V Česku prozatím neznámá formace hlásí něco o tom, že „listopad by mohl být fajn“. Neuvěřitelné, kam až musí umělci sáhnout, aby kapelu originálně pojmenovali. Ale líbí se mi to… Hlavně se mi ale líbí, kterak NOVEMBER MIGHT BE FINE tvoří. Jejich hudba by se dala charakterizovat jako podivuhodný post-rock, jenž je primárně postaven na kompoziční rozvleklosti a oduševnělém feelingu.
Z hudby nepříští smutek, deprese nepadá po kapkách, ovšem k nějaké radosti mají songy rovněž daleko. Kapela se zároveň nesnaží posluchače sestřelit kdovíjak instrumentálně nabušenými party, ale důmyslným způsobem prezentuje svůj skladatelský um. Pokud s obdobným žánrem nemáte příliš zkušeností (či trpělivosti), patrně pro vás bude 2CD „All“ velmi těžkou disciplínou. V opačném případě se můžete těšit na celou řadu nevšedních zážitků, přičemž každá z kompozic by mohla tvořit samostatné EP.
Kluci si s délkou skladeb moc hlavu nedělají (titulka „All“ – 12:27, „Fear“ – 14:40 atd.), nemluvě o svéhlavé monotónnosti, která je tak nějak přirozenou součástí veškerého počínání. Na prvním CD zároveň nenajdete špetku (no, možná špetičku výkřiků a recitací) zpěvu. NOVEMBER MIGHT BE FINE se primárně soustředí na instrumentální produkci, což v tomto žánrovém odvětví není nic neobvyklého. Druhý disk ale kupodivu vokální party obsahuje, dokonce každý track byl propůjčen jednomu konkrétnímu pěvci, což je s ohledem ke zbytku materiálu poměrně překvapivé. Hudba tímto dostala trochu jiný nádech, dost možná kapele i napověděla, kudy se vydat dál. Osobně bych však volil cestu ryze instrumentální (nemusí to být úplně striktně), neboť právě s touto paletou barev je hudba NOVEMBER MIGHT BE FINE uvěřitelnější. Hodně příjemná záležitost, a předně další hodnotný produkt od našich severních sousedů.
Skladby: Hope, Dream, Sorrow, All, Fear, Grief (feat Daniel Konderak), None (feat Gregorz Matysek), Truth (feat Methuselah), Love (feat Vlad Uskov)
Sestava: Bartosz Walter – kytara, klávesy, samply, vokály; Ivo Nowak – kytara, baskytara; Matheusz Nowak – bicí, vokály
ALL