Expanze do undergroundové scény Polska pokračuje a věřte mi, že ani tentokrát nepůjde o nic prostoduchého. Kapela (nebo spíše projekt) ODRAZA, je úplně čerstvým pojmem a v těchto dnech se může pyšnit oficiálním debutem, ovšem pravdou je, že není debut jako debut. „Esperalem tkane“ je totiž dílem dvou zkušenějších hudebníků, jmenovitě se jedná o pány Priesta a Stawrogina, kteří už nějaký ten pátek spolupracují v poměrně známé smečce s názvem MASSEMORD, nehledě na jejich aktivity v dalších projektech. ODRAZA tak budiž dalším obtiskem pentagramu, nutno podotknout, že vůbec ne prachobyčejným.
Dvojici Poláků se jednoduše povedlo zhudebnit procházku po smradlavých nádražních halách. Když zapadne slunce, vylezou z kanálů ty největší existence, jaké si vůbec dovedete představit. Zarostlý hulvát pořvává něco na pospíchající kolemjdoucí, přestárlá bloncka usrkává víno z kartonu a její nový objev se jednou rukou dloube v zadnici a tou druhou prohrabává koš s odpadky. Zkrátka lidská dekadence v tom nejhorším možném měřítku a pokud budete takoví blázni jako já a vydáte se jednou v noci vstříc Hlavnímu nádraží v Praze a přesně tuhle fošnu si naládujete do uší, vězte, že všechny ty postavy vám budou připadat ještě mnohonásobně horší.
Ano, já tohle podstoupil a byl to věru zážitek k nezaplacení. Účel to však rozhodně nebyl, i když tělo tlusťocha naložené do vajglů, jak je tomu na obalu, bylo určitým signálem, ovšem řiďte se v dnešní době něčím striktně! Na druhou stranu, „Esperalem tkane“ je album o zážitku a pokud se něco Polákům povedlo, pak je to především práce s atmosférou. Z nahrávky doslova padají kapky uvěřitelnosti, hudba je sice poplatná blackmetalové robotě, ale celkově je pojata pozoruhodně a svojsky. Zprvu jsem měl sice pocit, že po zvukové stránce není vše úplně v pořádku, ale po několika posleších mi došlo, že tahle hudba si zkrátka nezaslouží nic jiného, než právě tento druh „vagabund odéru“.
ODRAZA reprezentují zběsilost, i z prostitutky zasažené svrabem, dokáží v několika minutách udělat krasavici a ještě ji nabídnout za hezkých pár zlotých. Jednou však i na temné postavy padnou smutky a chmury – zde vyjádřeny především sadou melancholických intermezz, citlivě zvolených vybrnkávaček, jež totální atmosféru ještě umocňují. Nejpevněji v kramflecích se však ODRAZA cítí ve středně rychlých úsecích, přičemž k výsledným elementům patří rovněž ukřičený vokál (takřka crustový), jemuž je ale skvěle rozumět, čili pro Čecha ideál k nezaplacení – KURWA!
„Esperalem tkane“ je dalším důkazem toho, že v black metalu už dnes není nic tabu. Přehlídka sedmi položek ubíjí lidské krásy a sofistikovaně opěvuje kulturu kontejnerů. Cynický a vyostřený realismus, anebo jen konstatování, že v každém hovně se dá nalézt kus romantiky? Těžko říci. Příběh má otevřený konec. Každopádně tenhle utra-naturalismus je o setkání Zoly s Bukowskim, kteří po cestě napříč časem, vyzvali Varga Vikernese na kus řeči. Všechno je proti sobě, ale zároveň všechno ladí. Naprostý rozklad lidské důstojnosti – pokud bylo něco podobného opravdu v plánu, dvojice hudebníků vystihla všechno s největší bravurou. Jo, tohle je ten pravý hnus. Naturalism black metal!
ALL