V záplavě „metalů a corů“ k nám z vesmíru dorazila Lajka, resp. tedy PROJEKT LAJKA, jenž do naší hudební trafiky přinesl velkou porci nevšednosti a alegorie. Pokud existují v tuzemsku alespoň pidi-scény osobitých subžánrů, tak v případě nahrávky „Orgasmoboken“ se jedná o prachsprostou Robinsonádu. PROJECT LAJKA totiž kráčejí plnou parou proti větru – tento druh hudebního rozjímání totiž příliš fanoušků nepřinese. Pokud se ale tu a tam někdo najde, bude to posluchač anti-konzumní a navíc neskonale otevřený. Na tomhle miniaturním potenciálu můžou znojemští snaživci postavit jednoduché know-how, které by je alespoň částečně mohlo popostrčit směrem k main streamu. Osobně tomu však nevěřím, a tak se „pejsci“ budou muset spokojit s jamingem ve vlastním sklípku, do kterého proklouznou sluneční paprsky jen velmi zřídka.
Těžko říci, zda-li jsou PROJECT LAJKA záměrně tolik komorní, ovšem pokud bylo jejich cílem vytvořit jakousi izolativní atmosféru, jež má posluchači sevřít hrdlo a zároveň mu druhým uchem sdělit větu typu: „s námi je to pohoda“, pak pětice skladeb funguje navýsost spolehlivě. „Studánečka v zorném poli měkčeného Václava“ je pozitivně laděná jazz-rockovka s příjemným vokálem a navýsost poetickým textem, jenž rozsévá kolem sebe květy příjemné naivity. Žádný vzlet, žádné závratné tempo, jen něžná naléhavost.
Ještě více jazzu je posléze cítit v poněkud stínovější kompozici „Orgasmoboken“. „V podzimních očích university jsem snil o vydatné dávivé žízni/očistné lázni nedostatku v němž místo má i můj střed a tvůj okraj…“. Pikantní, navenek prosté, ale zároveň podivuhodné. Ještě niternější a pro mě osobně i hudebně přínosnější je však předposlední skladba „Velká modrá“. 
PROJECT LAJKA se zde představují jako velmi schopní instrumentalisté, jimž není cizí ani náročnější jazzrockové cvrlikání. Tady ovšem kapela ještě více vyznala lásku tradičnímu klubovému jazzu, byť onen text písně působí na celkové vyznění jako vítr z druhého břehu. „451 F“ pak zakončuje miniCD instrumentální bigbítovkou, kterou by si PROJECT LAJKA mohli z fleku střihnout s Michalem Pavlíčkem Na Kloboučku. Pokud měl stejně pojmenovaný pořad své typické kulisy, tak v právě jejich útrobách si dokážu hudbu této skupiny velmi živě představit.
Hudba „psích kosmonautů“ je pozoruhodná, nicméně je velmi příjemné ji alespoň částečně ochutnat. Na druhou stranu je však třeba přiznat, že tento druh hudebního snění není určen pro každý den. Navíc pouhá pětice songů není úplně hodně, a tak se trošičku obávám, že mi na „Orgasmoboken“ bude po několik dnech padat prach. Ono není příliš zábavné, když vám CD začne a za několik momentů skončí. Tento můj postřeh však nemá nic společného s celkovým hodnocením. Nějaké to regulérní CD by to už ale opravdu chtělo. Pravda, v dnešní době už tento „úspěch“ téměř nic neznamená, ale…ALE stejně by to bylo (takové) hezké.
ALL