Norští PRIDE AND FALL už přes dvacet let představují absolutní špičku v ranku té nejtemnější elektronické hudby. Opravdu málokterá kapela se dokáže dostat pod kůži takovým způsobem, jako právě tato trojice mimořádně talentovaných hudebníků z města Stavanger. Není divu, že mají PRIDE AND FALL fanoušky doslova po celém světě, ostatně mnoho zajímavostí se v tomto ohledu dozvíte i z následujícího rozhovoru. Pokud jste se s kapelou ještě nesetkali, doporučuji Vám nejen toto čtení, ale také jejich poslední řadové album „Red For the Dead, Black For the Mourning“ (2016), na které jednoduše nedám dopustit. Pod rozhovor jsem pak jako bonus umístil aktuální remix skladby „Start of a New Day“ z dílny AUGER. Je opravdu neuvěřitelné, v kolika odstínech může být tvorba PRIDE AND FALL funkční. Nyní ale už má maličkost v součinnosti s vokalistou Sigve Monsenem a instrumentalistou Pere Waagenem.
Jsem skutečně moc rád za možnost uskutečnit s Vámi rozhovor. Když jste zakládali kapelu, jakou hudbu jste v tu dobu poslouchali? Co vás inspirovalo k tomu, že jste začali sami tvořit? Čekali jste, že se poměrně rychle stanete takto úspěšnou kapelou?
Sigve: Děkujeme za pozvání k tomuto rozhovoru, vážíme si toho. Vždy jsme měli různorodý hudební vkus. Říkám, nikdy se nedržte jen jednoho stylu nebo žánru! Inspirovalo nás opravdu mnoho kapel, a to to ze všech možných sfér.
Per: Ano, vždy jsme poslouchali širokou škálu stylů, od punku a indie, až po old school death metal devadesátých let, od ambientu k elektronice. Náš zájem o hudbu a hraní na nástroje vznikl už v době školní docházky. Mě v té době začali oslovovat třeba A-HA, DURAN DURAN, DEPECHE MODE a další podobní umělci, přičemž někteří z nich posléze zamířili přes DEAD KENNEDYS, SEX PISTOLS až k tvrděmetalovému materiálu. Nicméně jsem ale také na počátku devadesátých let objevil kapely, jako jsou např. FRONT 242, FRONT LINE ASSEMBLY a NINE INCH NAILS. Mám je rád dodnes, přestože jsou od tvorby PRIDE AND FALL přece jen trochu dál. A ještě bych chtěl zmínit, že už ve škole jsem hrál na nástroj v tamní kapele, takže i zde jsem získal určité základy.
Sigve: Ještě k tomu úspěchu, který jsi zmínil. Opravdu to není nic, čeho bych se až tak obával. Na druhou stranu, jak už jsem někde řekl, je opravdu hezké dosáhnout toho, že tolik lidí z celého světa naše hudba dokáže zasáhnout do srdcí a duší. Tohle je pro nás zajímavé a povzbudivé zároveň.
Jak byste ohodnotili přijetí vaší hudby v Norsku a dalších zemích? Jak moc těžké byly v tomto ohledu začátky? Museli jste čelit nějakým překážkám či výzvám, které by stálo za to zmínit?
Sigve: Když jsme začali s PRIDE AND FALL, bylo naším primárním cílem hrát živě v jiných zemích než je Norsko.🙂 Zcela zřetelně jsme se chtěli dostat ven do světa, poznávat různé kultury a potkávat se s lidmi z těchto končin.
Per: Ano, chtěli jsme cestovat mimo Norsko a hrát na festivalech typu Wave Gothic Treffen, na známých místech, kterým je třeba londýnský Slimelight. Co se týče Norska, tak zde je scéna opravdu malá, přestože fanoušci jsou zde skvělí a milí. Nejsem si úplně jistý, ale myslím si, že v některých městech se několikrát za měsíc konají akce spíše v gothic stylu. Klubové akce s prvky EBM nebo industrialu tu až tolik zavedené nejsou. S Německem, Polskem či UK se to vůbec nedá srovnat. V minulosti jsme se rozhodli, že si najdeme nahrávací společnost a management, který by nám mohl pomoci dostat se ven. Myslím, že se nám to podařilo poměrně snadno. Brzy jsme totiž narazili na firmu Dependent Records, která se pro nás stala bezpochyby tou nejlepší možnou značkou. Tenhle proces byl pro nás vlastně docela snadný, jednoduše žádná frustrace. Taktéž na naše první demo jsme získali opravdu hodně pozitivních reakcí, přičemž jednu z těch vůbec nejlepších jsme obdrželi právě od Dependent Records. Byli jsme nadšení z toho, jak se jim nahrávka líbila! Podpisu smlouvy pak už nic nebránilo.
Fanoušci mají vždy tendenci si nezávislou scénu idealizovat. Souhlasíte s tím? Jste spokojeni třeba právě s vaší pozicí v Norsku?
Sigve: Pokud jde o Norsko, tak tu nikterak obrovskou základu fanoušků nemáme. Jak už jsem říkal, pravděpodobně tu existují nějaké klubové akce, kde hrají industrial a temné gothic věci, ale není to rozhodně v naší části země. Možná tak v Oslu či Bergenu. Momentálně také nejsme v Norsku příliš aktivní, tak trochu jsme teď mimo scénu. A není to jen tou covidovou situací, která nastala v roce 2020. Naše osobní životy byly rovněž docela rušné a nebylo tak mnoho času pohrát si s novými nápady a hudbou obecně. To je samozřejmě dáno tím, že nejsme hudebníky na sto procent. Není to naše denní práce.
Jak na scénu nahlížíte po dvaceti dlouhých letech, tj. od doby, co jste s PRIDE AND FALL začínali?
Sigve: Upřímně to vypadá, jako by se tahle scéna zastavila. Za všechny ty dlouhé roky se sice objevilo několik průkopnických kapel, to je jasné, ovšem většina těch dalších, které fungují, nemají obvykle tendenci hledat novou inspiraci. Tím ale nechci říct, že zrovna my jsme nějak výjimeční… Nicméně pro posluchače už teď musí být skoro všechno stejné. Tolik nových rekrutů tu nevidím.
Součástí tvorby PRIDE AND FALL byl vždy melancholický prvek, jenž se stal přirozenou součástí všech vašich nahrávek. Je to pro vás důležitý atribut?
Sigve: Melancholie je podstatnou součástí PRIDE AND FALL. Jsme tři myslící muži, kteří přebývají ve svých vlastních myšlenkách. Děláme druh hudby, který většina posluchačů pravděpodobně ráda poslouchá o samotě a potmě.
Per: A také je pro nás vždy důležitá i melodie, byť teď mluvíme o melancholii. Někteří posluchači si možná všimli, že většinu naší hudby skládáme na mollových klávesách, víš, jako D ostré mollové akordy a podobně. V tom je více nádechu smutku, když jsou melodie založeny právě na těchto akordech, to je jisté… A pro nás je toto samozřejmě důležité, vždy tomu tak bylo.
Jak jako hudebník vnímáš vývoj kapely, řekněme v rámci všech pěti alb, které jste doposud vydali?
Sigve: V průběhu let došlo v našem vývoji k mnoha změnám. Začali jsme používat kytary a elektronické bicí, přičemž tohle všechno se postupně mísilo s hardwarovými i softwarovými syntezátory a čímkoli dalším. Byla to pro nás vždy velká zábava. Svein Joar (třetí člen PRIDE AND FALL) má ve svém suterénu nahrávací studio, takže jsme tam společně strávili hodně času. Probíhaly tam všechny naše zkoušky, cvičili jsme zde na koncerty a podobně. Poslední roky jsme psali a skládali samostatně a až následně se sešli ve studiu. A. While pak v Perově malém suterénním studiu dohlížel na další produkci a mixování. Myslím si, že v tomto u nás nastala ta největší evoluce. Totéž se ale týká produkce. Za ta léta se náš zvuk postupně měnil, přičemž my sami jsme vždy usilovali o čistější zvuk. Jinak právě při tom kreativnějším procesu ve studiu jsme často využívali některé modulární syntezátory. Hodně časté to bylo u toho posledního alba. Svein Joar se do světa modulárních syntezátorů doslova potápěl.
Vaše poslední album „Red For the Dead, Black For the Mourning“, mimochodem velmi vydařené, vyšlo téměř před pěti lety. Jakou zaznamenalo odezvu?
Sigve: Myslím, že je to v pohodě. Mám dojem, že album mělo podobné reakce, jako jsme to měli např. u „Nephesh“ (první CD z roku 2003). Když jsme vydali právě toto album, dostávali jsme maily od fanoušků o tom, jak hluboká jim naše hudba připadá. Vzpomínám si, jak nám jeden chlap říkal, že naše hudba hrála dokonce při pohřbu… to je krásné. Odezva na „Red For the Dead, Black For the Mourning“ je ale také fajn. Dostali jsme mnoho mailů a zpráv, jimiž se nám lidé snažili sdělit to, co pro ně naše hudba znamená. Lidé často píší, že se s námi cítí být propojeni… Myslím, že v téhle scéně jsme více zaměřeni na melodii než razantní klubové beaty. I proto si lidé z naší hudby odnáší více pocitů, což má pak vliv na celkový zážitek z poslechu.
Myslím si, že vaše poslední album zní naprosto spontánně, zvuk je neuvěřitelně masivní a silný. Bylo vaším záměrem udělat nahrávku přesně takovou?
Per: „Red For the Dead, Black For the Mourning“ je kombinací našeho vlastního vývoje a toho, že jsme na něm spolupracovali s několika zkušenými hudebníky. Jedním z nich byl Krischan z kapely ROTERSAND, tím druhým norský producent Christer-Andre Cederberg. Oba nám při výrobě alba pomáhali. Rovněž jsme mnohem více času strávili nad vokály, hodně jsme si vyhráli především s těmi zkreslenými. Album v podstatě pokračuje od místa, kde bylo prve ukončeno poslední CD „Of Lust and Desire“. Nicméně vždy se snažíme na další nahrávku přinést nové inspirační věci, už v podstatě v rámci samotného procesu. A to se také stalo. S prací Christera-Andre Cederberga jsme opravdu spokojeni. Všechna naše předchozí alba jsme si nahrávali a míchali výhradně sami. Teprve u „Red For the Dead, Black For the Mourning“ jsme se zaměřili na psaní a skládání hudby a externích zdrojů jsme pak využili při kompletaci. Tihle chlapi jsou opravdu neskutečně zruční.
Naskýtá se otázka spojená s realizací nového alba. Máte v tomto ohledu nějaké novinky?
Per: Mohu jen říci, že nám nechybí motivace a chuť brzy se sejít. Představíme si naše nápady, které jsme nashromáždili, a uvidíme, co se z toho nakonec vyvine. Víš, situace je v tomto ohledu choulostivá… Tři hudebníci, tři různé rodiny, Covid – situace a všechny ty kecy…
Právě Covid – 19 je téma, které je v současné době stále aktuální. Jak moc vás současný stav omezuje? Rovněž mě zajímá, jak na tom v Norsku celkově jste? Pomáhá stát umělcům nějakým způsobem?
Sigve: To je pravda. Jak už bylo řečeno, u nejnovějších alb jsme si tvořili každý samostatně a posléze se dali dohromady, začali se bavit, jakým způsobem budeme dál postupovat. Takže i nyní si tímto způsobem sami hrajeme, každý z nás takto zvlášť doma. Situace kolem covidu je naprosto nepřehledná. Lidé trpí v důsledku zavírání podniků, ne kvůli skutečné nemoci, ale z důvodu důsledků, které vyplynuly z lockdownu. Nakonec jsme ale byli velmi rádi, ulevilo se nám, když se u covidu – 19 ukázalo, že není tak nebezpečný, jak jsme si mysleli před rokem.
Per: Pokud jde o podporu a pomoc ze strany státu, tak tu v této věci došlo k určitým sporům. Situace byla přinejmenším v polovině roku 2020 taková, že etablovanější umělec se snadno dostal k volným penězům, zatímco ten méně zavedený nikoliv. Co se tam však událo poté, jak je to přesně teď, to už nevím. Neměl jsem vůbec zájem tuto debatu sledovat. Vím však, že si jeden zpěvák/skladatel velmi dobře vedl během jedné digitální „koronové stream show“, kdy mu publikum během koncertu zasílalo peníze. Na tomhle pořadu vydělal více než kterákoli jiná show dříve. To bylo na tom zajímavé.
Posloucháte nějakou novou hudbu? Co vás v poslední době nejvíce zaujalo?
Per: V současné době poslouchám nejnovější mistrovská díla Nicka Cavea, „Ghosteen“ a „Carnage“. Obě nahrávky jsou naprosto fantastické, geniální a srdcervoucí zároveň. Myslím si, že je zde cítit, čím si ten muž musel v poslední době projít, když ztratil svého syna. Je impozantní, jakým způsobem vyjadřuje své pocity prostřednictvím textů a hudby. Je to prostě fantastické. Miluji to.
Můžete mi ještě něco povědět o remixu písně „Fade“ od THEATRE OF TRAGEDY, jež se nakonec objevila na velmi zajímavém tributním albu? Co vlastně soudíte o této kapele? Dáváte obecně přednost elektronickým nahrávkám? Např. „Assembly“.
Sigve: Ne, vůbec ne. Myslím si, že většinou posloucháme „akustickou“ hudbu. Po několika hodinách mě electro unavuje. S nahranými nástroji tohle nikdy nezažiješ. Co se týče THEATRE OF TRAGEDY, tak na ně mít objektivní názor snad ani nemůžu, neboť Heine Frode (bicí) je mým hodně blízkým přítelem. Jedinou věc, kterou ti mohu říci, je to, že právě oni byli skutečnými průkopníky. Za to si jich opravdu vážím. Jejich hudba sice není úplně mým šálkem čaje, ovšem najdou se v ní prvky, které se mi opravdu líbí. Skladba „Fade“ je právě jedna z těch podařených. Remix byl záměrně udělán tak, aby byl výrazný na tanečních parketech. Přesně tak to Hein Frode chtěl. Per pak podle mého názoru odvedl naprosto fantastickou práci. Provedl to skvěle!
Máte pro letošek ještě nějaké plány? Až třeba opadne současné covidová situace?
Sigve: V současné době zatím nemáme žádné plány, snad kromě psaní a hraní si s některými vlastními nápady. Jinak se nyní snažíme žít život normálním způsobem, jak jen to je možné. Myslím a doufám, že se brzy zase uvidíme a začneme tvořit něco užitečného. Zároveň stále vedeme dosti příjemnou komunikaci s klukama z Dependent Records, takže uvidíme, co z toho nakonec vzejde. Nějaké nápady samozřejmě už máme a hrajeme si s nimi.
Děkuji moc za rozhovor. Je něco, co byste chtěli čtenářům vzkázat? Byli jste vůbec někdy v České republice?
Sigve: Nikdy jsme v České republice nebyli, ale rádi bychom se k vám podívali. To by bylo skvělé!
ALL
Profil PRIDE AND FALL na RumZinu: http://rumzine.com/pride-and-fall