Alesh AD (Aleš Dostál) posluchače nešetří. Během tří let jeho RAVENNOIR dospěl už ke třetímu velkému CD, jež dostalo do vínku název „Cultus Inferi“. Hlavní protagonista na něm pokračuje v blackmetalovém tažení, které na debutové desce dostalo visačku s vlastním know-how. To je samozřejmě v moři tisíců kapel obrovská výhoda, byť ne zdaleka všichni posluchači jméno RAVENOIR stačili objevit. To se ale brzy může změnit, neboť novinka nabízí materiál více než atraktivní. S Aleshem je vždy o čem se bavit…
Aldo, jsem moc rád, že sis znovu udělal čas pro Rumzine. S RAVENOIR jsi během tří let natočil hned tři řadová alba. Řekl bych, že takhle produktivní jsi dříve nikdy nebyl. Dalo by se říci, že ses právě s RAVENOIR „definitivně umělecky našel“? Čím si to vysvětlit?
Taky tě zdravím, Aleši, a stejně i všechny čtenáře Rumzinu. No, podívej, ona ta produktivita je v podstatě vyvážená tím, že RAVENOIR nejsou koncertně aktivní kapelou, a tím pádem mám dostatek času pro psaní nových skladeb a věnování se studiové práci. Ač to nevypadá, tak vydání třech řadových alb RAVENOIR v časové paralele tří let bylo opravdu zcela náhodné. Skladatelsky produktivní jsem v muzice přes třicet let a hudebních nápadů mám stále dostatek, ale nerad bych něco zakřikl. Čím si to vysvětlit? Opravdu netuším, kde se ve mně bere ten zdroj inspirace. Pravděpodobně proto, že moje Múza nikdy nespí.
V dřívějších letech jsi nejčastěji pracoval sám, navíc ses hodně věnoval extravagantnějším hudebním tělesům (THE SQUIRM, GALLERY OF DEAD BATTERIES). Měl jsi však vždy touhu postavit regulérní metalový band, zřetelně metalový a spíše přímočařejší? Změnil se v posledních několika letech tvůj hudební vkus, případně změnila se u tebe chuť spojená s tvorbou toho či onoho žánru?
Dokážu fungovat jako solitér a stejně tak jsem schopen být článkem regulérní kapely. Osobně mám zkušenost s oběma způsoby fungování. Být součástí kapely je rozhodně mnohem záživnější dobrodružství a také velice zodpovědnější záležitost. Pro mě byla od počátku mé hudební éry nejdůležitější zapálenost, entusiasmus, oddanost a stoprocentní přesvědčení pro věc. Muzice se věnuju více než tři dekády a jedno vím jistě, hudba je buď dobrá, nebo špatná. Pokud jsi v tom neupřímný a vypočítavý, dříve nebo později se to stejně ukáže. V mém případě není vůbec podstatné, o jaký hudební žánr se jedná. Můj hudební vkus se už několik let nemění, mám stále stejně rád svých několik málo oblíbenců. Přiznám se, že už nějak nemám snahu objevovat a vyhledávat nové kapely. Pokud mám náladu, tak poslouchám několik zásadních alb mého života, která mě nikdy neomrzí.
Když se ohlédneme za posledním albem „In the Womb of Sin“… Jak ho vnímáš s odstupem času? Měl jsi s tehdejší sestavou dlouhodobější plány, nebo už bylo od samého začátku jasné, že se jedná spíše o prozatímní složení RAVENOIR?
Nerad srovnávám svá alba. Upřímně mohu říci, že jsem se všemi třemi vydanými tituly náležitě spokojen. Každé album mapuje určité období v mém životě, každé je v něčem jiné a každé je pro mě stejně důležité. Plány jsou opravdu jen plány a realita bývá mnohdy zcela jiná. Sestava a stejně tak i otázka koncertování postupem času vykrystalizovala do fáze, že RAVENOIR prezentuji jako svůj studiový projekt, ve kterém mi od počátku věrně asistuje baskytarista Igor Hubík. Pozice bubeníka a sólového kytaristy není pevně obsazená.
Říkal jsem si: „Sakra, kolem toho Aleshe se kromě Igora střídají lidé jak na běžícím pásu.“ Řekl bys, že je s tebou těžké vyjít? Nemyslím to nijak zle… Naopak můžeš klidně povědět, co ti naopak vyhovuje na spolupráci s Igorem. Dokážete se spolu taky někdy pořádně pohádat?
Je velice složité narazit v životě na ty správné osobnosti, které si tzv. kápnou do noty, se kterými budete mít stejné názory na věc a bude fungovat vzájemná chemie, tolerance, budete mít stejné hudební cítění, odhodlání všichni stejným dílem dávat kapele maximum energie a času, schopnost svorně fungovat jako jeden celek v dobrém i ve zlém, taky jako jedna hudební rodina, se kterou musíte trávit spoustu času, především stoprocentně společně věřit tomu, co děláte. Pokud tomu tak není, tak je to samozřejmě špatně. Moje velice tvrdé a nekompromisní nároky na spolupráci spousty jedinců není schopno zkousnout. Ale zároveň jsem také stejně přísný sám k sobě. S Igorem se známe léta letoucí a jsme velice dobří přátelé, kteří se respektují. Oba dobře víme, co jeden od druhého může čekat. Máme velice podobné názory, stejný smysl pro humor a stejně tak se občas dokážeme mezi sebou pohádat. Ty bouřky k tomu samozřejmě patří, bez nich to nejde.
Předpokládám, že nejsi zastáncem přílišné demokracie ve vztahu k vedení kapely. Jak moc je podle tvého soudu „lídrovství“ nezastupitelné?
Mělo by to vždy fungovat na všechny strany vyváženě. Nikoho slovo ani názor přece nemají slabší váhu. Všichni mají rovnocenný názor a pak už je to jen na domluvě celku. Pozice lídra v této věci určitě také hraje roli a je důležitá. Vždy by mělo jít o dobro věci, a proto by se měli členové mezi sebou dohodnout.
Po nějaké době jsi oznámil, že RAVENOIR bude fungovat jako one-man projekt a že si vše budeš dělat výhradně sám. Nakonec se ale přece jen zrodila nová sestava. Jak k tomu došlo? Můžeš nám toto období trochu popsat? Vypadá to, že se vše muselo zrodit strašně rychle…
Ono to bylo vše myšleno ve spojitosti s těmi častými personálními změnami a odchody, a tím neustálým oddalováním koncertů. Vše směřovalo k mému rozhodnutí už od natočení debutu „The Darkest Flame of Eternal Blasphemy“ a v období nahrávání druhého alba „In the Womb of Sin“ mě to akorát ujistilo. To je přesně o tom, o čem jsem hovořil v předchozích odpovědích. Pokud není ta společná řeč na věc, je pak naprosto zbytečné se čímkoliv dále zabývat, ztrácet čas a někoho k něčemu přemlouvat, ba dokonce nutit. Tohle především není můj styl. Po dlouhém zvažování jsem nakonec došel k názoru, že koncertování mi až tolik neschází a že jsem vlastně nejspokojenější v nahrávacím studu při realizaci alba. Někdo na to může mít jiný názor, nicméně takhle to cítím já. Takže jsem nakonec plánovaným koncertním aktivitám dal vale. Oslovil jsem své bývalé spoluhráče z ROOT, kytaristu Jirku Hába a bubeníka Zbyňka Husu s dotazem, zda by měli zájem a chuť podílet se se mnou a Igorem na nahrávání třetího alba „Cultus Inferi“ coby hostující členové. Moji nabídku oba pánové s nadšením přijali. Je tedy velice pravděpodobné, že tato aktuální sestava RAVENOIR bude pokračovat i nadále. Uvidíme… To prověří čas.
Je pro tebe stále důležitá motivace k tomu, aby ses jako muzikant dále posouval? Prioritní je skládání hudby, nebo pravidelný trénink na konkrétní nástroj?
Ano, skládání hudby je pro mě prioritní. Vzhledem k tomu, že komponování věnuji nemálo času, tím pádem mám vlastně pravidelný trénink na hudební nástroj, který je v mém případě kytara. Motivace je velice důležitý a silný faktor. Tohle je samozřejmě individuální.
Jak do toho všeho zapadala práce na nových skladbách? Jsou songy z aktuálního CD „Cultus Inferi“ ze staršího období? Vznikl veškerý materiál v rekordně krátkém čase?
Práce na materiálu pro opus „Cultus Inferi“ probíhala stejně, jako tomu bylo u předchozích dvou alb. Všechny skladby jsem psal zcela výhradně pro tento titul. Pokud jde o proces komponování, psaní textů a nahrávání samotné, tak ten se v mém případě nijak zvlášť neliší a je léta stejný. Materiál vznikal v průběhu zhruba šesti měsíců. Nahrávání je vždy rozděleno na několik fází, trvá přibližně dva až tři měsíce a vše je od počátku do konce pod mou taktovkou.
Překvapilo mě, kterak jsou nové skladby melodické, místy zabředávají takřka do doom metalu. Řekl bys, že je nové album zatím nejrozmanitějším počinem RAVENOIR? Cítil jsi už v průběhu skládání, že „trojka“ bude přece jen trochu jiná?
Rozhodně. Už na počátku komponování materiálu pro třetí album jsem měl zcela jasnou představu. Věděl jsem, že chci tentokrát více využít pomalých funerálních temp a položit se do táhlých a ponurých melodií. Co odjakživa ctím v muzice, je melodičnost, harmonie a potemnělá atmosféra. Už podle prvních reakcí a několika doposud zveřejněných recenzí je novinka „Cultus Inferi“ hodnocena jako nejvyzrálejší album z dosavadní diskografie RAVENOIR. A stejně tak to vnímám i já. Velice kladné ohlasy měla i předchozí alba, což mě samozřejmě velice těší. Vždy se snažím o to, aby následující album bylo něčím odlišné od toho předchozího, ale zároveň abych si zachoval svůj skladatelský rukopis.
Atmosféru nahrávky velmi silně ovlivňují klávesy, s nimiž sis opravdu vyhrál. Zároveň mi přijde, že jsi v žádném případě nechtěl „překrýt“ kytarový zvuk. Zkus nás vzít trochu do centra dění a osvětlit své záměry.
Kytara je můj hlavní výrazový prostředek, na kterém stavím skladby a klávesy. To vše dokonale dobarvují do oné ponuré atmosféry. Pro mě je důležité, ať už při komponování skladeb nebo při nahrávání jako takovém, vždy v sobě prolomit tu pomyslnou hráz emocí a propojit srdce a mysl. Takhle to prostě je a tak to cítím.
Když jsem album poslouchal, vybavilo se mi hned několik zásadních nahrávek z devadesátých let. Předně jsem si vzpomněl na „Clouds“ od TIAMAT a „Lepaca Kliffoth“ od THERION. Hudba RAVENOIR je pochopitelně mnohem modernější, ovšem jakousi návaznost na začátek devadesátých let zde cítím. Co o tom soudíš? Náhoda?
No tak vidíš, přiznám se, že ani jednu z těchto kapel, které zmiňuješ, jsem nikdy neposlouchal. Samozřejmě vím, že tyto kapely existují, ale jejich tvorbu opravdu vůbec neznám. V dnešní době už je v muzice nahráno úplně všechno. To připomíná ono a ono zase to. Já se tím několik let absolutně nezabývám. Jestli to je náhoda, nechám na přívržencích metalové hudby. To je ta nejpřísnější porota.
Poznávacím znamením RAVENOIR je i tvůj vokál. Bereš ho jako důležitou součást vaší autenticity?
Ano. Snažím se, aby můj vokální projev co nejlépe zapadal do muziky a posluchači si o to více mohli vychutnat texty. Vokální projev je pro mě vždy zcela zásadní, a to platí stejně tak i u kterékoliv jiné kapely.
Skladbu „Belial´s Realm“ otextoval BigBoss. Je pro album něčím specifická?
Je specifická tím, že je to BigBossův text, který napsal na začátku devadesátých let. Znamená pro mě úplně poslední tečku za naší letitou hudební spoluprací. Moc si toho vážím.
Vadí ti, když o vás někteří posluchači hovoří jako o nástupcích ROOT? Už ses s tímto tvrzením setkal?
Samozřejmě jsem se s tímto přirovnáním už setkal. Pokud tvorba RAVENOIR někomu nějakým způsobem evokuje ROOT, tak je to v pořádku. Rozhodně mi to nijak nevadí. Vždyť jsme byli ROOT.
Tři alba jste vydali opravdu hodně rychle. Máte v plánu v obdobném tempu pokračovat i nadále? Chystáš ještě nějaké další hudební projekty?
V následujících měsících je v plánu vydání tolik žádané limitované edice 3LP boxu se všemi dosavadními havraními alby. Pokud nic nezmaří plán vydavatelství Black Barn Music, tak bychom se mohli dočkat překrásného boxu se třemi gatefold vinyly v průběhu následujícího roku 2024. Já se budu průběžně věnovat skládání nového materiálu pro další album RAVENOIR. To bych chtěl realizovat až v roce 2025.
Děkuji za rozhovor, měj se skvěle, už teď se těším na příště!
Já také díky za tvou přízeň a čas. Měj se hezky a zase někdy…
ALL