Že se už dříve z původního hudebního projektu PAČESS vyklubala regulérní kapela, to už většina zainteresovaných fans určitě dobře ví. K mnohým posluchačům se ale třeba nemusela dostat zpráva o vydání čtvrtého řadového alba „Poupě“, jež zastihuje kapelu v prozatím nejpestřejším možném rozpoložení. Epický black metal s vůní pivního moku, který je servírován s veškerou úctou a vděčností. Tohle na mě ve zkratce při samotné „degustaci“ dýchlo. Nebylo co řešit, Zdeňka Pačesse jsem po delší době znovu rád přivítal u interview pro Rumzine.
Zdeňku, velice tě zdravím. Než se dostaneme k aktuální desce, zastavil bych se nejprve u formování bandu PAČESS. Mohl bys nám zpětně představit proces, který vedl k přeměně tvého projektu v regulérní kapelu?
Ahoj Aleši. Po vydání alba „Trapista“ jsme odjeli několik letních festivalů a podzimních koncertů, ale úplně to nebylo ono. A popravdě jsem byl dost zklamanej. Když jsme s Parambou ukončili působení v ASGARD, tak jsme si sedli a vymýšleli, co dál. Věděli jsme, že chceme hrát. Já chtěl ukončit hlavně (ne)přístup jaký panoval v ASGARD. Chtěl jsem to dělat lépe a doufám, že to tak nyní je. Navrhoval jsem, že založíme novou kapelu, ale Chylda s Parambou tvrdili, že bude fajn pokračovat jako PAČESS.
Sestava PAČESS se určitě utvářela v průběhu času. Jak ses ale propracoval ke stávající sestavě? Kolik lidí jsi oslovil a kdo ti např. odmítl?
Ještě než jsem začal pracovat na „Zoiglu“, tak Paramba přišel s Chymusem. Nejdřív jsem byl na rozpacích, ale po prvním setkání u mě doma a následně při utváření „Zoiglu“, jsem věděl, že to bylo správně. Bylo to to nejlepší, co nás mohlo potkat. V mé hudební kariéře asi to nejzásadnější spojení! Dodnes jsem velice rád za spolupráci s T. F. Hanzlem. Během prací na „Zoiglu“ jsme dávali dohromady sestavu a přišel dávnej kámoš Filip, pivní klapka Čed a na kytaru hrál Chylda. Toho po první turné vystřídal fantastickej Kubýk z Forgotnů a KANDAR. Nikoho jinýho jsme neoslovovali.
Dát dohromady kapelu ze členů, jež jsou v hudebním dění hodně činí, to chce kus odvahy. Ty jsi ale něco podobného dokázal poměrně snadno (alespoň to tak vypadá). Řekl bys o sobě, že jsi vůdčí osobností, takový ten rozený tmelič kolektivu? Pouze na pivo jsi takto zkušené borce, předpokládám, nenalákal? 🙂
Určitě to snadné nebylo. Chtěl jsem hlavně v pohodě kluky, ze kterých mě hned nemrdne. To už jsem zažil. Asi úplně žádnej tmelič kolektivu nejsem. Možná šli do kapely kvůli pivu, to nevím, ale za hraní si nic moc nevydělají, tak se jim snažíme s Parambou dopřát alespoň jakousi prestiž či pohodlí brněnských rockstars. Děláme, co můžeme ohledně propagace, co rok jsme vlastně vypustili nějaký nosič, chvilku jsme za sebou měli slušné vydavatelství, naplánovaných spoustu koncertů, merch atd. Doufám, že to borci vnímají a baví je to. Trošku se to teda všechno posralo s covidem a se smrtí vydavatele, ale bojujeme dál.
Je pro tebe svým způsobem zavazující to, že máš v kapele osobnosti, jako jsou Chymus, Paramba či Čed?
Samozřejmě! Ti kluci v kapele nebudou, pokud nebude aktivní, nebude se o ní mluvit a nebudou mít své zásluhy na potenciálním úspěchu. To je běžný i v pracovním životě. Mám za sebou dost marketingovejch přednášek, školení napříč různými stupni managementu, tak to využívám trochu i v té kapele.
Základ hudební tvorby PAČESS je melodický black metal, řečeno tedy ve zkratce. Každá z tvých (vašich) nahrávek má však své specifické fluidum, díky němuž dokážeš vytvořit materiál poměrně osobitý. Je pro tebe důležité, aby hudba PAČESS byla na prvním místě rozpoznatelná a autentická?
Rád bych. Vždycky jsem se chtěl dopracovat k té situaci, že si zapneš rádio, uslyšíš riff a řekneš………. Iommi! Nebo třeba Hošek, toho poznáš okamžitě i na nahrávce Brichty. Tady jsem ještě slabej kalibr, ale budu na tom makat.
Vždy jsem tě vnímal jako člověka, který má jasnou představu o tom, co dělá. Bylo pro tebe složité pustit tvorbu PAČESS do rukou zkušenějších kolegů, kteří mnohdy přemýšlí úplně jinak?
Důležité je si uvědomit, co poslouží celku. Každej máme v kapele nějakou pozici a od každého se něco očekává. Pokud mi někdo něco navrhne během skládání či nahrávání, nemám problém to aplikovat. Pokud to tedy vede k lepšímu výsledku. V kapele jsem asi ten nejhorší muzikant, takže se snažím nebýt egoistickej, arogantní a žoviální blb. Navíc má sluchová disfunkce a protézování sluchu je někdy dosti omezující a jisté záležitosti prostě neslyším. Takže to mají borci se mnou opravdu těžký i tak!
Aktuální album „Poupě“ je pravděpodobně nejpestřejším materiálem, jež pod značkou PAČESS vyšel. Souhlasíš? Na co jsi v souvislosti s novinkou nejvíce pyšný? Je nějaká skladba, o které bys řekl, že nejlépe reprezentuje tvorbu PAČESS?
Jsem hlavně rád, že deska vůbec vyšla. Párkrát jsem to chtěl úplně zabalit, ale z toho se vždycky vyspím. Album je to opravdu pestré. Netíží ho jeden skladatel a ani žádný koncept. Jakub hodně pomohl se psaním skladeb a samozřejmě s náladami a melodiemi. Během nahrávání „Chramosila“ (pro mě stěžejní moment) jsem chtěl aplikovat model společného skládání. Donesl jsem riffy, Kuba je případně upravil a doplnil o melodie. Tak vznikla solidní skladba. Velký kus práce odvádí také Čed. Jeho naprosto nenormální přístup ke skladbě jako takové je velice přínosný. Chymus je už pak pouhá třešnička na dortu. Pokud bych měl vyzdvihnout jednu skladbu, tak bych asi zvolil píseň „Jménem lilie“.
Přiznám se, že mě hodně překvapil Chymusův hlasový projev. Ano, je to vokalista, který má plno zkušeností, ovšem nikdy bych si nemyslel, že právě jeho „nový výraz“ dokáže nahrávku tak zásadně ovlivnit. Jsi ve výsledku překvapen, jak moc mu tvorba PAČESS sedí?
Dnes už asi překvapenej nejsem, jelikož jsme spolu pracovali již na třech studiových projektech. Nicméně jsem rád, že se tak posouvá. Dost mě to s ním ve studiu baví. Když jsem ho na „Zoiglu“ tlačil do jisté civilní polohy hlasu, tak striktně odmítal. Na „Chramosilovi“ s tím přišel už sám. Stále to posouvá dál. Jsem zvědavej, co z něho vyleze během spolupráce s Marthusem na INNER FEAR.
Je obdivuhodné, kterak se ti daří popisovat příběhy spojené s pivním mokem atd. Některé bandy na to šly opilecky, ty naopak s veškerou možnou vahou a odborností. Představuje pro tebe pivovarnictví něco, čím by ses chtěl zabývat i na dalších albech? Nebál ses trochu možného zahučení (třeba i neprávem) do ranku takových těch pivních bandů?
Od začátku jsem si vědom, že bruslím na tenkém ledě. Pamatuju si, jak nechápavě na mě zíral Miloš Doležal, když jsem mu řekl, o čem píšu desky. Jistě v pivovarnictví budeme pokračovat na dalších albech. Snad se nám bude dařit nespadnout do něčeho nezáživného či trapného. Když přinesu nějaké téma, tak ho představím Chymusovi nebo to proberu s Parambou. Myslím si, že by mě zabrzdili, kdybych to táhl ke dnu.
Podle Tvého úsudku: jaké pivo je v Česku nejlepší? Mohou třeba malé pivovary v kvalitě piva dlouhodobě předčit zavedené značky? Přiznám se upřímně, že si vždycky dám raději Plzničku či Kozla, experimenty mi zatím nic dobrého nepřinesly.🙂Pivař ultra-specialista ale nejsem, to přiznávám…
Myslím, že na světě je spousta pivních stylů a je škoda pít jen ležák. Nebudu ti říkat, že seš debil a že tomu nerozumíš. Měl bys utrácet za to, z čeho máš dobrej pocit, co ti chutná, co ti přinese zážitek. Pokud na tohle stačí tebou zmíněné značky, tak je vše v pořádku. Já osobně preferuji pivo např. dle lokality, ročního období, podle jídla a je u mě důležitá jakási důstojnost produktu. Čili mám rád český ležák, který vaří český pivovar, je bez vad, je dobře ošetřený v hospodě, nebo je uvařený bez surogátů a na stupňovitost. Pokud sáhnu po pivním stylu, který je doma jinde než v tuzemsku, tak lpím na autenticitě pivního stylu. To znamená, že musí splňovat to, co má splňovat a zde již netvrdím, že jediný Stout je Irský Stout.
CD „Poupě“ je jedním z posledních, které vydal nedávno zesnulý Jurko ze Slovak Metal Army. Už jsi mi říkal, že stačil vaši nahrávku slyšet a prý se mu moc líbila. Jak moc těžké bylo v tak smutných dnech všechno dotahovat, nemluvě o dalším promu? Měli jste na to vůbec náladu?
Popravdě jsme neměli náladu to řešit. Ve vlastním zájmu jsme ale museli. Tušili jsme, že je něco v nepořádku, a dopadlo to velice smutně. Juraj umřel záhy potom, co začal mít nějaké vážnější problémy. Hrůza!
Jaké dojmy máš z koncertů? Kolik toho máte za sebou?
Zatím skvělé! Moc jsme toho neodehráli, ale koncerty po roce a půl byly opravdu výživné. Bavilo to kapelu i lidi, tak jsem rád. Na větších a žánrových festivalech jsme se neobjevovali, tak snad za rok. Ale bylo to fakticky úžasný.
Jako hudebník jsi prošel mnoha kapelami, nabral jsi zkušenosti z mnoha projektů. Jak by ses jako tvůrce a instrumentalista sám charakterizoval? Existuje nějaká úroveň, na kterou by ses chtěl dostat?
Pár let aktivně cosi vytvářím. Nahrál jsem jedno demo takřka sám v šestnácti letech, následně dvě dema a album s DEFEATED, tři alba s ASGARD a čtyři „pačessí“ materiály. Na všech těchto albech jsem byl skoro výhradní autor hudby. Odehrál jsem stovky koncertů. Osmnáct let to dělám a prakticky nic jsem pořád nepochopil. Jestli myslíš nějakou instrumentální úroveň, tak takové ambice jsem už dávno hodil za hlavu. Chci hrát, natáčet alba, trávit čas s těma, co to mají stejně, a nehodlám ztrácet čas blbostma.
Máš už představu, jak by mohla vypadat vaše další nahrávka? V čem by např. mohla být jiná?
Další nahrávka se mi již pomalu rýsuje v palici. Chci vzít kluky do Německa, do jedné pivní Mekky a zachytit zážitky a atmošku z tohoto místa, kterou já nasával v minulosti již několikrát. „Zoigl“ jsem lidem již přiblížil, tak teď je čas na………….. Přece to nevykecám!
Děkuju moc za rozhovor, ať Vám všechno vychází, držím palce!
Děkujeme za prostor a jsem s pivovarským pozdravem! „Dej Bůh štěstí!“
ALL