Posluchači ještě nestačili řádně vstřebat album „In the Womb of Sin“ a už tu máme pod značkou RAVENOIR nástupce „Cultus Inferi“. Alesh AD se nyní nachází ve stádiu uměleckého rozpuku a nikterak mu v tom nebrání ani personální změny (viz aktuální sestava níže). Vydat tři alba v rozmezí tří let, to je opravdu úctyhodný výkon. Skoro by se dalo říci, proč si hlavní protagonista neponechá v kufříku jen to nejlepší a nevydá jeden „absolutní klenot“? Nepochybně se takováto úvaha nabízí. Nicméně personální kolotoče v sestavě jdou poměrně razantně proti tomuto tvrzení, byť samozřejmě skladatelský rukopis se dá zamaskovat jen horko těžko. I když zamaskovat… O žádné „zamaskování“ se nejedná, neboť cílem každé kapely je, aby byla zřetelně rozpoznatelná.
Řekl bych, že RAVENOIR se toto daří čím dál víc, a to především díky Aleshově vokálu. Klade důraz na texty, je mu skvěle rozumět, přičemž potřebnou démonickost neztrácí ani v nejmenším. Dalším nezanedbatelné plus spatřuji v cílené snaze posunut se do odlišnějších žánrových poloh. Vůbec na tomto přímém úmyslu nevidím nic špatného, je to naopak dobře. Albu vévodí skladby ve středním tempu, v některých momentech mají dokonce blízko k doom metalu. V jistém smyslu za to mohou výrazné klávesy, jejichž nádech je vskutku infernální. Ono pojetí mě ve vzpomínkách vrací do plodných devadesátých let, kdy povětšinou deathmetalové kapely objevily kouzlo právě tohoto původně „nemetalového“ nástroje. Působiště RAVENOIR je ovšem na novince pestřejší i díky řadě kytarových melodií, které jsou dostatečně atraktivní.
Na nahrávce jsme tudíž svědky střetu hned několika světů. Metalová tradičnost vs. moderní produkce, blackmetalový feeling coby základ RAVENOIR vs. inklinace k dalším metalovým odrůdám. Už z tohoto popisu vychází základní zpráva: „Cultus Inferi“ je ze všech tří alb tím nejpestřejším a nejpřístupnějším. Pokud jako posluchač přistoupím na pravidla hry, jež byly RAVENOIR stanoveny, docházím k závěru, že toto album je z hlediska provedení v podstatě bezchybné. Možná bych využil ještě více prostředků směrem k vystředění osobitosti, ovšem otázka je, jestli by RAVENOIR širší progrese neudusila. Každopádně i takto konzervativní pojetí metalu lze prezentovat dostatečně přesvědčivě a důvěryhodně.
Z opakovaných poslechů „Cultus Inferi“ si odnáším pozitivní dojmy. Pokud patříte mezi posluchače, jež „rádi stojí na straně pekla“, tak s poslechem rozhodně neotálejte. Duch ROOT (všichni současní členové jsou ex-) stále krouží kolem „havraního hnízda“ a symbolickou návaznost nekamufluje. Vždyť by to byla škoda. Navíc skladbu „Belial’s Realm“ otextoval sám BigBoss. Zdá se, že v pekle znovu rozsvítili všechny pochodně!
Skladby: Glorification of Godlessness, Black Luna, Crow’s Call, Confession to the Darkness, Requiem, Belial’s Realm, Orgiastic Ceremony, Kingdom of Amnesia
Sestava: Alesh AD – kytyra, zpěv; Jiří Háb – kytara; Igor Hubík – baskytara; Zbyněk Husa – bicí
ALL