„A Loathsome Aberration“ je název dalšího reprezentativního počinu, jenž vzešel z dílny prog-deathmetalových mágů NEUROTIC MACHINERY. Ve svém vývoji udělali další velmi zajímavý krok. Pokud jsem byl po předešlém CD „Nocturnal Misery“ zvědav, jakým směrem se vydají na další nahrávce, tak o to víc mě zajímá, kterak naloží s další hozenou rukavicí (tu si ale svým způsobem hodili sami sobě). Ostatně i toto téma je součástí následujícího rozhovoru s kytaristou Michalem Šedivým, kterého jsem po čase znovu přivítal na stránkách Rumzinu.
Michale, než začneme pitvat novinku, rád bych se zastavil u předchozí desky „Nocturnal Misery“. Jak ji s odstupem času hodnotíš? Vnímáš ji jako takový předěl ve vaší tvorbě, i vzhledem k albu „Cognitive Dissonance“, které bylo hodně progresivní, žánrově dosti rozmanité?
Souhlasím s tebou, my sami „Nocturnal Misery“ vnímáme v naší tvorbě jako předěl a počátek nové etapy. „Cognitive Dissonance“ bylo (je) progresivní album. Ale spíš v ohledu struktury a stavby skladeb, kdy jsme metalovému posluchači nešli zrovna naproti, než že by bořilo hranice samotného žánru. Na „Nocturnal Misery“ jsme začali používat sedmistrunné kytary, změnili výrazové prostředky, „pročistili“ songwritting. A ukázalo se, že jsme se vydali správným směrem. Viděno širší optikou, jsem s albem i po dvou letech spokojen, ale dnes bych určité věci udělal jinak, líp. Vždy je co zlepšovat a na čem pracovat.
Po vydání „Nocturnal Misery“ o vás bylo hodně slyšet. Promo jste si zajistili také hodně slušně. Vnímáš jako velké mínus, že vás v rozletu přibrzdil covid? Jak NEUROTIC MACHINERY prožívali tuto dlouhou pauzu? Přinesla vám i něco pozitivního?
Aleš Ondráček (náš manažer), se kterým jsme navázali spolupráci před realizací alba, nám s promem hodně pomohl, a bylo to hned znát. Měli jsme v prvním kvartálu odehrát nějakých 20 koncertů na podporu „Nocturnal Misery“, včetně zahraničních zastávek. Bohužel to nakonec přišlo celé vniveč díky covidu. Myslím, nebýt toho, bylo o nás slyšet ještě mnohem víc. Takže jsme okamžitě veškeré úsilí zaměřili na promo po internetu. Proběhl online křest alba, točili jsme playthrough videa, rozhovory atd. Ustáli jsme to v klidu, i když jsme se pak díky zhoršující se situaci nemohli scházet nějaký čas ani ve zkušebně. Pozitivní na tom všem můžu zřejmě vnímat jedinou věc, a to nové album „A Loathsome Aberration“, které by za normálních okolností letos nevyšlo, ale pravděpodobně o nějaký rok později.
Před několika týdny jste vydali novinku „A Loathsome Aberration“. Než vůbec vzniklo, přemýšleli jste nějak speciálně nad tím, jak by mělo nebo mohlo vypadat? Nebo jste šli krok za krokem a vše vyplynulo spíše samo?
O tom, co budeme, nebo nebudeme dělat v období „temna“, jsme nějaký čas vedli debaty. Nechtělo se nám úplně mrhat časem a být nekreativní. Původní myšlenka tedy byla taková, že se pustíme pouze do realizace EP, a budeme rozvíjet nastolenou cestu „Nocturnal Misery“. Nakonec ale věci nabraly jiný směr. Po třetí zkomponované skladbě jsme přehodnotili situaci s tím, že když už se do něčeho takového pouštíme, věnujeme tomu čas, následně i finance, tak vznikne opět plnohodnotné album se vším všudy.
V čem se poslední dvě nahrávky od sebe nejvíce liší?
Na první pohled by se mohlo zdát, že víceméně v ničem. Ale opak je pravdou. Opět jsme mírně podladili, abychom docílili ještě „zlejší“ atmosféry, což byl primární záměr. „ALA“ je určitě v mnoha ohledech přímočařejší, údernější. Je to také první koncepční album v naší historii, a vlastně první album, na které jsem nenapsal jediný text. A v neposlední řadě je „ALA“ produkčně propracovanější, což beru jako největší devizu tohoto alba.
Mně osobně přijde novinka velmi nápaditá, ovšem to ve vašem případě není nic nového. Řekl bych, že přesně na toto hodně dbáte. Zároveň si ale myslím, že jste vytvořili nahrávku hodně energickou a intenzivní. Souhlasíš?
Jsem rád, že to takto vnímáš. Jsem stejného názoru. Tentokrát jsme se víc než kdy jindy zaobírali těmito aspekty na úkor přehnané ekvilibristiky, byt‘ i tak jsou na albu technicky náročnější místa.
Paradoxně jste naproti tomu vytvořili neuvěřitelnou hitovku v podobě skladby „Self-Suppressed“, kde exceluje hostující vokalistka Johanka Kropáčová. Ten kontrast v součinnosti s hudbou, to je opravdu velká paráda. Zkus zavzpomínat na tuto formu spolupráce. Byla to pro Johanku první zkušenost s takovouto formou metalu?
„Self-Suppressed“ je zrovna jedna z těch přímočařejších skladeb, která je postavena na třech motivech, což je zrovna na naše poměry vskutku málo. Tím, že se liší od zbytku i svým tempem, byla předurčena k něčemu „výjimečnému“. Čistý zpěvy jsem původně zamýšlel už v „Beneath The Sun“ na předchozím albu, ale to nakonec nedopadlo. Ale tentokrát jsem šel už na jisto. Johanka s námi odzpívala před čtyřmi roky akustický koncert v tachovské Jízdárně. Naše hudební spolupráce funguje nadále v jiném hudebním projektu, vím, že Johanka má pro strach uděláno. Základ zpěvové linky si vymyslela sama, a pak jsme už společně ladili aranž a detaily. Každopádně, ano, je to Johančina první zkušenost s takovou formou metalu.
Povšimnout si lze i změny loga NEUROTIC MACHNERY. Souvisí to s koncepčním pojetím desky, nebo se jedná o změnu trvalou?
Jedná se o změnu trvalou. S koncepčním pojetím alba to nesouvisí, spíše nám šlo o to, aby logo sedělo k malbě coveru a celkově podtrhlo nově nastolené hudební směřování. S logem jsme experimentovali už nějaký čas, různě ho upravovali, ale stále to nebylo ono. Nyní jsme tuto otázku vyřešili jednou provždy.
Apropó, určitě bychom měli zmínit, že „A Loathsome Aberration“ je albem koncepčním. Nechci ani zdaleka, abys zde převyprávěl, o čem deska pojednává, to ať si posluchači vydedukují sami. Mě spíše zajímá, kde vznikl nápad všechno toto realizovat, co bylo tím hlavním spouštěčem inspirace…
Bylo to zcela prosté. Honza (druhý zpěvák) přišel jednoho dne na zkoušku s tím, že v hlavě nosí už nějaký čas myšlenku obsáhlejšího příběhu, který by se dal rozpracovat do formy koncepčního alba. Domluvili jsme se, že ho nechám pracovat samostatně, a budu se tak moc v klidu věnovat pouze psaní hudby.
Když pominu spolupráci s Pařátem, tak až s novinkovým albem se vám povedlo zakotvit u zavedeného labelu. Jak prozatím spolupráci s Bizzare Leprous Production hodnotíš? Dostává se vám např. větší přízně z mediálního hlediska?
Byt‘ je na jakékoliv hodnocení brzy, jsme rádi, že BLP šli do toho s námi. Jejich přístup je nám sympatický. Vše proběhlo dle domluvy, žádný zádrhel se nevyskytl. Takže za nás spokojenost, a doufáme, že je to vzájemné. Reakce a zájem o album registrujeme ze všech koutů světa, takže určitě to lze z části přiřknout i naší spolupráci s BLP.
Počítám, že kdyby spolupráce s BLP neklapla, vydali byste si materiál znovu sami. Anebo jste měli ještě nějaké další nabídky? Je o NEUROTIC MACHINERY zájem v zahraničí?
Samozřejmě že bychom album vydali i tentokrát sami. Víceméně jsme s tím počítali. Na stole byly ještě asi další dvě nabídky od zahraničních labelů, ale upřímně, nikterak nás neoslovily. Nechci teď úplně předjímat, ale v posledních dnech se nám ozval jeden malý label ze zámoří. Je tedy možné, že „A Loathsome Aberration“ nakonec vyjde v licenci za oceánem.
Přiznám se, že po poslechu nového CD jsem si říkal, že se na vás už konečně usmálo štěstí, že už nebudete, a teď to možná přeženu, poněkud přehlíženou kapelou a že vás hned tak něco nezastaví. Nicméně nedávno vaše řady opustil kytarista Aleš Haník, a to nedlouho po vydání alba. Nedalo se tomu všemu přece jen zabránit? Dá se předpokládat, že novic, pokud to tedy nebude opravdový „střelec“, nemusí mít pozici úplně snadnou…
To je poměrně těžká otázka. Dalo, i nedalo. Kapela funguje 16 let, udržet pohromadě uskupení pěti individualit není úplně snadné, obzvlášť v našich podmínkách. Vztahy se opotřebovávají, což není nic překvapivého, ale když nefunguje vzájemná komunikace, už je to horší. My jsme čtyři obyčejní týpci, kteří mají i po těch letech chuť neustále na sobě makat a posouvat se dál. Pokud má někdo pro strach uděláno, a jak říkáš, je „střelec“, přivítáme ho s otevřenou náručí.
Teď taková možná nevděčná otázka, ale opravdu by mě to zajímalo. Hrajete hudbu, která klade určité nároky nejen na posluchače, ale i na vás jakožto hudebníky. Je to o velké disciplíně – být na sebe přísný, ale zároveň být přísný i na kolegy v kapele? Co všechno na jedince „spadne“, když sebere hozenou rukavici a přidá se k vám?
V minulosti jsem na své spoluhráče býval bezpochyby tvrdý, ale postupem času jsem „vyměknul“, což se mi v jistém ohledu nyní vymstilo. My máme už své mechanismy, jak fungujeme/zkoušíme, zažitý. Každopádně je to o odpovědnosti každého jedince. Od novice budeme očekávat zápal, technickou zručnost, určitou časovou flexibilitu. A v neposlední řadě musí být v pohodě.
Je pro kapelu vašeho kalibru důležitý individuální trénink každého z vás (vokalisty do toho nepočítejme), nebo klíčovou úlohu hraje spíše nácvik nového materiálu, schopnost složit atraktivní skladbu s cílem následné prezentace?
Řekl bych, že u nás jde o součinnost všech těchto jmenovatelů. Bez individuálního tréninku nesložím obstojnou skladbu, a následně ji nebudeme moci secvičit a živě odprezentovat. Neříkám, že by naše hudba byla nadměrně přetechnizovaná, ale přece jen to nějaký „skill“ vyžaduje. A bez pravidelného tréninku bychom vyšli dřív nebo později z formy. Což si nemůžeme dovolit.
Nedílnou součástí léta jsou i festivaly, na které chodí stovky diváků. Kapela tak může snadno získat celou řadu fans, ovšem patrně za předpokladu, že se jí vystoupení povede. Smýšlíš třeba o tomto nějakým způsobem? Jsou např. akce, na které se speciálně připravujete právě z důvodu, které jsem zmínil?
Teď budu mluvit jako Mirek Dušín, ale my se vážně snažíme dát do každého koncertu maximum. A je jedno, jestli je v Horní Dolní, nebo jestli se jedná o větší festival. Ale na druhou stranu se přiznám, že vždy, (nejspíš podprahově) se ještě víc snažíme překonat, když hrajeme na festu, jako byl třeba Sticky Fingers v Německu nebo Czech Death Fest. Nevím, možná to bude větším adrenalinem, těžko říct. Ale bud‘ jak bud‘ si stojím za tím, že ze sebe vždy dáváme 100%.
Pořadatelsky jste jako kapela podepsáni pod letním Husman festem, přičemž letos proběhl už pátý ročník. Jak moc náročné je v dnešní době uspořádat takovouto akci? Jak se vám dařilo letos? Máte už předběžně promyšleno, jak by mohla vypadat „šestka“ v roce 2023?
Náš festival je ryze rodinného typu, a myslím, že do budoucna tomu tak i zůstane. Děláme ho s omezeným rozpočtem a na místě, kde metal nemá zrovna na růžích ustláno. Ale nestěžujeme si. Každý ročník si maximálně užijeme, a jak je vidět, tak i fans, kteří se každoročně vracejí. Letošní ročník je srovnatelný s loňským, dorazilo plus mínus stejně lidí, takže spokojenost. Základní soupiska na „šestku“ je už připravená a nyní se zaobíráme headlinery. Konkrétní ale raději zatím nebudu.
Album „A Loathsome Aberration“ si každopádně zaslouží podporu a pozornost. Jak velký merch jste k němu připravili? Chystáte se i na vinylovou verzi?
Merch k novému albu jsme o něco málo rozšířili. K trikům, mikinám a kšiltovkám jsme tentokrát přidali long sleeve trika a nášivky. Co se týče vinylu, i na ten dojde. Momentálně hledáme label, který by do toho šel s námi. Máme vizi, jak by měl vypadat, ovšem náklady na výrobu nejsou zrovna nejmenší. Takže pevně věříme, že se nám tato mise podaří uskutečnit. Pokud ne, zrealizujeme to na vlastní náklady, ale až v příštím roce.
Děkuji za rozhovor a těším se opět napříště… Pokud máš nějaký vzkaz pro vaše fans, máš nyní prostor…
Já děkuji za fajn otázky a opětovný prostor na tvých stránkách. Rozhodně si toho vážím, jelikož to není samozřejmostí. Určitě se tedy budu těšit na někdy příště. Všem našim fans, ale i „nefanouškům“ přeju jen to dobré. A pokud jste ještě neslyšeli naše nové album, dejte mu šanci.
ALL