REGURGITATE – Sickening Blues

regurgitate_sickeningJe to sice delší doba, co mám tuhle desku doma, ale recenze na ní vznikla až teď. Moje lenost mě opravdu na chvíli přemohla, tak snad se tím trochu odrazím k alespoň nějaké činnosti, aby mě kolegové nehanili. Je jasné už na začátku i podle roztomilého obalu (blonďatá švédská maminka, drží své „střevní miminko“ v očekávání budoucích krásných chvil a za ní vynikající metalová tapeta), kdo že se vrátil zpět na scénu. Jedna z veličin evropské grind gore scény!

Vypadá to, že mě tady ty úchylko-chlívárny asi baví a jsou mojí cestou recenzenta…ale nevadí. Po lesním ječícím psychointru se na vás vyhrne nekompromisní drtivá porce, švédští borci se po návratu vrátili v rozhodně ucházející formě, která si nezadá se špičkou grindové scény. Šestadvacet zásahů netrvá víc jak třicet šest minutek, příznivci brutálního metálku si přijdou rozhodně na své a osobně si myslím, že ani i fandové death metalu nepřijdou zkrátka. Jednotlivé skladby nevyčnívají ze stylových kolejí. Za povšimnutí a vyzdvihnutí stojí opravdu výborně propracované „pseudo“ vokály: jeden opravdu zahuštěný a druhý krásně uječený ( i když hrdelním splaškům a kanálovým zvukům se snad ani při troše dobré vůle „vokál“ říkat nedá. Jak pak asi dokázali vytvořit takový hrůzinec v dobrém slova smyslu? Jestli ale vůbec toto slovo vůbec nějaký význam má? Zkrátka bordel! . Vyzdvihnout bych také chtěl stylově zahuštěný zvuk, který rodiče a sousedy určitě nepotěší, ale fandu „prasobordelu“ a „chlívu“ rozseká na tisíce kousků…jak by to nejspíš kapela sama dopředu plánovala.

A nehativa negativa? Přílišná monotónnost, do které člověk upadne po asi tak třinácté skladbě, a to i přesto že, písničky mají velice krátkou stopáž (průměrně kolem minuty deset). To se ale konec konců dalo předpokládat. Jen doufám, že živé představení REGURGITATE je ještě daleko lepší, než je z jejich poslední desky, a že překoná rozporuplné pocity, které přetrvávají od nešťastného vystoupení na Obscene Extreme festu 2001. A na zaváděcí samolepku na obalu (který se opravdu mimořádně vyvedl), hlásící návrat legendy bych také příliš nespoléhal. O hlasitosti matky a chytlavosti jedné pohlavní nemoci nemluvě. Není to špatná deska, ale ve skrytu své zkažené duše doufám, že mají daleko lepší. Přesto všechno jsou REGURGITATE opět zpátky!

Radim

www.regurgitate.net

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *