POETRY IN TELEGRAMS – Melancholy (CD/EP-2016, My POINT Records)

MelancholyJohny Štefeček pokračuje v nevšedním způsobu prezentace své hudby. Sedmnáctiminutové CD/EP je za krátkou dobu už třetím počinem a pokud se ptáte, proč jednoduše nevydá dlouhohrající CD, tak odpověď najdete třeba právě v rozhovoru, který mi nedávno tento šikovný instrumentalista poskytl. Grafická jednotnost všech tří produktů je ovšem ze sběratelského pohledu rozhodně zajímavá a já sám si nyní kladu otázku, jestli bude Johny v tomto natahování série i nadále pokračovat. Ovšem nyní k hodnocení…

Pokud měly předchozí dva disky k sobě výrazově blízko, tak „Melancholy“, jak už koneckonců název napovídá, je tvořen spíše baladickými kousky, přičemž výjimkou není ani ne zrovna působivá instrumentálka „Relationship Dynamics“. To mnohem důležitější je úvodní track „Breathing“, začínající šokující saxofonovou exhibicí. Jejím autorem je překvapivý host jménem Jørgen Munkeby, toho času člen uznávaných experimentátorů SHINING. Musím uznat, že v rámci svého partu se opravdu vyřádil, ovšem proč si Johny vybral právě jeho, to je pro mě docela záhadou… Nicméně jeho víc jak minutový nášlap je opravdu ničivý, především tedy pro sluchovody posluchače, jenž zvuk saxofonu přímo nevyhledává. Jinak mě osobně na skladbě baví především ta část, kdy se saxofon spolčí s dynamickými kytarovými riffy. Následně ale dochází již k výše uvedenému zvolnění a samotná skladba pak bohužel působí poněkud nezáživně.

Jørgen Munkeby and Johny

Na melancholickou notu brnká i nekonfliktní rozmar „If“, ve které lze ponejvíc obdivovat kytarové linky, ovšem pointa skladby posléze vyznívá do ztracena, neboť závěrečný fade out přichází až nečekaně rychle. Nejlepší skladbou je tak úplně poslední „Bulgakov“, ve které se melancholie rozbíjí o hutné kytary ala DEFTONES a plačtivý vokál dodává tracku punc umělecké naléhavosti. Fanouškům bonusů dost možná přijde vhod i CD-ROM klip ke skladbě „Stargazing“, jež se objevila už na předchozím disku v „základní linii“. Co se týče Johnyho týmu, tak posluchač tu má znovu co do činění s profíkem Rolandem Grapowem, resp. jeho studiovou prací a brilantním bicmenem Paulem Ortizem, účast Jørgena Munkebyho jsem už zmínil. Po instrumentální i zvukové stránce opětovně excelentní záležitost, která sama nutí otáčet knoflík volume doprava.

Abych byl ale upřímný, tak musím ale i poznamenat, že tento třetí disk, mi přijde po stránce nápaditosti nejchudší. Za oslavu rozhodně stojí „Bulgakov“ a částečně i „Breathing“, avšak zbylé dva vály nejsou nikterak vynalézavé a atraktivní. Kdyby byly součástí velkého alba, je možné, že by se ztratily v atmosféře celku, ovšem při čtyřech skladbách se určitá nevýraznost schová jen velmi těžko. Zároveň mám pocit, že už brzy se bude muset Johny vytáhnout s dlouhohrající deskou, neboť takovýmto způsobem zkrátka nelze postupovat do nekonečna. Je mi sice jasné, že dnes si lidé sypou skladby do mp3, poslouchají všemožné výběry a na legitimitu alb kašlou… „Melancholy“ je ale znovu tak krátké, že než se člověk stačí dostat do patřičné nálady, nahrávka končí…

ALL

http://bandzone.cz/poetryintelegrams

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *