Nebylo by prázdnin bez Chorvatska – názor mnoha Čechů. Mě do toho ale netahejte. Ostatně ani členové tamní hordy POGAVRANJEN, která na svém třetím albu servíruje avantgardu plnou podivuhodností, nepůsobí jako parta opálených kluků, jejichž zálibou je povalování se pod palmami. Vždyť už skličujícím dojmem vyhlíží samotný digipack, jehož kabátek je řádně stylový. Ostatně polští Arachnophobia Records dávno nepatří mezi žádná ořezávátka a moc dobře vědí, kterak má vypadat reprezentativní produkt.
Totéž ovšem tuší i chorvatští snaživci, neboť jejich přístup k hudbě je vpravdě hodný potlesku, alespoň tedy co se týče odvahy. Domnívám se, že hoši se v současné době nacházejí ve stádiu úprku od metalového konzervatismu, avšak oblaka black metalu je stále prohánějí jako Barbucha. Ale ono to není tak, že by se POGAVRANJEN nějak brutálně bránili, vždyť prolínání post-rocku a black metalu je stále v kurzu. Podle toho scénáře se pak také odvíjí většina skladeb, jejichž rozplizlost rozhodně neustojí každý. Osobně se mi ale velice zamlouvá, kterak kapela dokáže z psychedelických částí přecházet do těch klasicky rockových, nemluvě o ryze avantgardních prvcích. Stinnou stránkou ovšem zůstává jakási zbytečná roztříštěnost vzrušujících momentů, kterých tu paradoxně není úplně málo. Protože jsou ale rozprostřeny do delších kompozici, nepůsobí jejich účinek až tak omamně. Myslím si, že z jednotlivých námětů šlo celkově vyždímat mnohem víc šťávy, nicméně vnímání podobného typu hudby je dosti subjektivní a vůbec bych se nedivil, kdybych se v souvislosti s POGAVRANJEN setkal s úplně protichůdnými recenzemi.
Ono se totiž ani nedá říci, že by hudba POGAVRANJEN bylo kdovíjak těžká na poslech A možná právě v tomto bodě se snažili být hoši osobití. Vždyť lehce stravitelné avantgardě se hned tak někdo nevěnuje (ale tuto mou poznámku berte spíše jako takovou úsměvnou glosu, jejíž cílem je blíže poodkrýt karty). Co se týče plusů, tak mě na desce upřímně baví její atmosféra. Nejedná se totiž o žádný Bubákov, ale spíše hnusně ploužící se tmu, ve které člověk bloudí, zmateně se otáčí a neví, co přesně si myslet. A když nad tím tak přemýšlím, tak přesně totéž si já sám myslím o této kolekci. Původně jsem dokonce chtěl psát něco o jakémsi polotovaru, ale až tak přísný být nemůžu, neboť jsem jako posluchač nakonec přistoupil na „pravidla hry“ a celkově jsem tedy s tím vším v podstatě spokojen.
„Jedva Čekam Da Niked Ne Umrem“ je zvláštní album, avšak stojí rozhodně za poslech. Už jen pro tu „divnost“. Kapela rozhodně zaslouží pochvalu za nevšední pokus a mix různých přísad, ze kterých tento koktejl vznikl, byť jeho účinek není ještě zdaleka stoprocentní. Perspektivu však POGAVRANJEN určitě mají. Je jen otázkou, jakým způsobem na tento opus navážou. Vůbec se ale neodvážím typovat, co asi budou mít hoši za lubem na dalším počinu.
ALL
https://www.facebook.com/Pogavranjen