, že ani i fandové death metalu nepřijdou zkrátka. Jednotlivé skladby nevyčnívají ze stylových kolejí. Za povšimnutí a vyzdvihnutí stojí opravdu výborně propracované „pseudo“ vokály: jeden opravdu zahuštěný a druhý krásně uječený ( i když hrdelním splaškům a kanálovým zvukům se snad ani při troše dobré vůle „vokál“ říkat nedá. Jak pak asi dokázali vytvořit takový hrůzinec v dobrém slova smyslu? Jestli ale vůbec toto slovo vůbec nějaký význam má? Zkrátka bordel! 
. Vyzdvihnout bych také chtěl stylově zahuštěný zvuk, který rodiče a sousedy určitě nepotěší, ale fandu „prasobordelu“ a „chlívu“ rozseká na tisíce kousků…jak by to nejspíš kapela sama dopředu plánovala.
A nehativa negativa? Přílišná monotónnost, do které člověk upadne po asi tak třinácté skladbě, a to i přesto že, písničky mají velice krátkou stopáž (průměrně kolem minuty deset). To se ale konec konců dalo předpokládat. Jen doufám, že živé představení REGURGITATE je ještě daleko lepší, než je z jejich poslední desky, a že překoná rozporuplné pocity, které přetrvávají od nešťastného vystoupení na Obscene Extreme festu 2001. A na zaváděcí samolepku na obalu (který se opravdu mimořádně vyvedl), hlásící návrat legendy bych také příliš nespoléhal. O hlasitosti matky a chytlavosti jedné pohlavní nemoci nemluvě. Není to špatná deska, ale ve skrytu své zkažené duše doufám, že mají daleko lepší. Přesto všechno jsou REGURGITATE opět zpátky!
Radim
(hlasů: 2, průměr: 5,00 z 5)
Loading ...
Verze pro tisk