Cca. před dvěma lety jsem se poprvé seznámil s projektem POETRY IN TELEGRAMS, za kterým stojí slovenský hudebník Johny Štefeček. Tehdy se mi do rukou dostalo debutové EP s názvem „Songs For Desperate Lovers“, jež mě velmi mile překvapilo svou neortodoxně-progresivní podobou a jednoznačnou snahou se v rámci CS scény vymezit. Vždyť také Johny dlouhodobě spolupracuje se zvučnými zahraničními osobnostmi, mezi kterými svítí především jméno Rolanda Grapowa. Ano, v jeho studiu vznikla také i tato nahrávka.
Jak už to však u Johnyho projektu chodí, celý komplet zaznamenal v podstatě jenom on sám (s výjimkou bicích – Paul Ortiz) a co je možná ještě zajímavější, zvolil úplně stejnou cestu k dosažení cíle (stejně tak tomu bylo u předchozího počinu). Čili žádné dlouhohrající album, nýbrž další miniCD o čtyřech skladbách a bonusovém videu „Miracles“ (tahle položka se objevila už na debutu v klasické audio verzi). Důvod? Nejlépe bude, když si přečtete aktuální rozhovor, kde Johny toto počínaní, myslím, dokonale vysvětlil… Nicméně po hudební stránce „dvojka“ pochopitelně navazuje na „staršího brášku“ a nabízí vitální porci moderního metalu, jehož odbočky jsou vpravdě dosti rozličné. Úvodní „God/Goddess“ kupříkladu žene vpřed řezavý zvuk kytary, přičemž ústřední riffy jsou překvapivě hodně chytlavé a snadno zapamatovatelné. Čistý vokál v Johnyho podání už je taková sázka na jistotu, tudíž i v tomto ohledu všechno klape spolehlivě.
Jednou z devíz POETRY IN TELEGRAMS však nejsou ani tak výše uvedené aspekty, jako spíše schopnost postavit skladbu na písničkových základech a vpravit do nich metalovou hutnost. Nějak tak to je i v ústřední hitovce „Stargazing“, kterou si dost dobře dokážu představit v éteru rádii, jenže ostrost kytar tohle všechno jaksi vylučuje. „War Dance“ posléze dostává Johnyho hudbu do mnohem extrémnějších otáček, hudba má z ničeho nic hodně společného společného se současnými post-blackmetalovými kapelami… Melodické vokály ovšem vrhají na podobu tracku výrazově jiný stín a vše končí opětovně u výše zmíněného žánrového mixu. Přitom všechno podstatné probíhá naprosto přirozenou cestou, všechny položky mají statut klasických písniček, nikoliv kompozic, takže se pouhé čtyři tracky dají bez problému naposlouchat a do podvědomí se vryjí hodně rychle (zvláště závěrečná „The Grand Game“ ).
A závěr? Aktuální EP se kvalitativně nikterak nepokulhává ve srovnání s předešlým počinem. Přesto mě ale trochu mrzí, že Johny nezvolil cestu dlouhohrající desky, neboť čtyři songy jsou opravdu málo (v útrobách CD naleznete také klip ke skladbě „Miracles“, která se mimochodem objevila na předchozím EP). Než se člověk rozkouká, tak CD prakticky končí, nemluvě o nepraktičnosti. Abych si tak hudbu POETRY IN TELEGRAMS co nejvíce užil, stáhnu si do tabletu všechny skladby a prostě si ze dvou EP vytvořím jedno (ne)celé album. 🙂 Za tu námahu to rozhodně stojí. Pokud máte rádi čisté vokály, jež se zpravidla objevují v hudbě NIGHT IN GALE, melancholickou polohu DEFTONES, nebo naopak údernost kytarových riffů sahajících až k branám amerických MACHINE HEAD, zkuste POETRY IN TELEGRAMS (minimálně s níže posazeným klipem).
ALL
http://www.poetryintelegrams.com/