PIGEON AND SHIT AND RUM PARTY 6.66

plakos Letošní poslední Ponorková akce slibovala již podle názvu pekelnou show.. Na kapely jsem se tentokrát docela těšil, přestože koncertně jsem znal dosud jen INSANII. Jsem poslední dobou ale nějakej zdechlej a tak se mi v pátek moc nechtělo.. Hlavně jsem původně chtěl jet jako vždycky na kole. Ani ne tak zima, jako spíš mokro a běsnící vichr mě odradily.. Nemám blatníky a navíc jsem zjistil, že mi nějakej zmrd ve sklepě zkurvil zadní blikačku, takže bych stejně na kole jet v noci nemohl.. Tak jsem tedy vzal auto, což ovšem znamená večer bez alkoholu.. Jako, je to sice škoda, ale zase tak moc mi to nevadí.. Jedu hlavně za muzikou a ne se zchlastat, to mě čeká druhej den na oslavě narozenin jednoho kamaráda, a se střízlivým večerem bude i celá sobota díky tomu „lidštější“..

Vyrážim celkem na poslední chvíli, abych byl v Ponorce zhruba ve čtvrt na devět, když začátek je psaný od půl (a před třičtvrtě se těžko začne..)… Nechávám auto naproti, a jen tak nalehko přebíhám do Ponorky.. Lidí tu moc teda neni, i když jsem v tuhle hodinu ani víc nečekal.. Dávám se do řeči s ALLešem, bavíme se o luxusech, který teďka sjíždíme, o jeho moderátorské práci a o provaru minulé PigeonShitRum Party.. Dozvídám se, že avizovaní MADEBYTHEFIRE nedorazí. Prý dorazil telefonát, že kolem Plzně je námraza, že nemá cenu jezdit, nebo co.. Později se z TV dozvídám, že plzeňská dálnice večer stála několik hodin kvůli bouračce náklaďáku, takže to asi nebyla prdel no.. To je ale škoda.. O MadeByTheFire jsem slyšel docela ódy a na Brutal Assaultu jsem je neviděl, protože jsem šel už na kutě. Byl jsem tedy zvědavý, co předvedou v Kralupech. No, snad příště…

Na pódiu proto bylo vidět hadrem zahalenou jakousi skříň či co.. Ovšem po chvíli se ukázalo, že to není skříň, ale připravený arsenál pro první účinkující kapelu, nebo spíš one-man těleso NPLMD, tedy Radka Kopela. Ještě nikdy jsem neměl možnost vidět jeho show naživo, přestože nějaký nosič jsem přežil :-)… Ten „nástroj“ na pódiu byl vlastně stůl s uchycenou kovovou konstrukcí, na níž byly různě umístěný různý další kovový cinkátka a bouchátka, nebo kovové pružiny. Různě na konstrukci byly taky rozmístěný snímače, aby bylo něco slyšet v reprácích.. Na samotném stole potom měl Radek položený další věci na hraní, jako třeba kovovou konstrukci se snímačema, hliníkový kastrůlek a nějakej kalíšek a samozřejmě elektroniku včetně několika mikrofónů. Pod nohy si strčil plech se snímačema, na nějž rytmicky šlapal… Nejdřív jsem čekal, že jde jen o zvukovou zkoušku a že to doladí, aby bylo slyšet jak na to dupe.. Ovšem tento plech dělal jen šumění, ať už na to šlapal jak chtěl. Pochopil jsem, že to už není zkouška a že moje uši se musí připravit na chvíli buďto zapření, nebo pozorného poslouchání někomu možná nepříjemných zvuků.. Všiml jsem si, že několik lidí okolo volilo cestu za a), nebo přímo dali přednost konzumaci alkoholu nebo psychotropních látek někde mimo areál klubu…

Je pravda, že Radkovi zvuky nejsou pro všechny stravitelné.. Záměrně mluvím o zvucích, nikoliv o hudbě. Hudba, to je Beethowen, Miles Davis, PRODIGY, IMMOLATION, možná třeba i Chinaski by se ještě dalo považovat za hudbu… Nemyslím to na Radka ve zlém, to ne. Tohle je řekl bych soubor za normálních okolností nepříjemných zvuků vytvářející společně určitý zvukový umělecký vjem, v některých fragmentech a pasážích určitou rytmiku nebo provázanost a celý zážitek rovněž ovlivňuje vizuální stránka věci – tedy pozorovat, co všechno a jakým způsobem se dá do tohoto hluku zakomponovat.. Ostatně na Radkovi bylo vidět, jak je do toho zažranej, jak ho to baví, což mi přijde velice sympatické. Dokonce se najde i místo pro Radkův smysl pro humor – ve chvíli, kdy si „zvukoplechem“ několikrát plácnul přes hlavu, se rozesmáli všichni okolo.. Celou dobu jsem v duchu řešil otázku, jestli to, co vidíme a slyšíme, jsou předem nazkoušené a nacvičené kompozice, nebo se jedná o improvizaci..

ALLeš mi později vysvětlil, že jde o jistou kombinaci obou přístupů. Že v improvizovaných pasážích jsou jisté nazkoušené postupy, které na sebe navazují jednou zcela promyšleně, jindy čistě uměleckým cítěním účinkujícího.. Takže vlastně vidíme pokaždé originální show, napadá mě :-). Ze začátku jsem se v přílišném šumu ztrácel, později se daly rozeznat rytmické pasáže a vůbec si myslím, že to byla nejen pro mě zajímavá zkušenost.. Nakonec asi po pěti kompozicích končí kovově běsnící mučení. Nejen posluchačů, ale i pan mistr je trochu zmožený. Ono mlátit do toho všeho musí být vcelku fyzický výkon, tím spíš ve zkurveně zahuleném prostředí Ponorky…

Druhý na řadu přichází KOHOUTEK.Kohoutek je boční projekt tří kluků z kladenských DARK FUTURE. Ono víc představovat to nemá cenu, protože podrobnosti si můžete přečíst v rozhovoru přímo s kytaristou Davidem, který se na stránkách RUMu objevil jen pár dní před samotným koncertem.. Na pódiu se udělalo celkem místo, neboť zpěvák Adam, týpek trochu anarchistického vzezření :-), dal přednost prostoru před ním.. Trochu jsem se divil, že si vedle sloupu kluci položili papír s připraveným playlistem.. Ale po chvíli jsem pochopil proč.. Na tom papíře muselo být přes 20 záseků, takže se to nepamatuje tak jednoduše. Totiž Kohoutek je především sranda band.. Pár riffů na rozjezd, několik slov textu podpořený jiným riffem a bicí klepačkou, přechod a konec. Písnička trvající přes 1,5minuty je spíš výjimkou. Před jedním štychem mě rozesmál zpěvák, když uvedl písničku jako: „teď si dáme jednu crustovku“. Co ale David zamastil do kytary, znělo, jako by to hrál Lemmy z Motorhead :-). Pak jsem to Davidovi říkal a smál se tomu. Jako o tom tahle kapela asi je. Stejně tak jsem se ho ptal, proč nenechaj písničku po rozjetí pokračovat a radši jí utnou.. On zareagoval opět se smíchem, že to je právě vono, že tak to dělaj všichni, tak oni to tak dělat nebudou, že to je jen sranda. Nutno říct, že takováhle sranda by nebyla vtipná, kdyby to nebylo přesně zahraný, ale o hráčských kvalitách 3/4 DARK FUTURE snad netřeba pochybovat.. Vystoupení podpořené energickou show (snad jen bubeník si musel trochu odfrkávat :-)), kdy kluci na pódiu mávali kytarama a řepama a Adam lítal pod pódiem i na něm jako zběsilej, strhlo na svou stranu i diváky a tak se v poloprázdné Ponorce našla i nějaká ta točící mlátící hlava.. Ohlas byl podle mě velmi sympatický a vypadalo to, že kluci to ani nečekali.. Po koncertě hodnotíme s ALLešem a Davidem, jak to tak vypadalo a znělo tady zezdola. David se svěřuje, že by rád sehnal schopného webmastera pro stránky Kohoutku, takže jestli někdo z vás má zájem, zkuste se ozvat…!

Jako hvězda večera přichází po chvíli INSANIA.. Rosťa, Klíma a Poly už v Ponorce na akci pořádané Jirkou a ALLešem byli loni, tenkrát to byla výborná akce – nadšené a hlavně celkem početné publikum.. Dokonce se od té doby kluci ani nestihli převléknout :-), jen klávesista se někde ztratil :-)..Tentokrát to vypadalo, že se bude hrát pro 30 lidí.. O moc víc to nakonec nebylo, ale i tak se v Ponorce utvořila příjemná atmosféra. Zaskákala si i děvčata (nebo prostě to, co má v občance napsáno pohlaví – ženské :-)), prostory před pódiem se zhustily postavami posluchačů.. Kluci vypadali v dobré náladě, v pauzách lítal vtípek za vtípkem a basák Klíma pořád hustil do lidí, že chce hrát Purpuru, když jsou ty vánoce.. Načež ho Poly škádlil, ať to teda zazpívá.. No nakonec i přes prosby publika Purpura nezazněla… Zaznělo ovšem dost jinejch songů.. Já osobně tvorbu Insanie nijak nesleduju, takže vám jména neřeknu, jen že se hrálo i z Virtu-Ritual, který jediný mám doma, ale moc ho neposlouchám.. Vcelku zábavná show, zahoupal jsem si, podupal jsem si, poslechl jsem si.. :-).. Ostatně Insania se Kralupům líbila natolik, že jí publikum nechtělo pustit.. Tak zaznělo několik přídavků, snad i nějakej song zazněl podruhý a přišlo na loučení…

Po koncertě se Jirkou a ALLešem hodnotíme bídnou účast, opět do toho kluci zahučeli pěkný prachy.. To se pak divme, že se tu nic neděje, gdyž člověk něco udělá, složitě zajistí vše potřebné, dohodne termíny s kapelami, dá si práci i s propagací, zaplatí třeba městskému úřadu za použití oficiálních vývěsních tabulí a pak přijde 50 platících diváků.. To by se mi taky nic nechtělo pořádat, když bych měl doplácet tisícové částky.. Přitom vedle v kavárně je narváno (diskobar) a vedle na Formance jakbysmet (nálevna á la nádražní pajzl). Jo, tohle asi nevyřešíme, ale sere mě to pěkně.. Jirka říkal, že tohle neutáhne, že to asi byla poslední akce.. ALLeš ho ještě přemlouvá na jednu, ale uvidíme, jak to dopadne.. Ani se Jirkovi nedivím.. Vkládat prachy a nervy do akce, o kterou pak není zájem a akorát do ní zahučí tak, že si to ani sám neužije, to bych taky byl znechucenej.. No nic, je hodně hodin a tak se chystám k odchodu.. Když zrovna přijdou členové našeho oddílu vodního slalomu, že se zastaví na jedno cestou z posilovny (nebo spíš z hospody po posilovně) domů.. Chvíli s nima teda pokecám, ale už to není uplně střízlivá diskuze z jejich strany, tak se tedy loučím, vyjedu autem ze zamrzlé louže a s hukotem v uších po cca 30 minutách doma usínám…

Gory

Fotogalerie foto + komentáře: ALL

Radek Kopel a jeho uhrančivá „zvonkohra“