V dřívější době jsem věnoval finským OCEANWAKE docela dost prostoru, neboť jejich druhé CD „Sunless“ nabídlo velmi příjemnou formu skandinávského doom metalu. Tato hodnotná variace na téma nikterak překvapivé, se dost dobře mohla stát vhodnou alternativou pro posluchače, kteří rádi poznávají nová jména. Ano, pro OCEANWAKE to sice až tak neplatí, neboť na scéně působí už od roku 2009, avšak k proniknutí do „první ligy zájmu“ jim stále několik kroků chybí. Jestli se jim ovšem podaří prorazit s novinkou „Earthen“, opravdu těžko říci.
Z pohledu náročnosti vnímám nahrávku jako velmi komplikovanou a jsem si skoro jist, že osloví méně početnou obec fanoušků. Na ploše pětačtyřiceti minut Finové prezentují pouze a jen dvě dlouhé skladby, jež v sobě mísí tradiční doom metal s post-metalem a jakousi s těží popsatelnou formou experimentálního rocku. Hudba Finů je místy až překvapivě relaxační, jindy paradoxně krutě extrémní a hutná. Mezi těmito protipóly pak bují to ostatní, řekněme to víceméně death-doomové, přičemž hodně překvapivá je pro mě absence podmanivých melodií, které jsou pro finský metal typické. A protože se nic takového v aktuální tvorbě OCEANWAKE nenachází, není vůbec snadné do nahrávky proniknout.
Přiznám se bez mučení, měl jsem od nahrávky nějaká očekávání, ovšem ta se s prvními dvěma poslechy vůbec nenaplnila. Nakonec se mi ale do hudby přece jen podařilo dostat, byť bych si vůbec nedovolil tvrdit, že se kapele povedlo překonat úspěšného předchůdce.
OCEANWAKE však jednoznačně vsadili na budoucnost a aktuální počin je docela dost dobrým můstkem, od kterého se mohou odrazit směrem do širších hudebních sfér. Tento přístup je mi opravdu hodně sympatický a není vůbec od věci, když zopakuji, že OCEANWAKE jsou stále kapelou s širokým potenciálem a nyní půjde už jen o to, kdy se plíživý kouř změní v plamennou hydru. Fanouškům pomalé a hutné muziky by však i „ Earthen“ mělo vyhovovat. Minimálně zkoušku rozhodně doporučuji.
ALL